24 C 189/2021-26 — Okresní soud v Chomutově

Předmětem řízení v této věci byly náklady na ošetření a pobyt žalovaného v protialkoholní a protitoxikomanické záchytné stanici [nemocnice], o.z. dne 2. 11. 2019, vyúčtované dokladem [číslo] přičemž žalovaný tyto náklady podpisem uvedeného dokladu uznal. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalovaný dne 2. 11. 2019 písemně prohlásil, že uznává dluh vůči žalobkyni z důvodu ošetření a pobytu v protialkoholní a protitoxikomanické záchytné stanici ve výši 3 000 Kč a zavázal se jej uhradit do 7 dnů. Dosud však tak neučinil, ač byl před podáním žaloby k úhradě vyzván. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Z § 2053 o. z. se podává, že z obsahu písemného projevu musí být zřejmé, že si je dlužník své povinnosti k plnění vědom. Je třeba, aby dlužník písemně uznal, že splní svůj dluh, uvedl důvod jeho vzniku a výši (rozsah), v jaké dluh uznává. Uvedení důvodu dluhu znamená označení, jakého dluhu se uznání týká nebo v čem dluh (skutkově) spočívá. Rovněž výše uznaného dluhu musí být vyjádřena tak, aby byla objektivně určitelná. Uznáním dluhu pak nezaniká původní závazek dlužníka ani nevzniká nový, ale zakládá se jím vyvratitelná právní domněnka, že dluh existoval v době, kdy k uznání došlo. Nejde proto jen o pouhý důkazní prostředek sloužící k prokázání nároku věřitele v soudním řízení, nýbrž přímo ze zákona je s ním spojena právní domněnka o existujícím dluhu ke dni, kdy bylo vydáno. V projednávaném případě tak listina nazvaná platba za zdravotní péči nebo službu nehrazenou ze zdravotního pojištění obsahuje platné uznání dluhu, když obsahuje veškeré § 2053 o. z. vyžadované náležitosti. Dlužník (žalovaný), zde uznává svou povinnost uhradit žalobkyni svůj dluh v přesně specifikované výši a z důvodu, jež blíže rozvádí (ošetření a pobyt v protialkoholní a protitoxikomanické záchytné stanici, což odpovídá § 89e odst. 1 zák. č. 373/2011 Sb.). Má se tudíž za to, že dluh v době uznání trval a důkazní břemeno ohledně případného tvrzení opaku by tak leželo na žalovaném, ten se však k věci nevyjádřil a k nařízenému jednání se nedostavil. Soud proto při svém rozhodování zcela vycházel z listiny, jíž byl dluh platně uznán. Z vyložených důvodů soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 3 000 Kč, a to včetně úroku z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., jak jej žalobkyně požadovala (tedy od 10. 11. 2019), neboť žalovanému byla poskytnuta dodatečná lhůta k plnění do 9. 11. 2019 a ode dne následujícího tak byl v prodlení. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší, než tam uvedené třídenní. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). V daném případě byla plně úspěšnou účastnicí žalobkyně a náleží jí tudíž právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o.s.ř.). Jelikož žalobkyně v projednávaném případě nebyla zastoupena advokátem, náleží jí náhrada hotových výdajů dle zvláštního právního předpisu (§ 151 odst. 3 o.s.ř.). Tímto předpisem je vyhl. č. 254/2015 Sb. Náklady řízení ve výši 600 Kč tak sestávají z náhrady za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč (§ 137 odst. 1 o.s.ř.) a dvou náhrad hotových výdajů po 100 Kč za předžalobní výzvu a podání žaloby (dle § 2 odst. 1 cit. vyhl.).