24 C 153/2022-29 — Okresní soud v Chomutově

Předmětem řízení v této věci bylo jízdné a přirážka k jízdnému, kterou žalovaná žalobkyni nezaplatila poté, co dne 9. 8. 2021 použila k přepravě autobus, linku 790 a dne 24. 8. 2021 použila k přepravě tramvaj, linku 12, oboje provozované žalobkyní, aniž se při kontrole prokázala platným jízdním dokladem. Jízdné v obou případech činilo 25 Kč a přirážka 1 500 Kč. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Žalovaná cestovala dne 9. 8. 2021 autobusem, linkou 790, provozovanou žalobkyní a v místě kontroly se neprokázala platným jízdním dokladem, o čemž byl sepsán zápis o provedené přepravní kontrole [číslo]. Přes výzvu, učiněnou při přepravní kontrole nezaplatila stanovené jízdné (25 Kč), ani uloženou přirážku, která je smluvními přepravními podmínkami stanovena na 1 500 Kč. Dále žalovaná cestovala dne 24. 8. 2021 tramvají, linkou 12, provozovanou žalobkyní a v místě kontroly se neprokázala platným jízdním dokladem, o čemž byl sepsán zápis o provedené přepravní kontrole [číslo]. Přes výzvu, učiněnou při přepravní kontrole nezaplatila stanovené jízdné (25 Kč), ani uloženou přirážku, která je smluvními přepravními podmínkami stanovena na 1 500 Kč. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Tím, že žalovaná před nástupem do dopravního prostředku nezaplatila jízdné a při přepravní kontrole se neprokázala pověřené osobě platným jízdním dokladem, porušila povinnost cestujícího. Vedle jízdného tak byla povinna na výzvu pověřené osoby, učiněné při kontrole, zaplatit přirážku ve výši stanovené smluvními přepravními podmínkami. Tento nárok je v případě autobusu v souladu s § 18a odst. 2 zák. č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, v účinném znění a v případě tramvaje pak v souladu s § 37 odst. 5 písm. b) a odst. 6 zák. č. 266/1994 Sb., o dráhách, v účinném znění, neboť tramvaj je považována za železniční dráhu (§ 3 odst. 1 písm. f) cit. zákona). Jelikož žalovaná stanovené jízdné a přirážku v den kontroly nezaplatila, dostala se do prodlení § 1968 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále již jen „o. z.“). Z vyložených důvodů soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni dlužné jízdné a přirážku, a to včetně úroků z prodlení jak je žalobkyně požadovala (tj. ode dne následujícího po splatnosti, přičemž nárok je splatný v den kontroly) podle § 1970 o. z., ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší, než tam uvedené třídenní. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). V daném případě byla plně úspěšnou účastnicí žalobkyně a náleží jí tudíž právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o.s.ř.). Soud na daný případ aplikoval § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále již jen„ AT“), neboť žaloba v této věci byla podána na ustáleném vzoru užitém žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a žalovaná částka nepřesahuje 50 000 Kč. Přiznané náklady řízení ve výši 1 489 Kč představují odměnu za tři úkony právní služby po 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní upomínku a podání ve věci - žaloba (§ 14b odst. 1 bod 1. za užití § 11 odst. 1 písm. a) a d) AT), tři náhrady hotových výdajů po 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) AT za užití § 11 odst. 1 písm. a) a d) AT), náhradu za 21% daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad ve výši 189 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.) a náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč (§ 137 odst. 1 o.s.ř.) Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší a platební místo (k rukám advokáta) podle § 149 odst. 1 o.s.ř.