24 C 254/2021-50 — Okresní soud v Chomutově

Předmětem řízení v této věci bylo co do 6 105 Kč dlužné pojistné za období od 1. 11. 2019 do 1. 3. 2020 podle smlouvy o životním pojištění [číslo] uzavřené dne 30. 8. 2019 mezi žalovanou jako pojistníkem a právní předchůdkyní žalobkyně, [právnická osoba], jako pojistitelem. Co do 200 Kč pak žalovaná částka představuje poplatek za odeslání upomínky. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: [právnická osoba] uzavřela se žalovanou dne 30. 8. 2019 pojistnou smlouvu [číslo] na pojistný produkt rizikové životní pojištění s aktualizací [příjmení] [příjmení] s měsíčním pojistným ve výši 1 579 Kč, splatným vždy k 1. dni příslušného kalendářního měsíce. Počátek pojištění byl sjednán na 1. 9. 2019. Žalovaná neuhradila pojistné splatné dne 1. 11. 2019 ani následující, v důsledku čehož byla žalobkyní nejprve vyzvána k úhradě dlužné částky s upozorněním, že pokud tak neučiní, pojistná smlouva zanikne a následně jí bylo oznámeno, že jelikož dluh nevyrovnala, pojištění k 1. 3. 2020 zaniklo. Dne 21. 12. 2019 došlo k převodu pojistného kmene na žalobkyni. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je zčásti důvodná. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovanou platnou pojistnou smlouvu ve smyslu § 2758 a násl. o. z., kde se žalovaná zavázala řádně a včas hradit pojistné. Jelikož žalovaná pojistné nehradila, pojistná smlouva zanikla po uplynutí lhůty stanovené pojistitelem v upomínce (§ 2804 o. z.), přičemž pojistitel má právo na pojistné za dobu trvání pojištění (§ 2782 odst. 1 o.z.), tj. od jeho počátku (21. 4. 2016) do zániku pojištění (12. 4. 2017). V projednávaném případě žalobkyně za období od 1. 11. 2019 do 1. 3. 2020 uplatnila pojistné ve výši 6 105 Kč, což odpovídá sjednanému pojistnému za uvedené období po odečtení započteného přeplatku. Z vyložených důvodů soud žalobě co do zaplacení pojistného vyhověl a žalované tak uložil povinnost zaplatit žalobkyni 6 105 Kč, a to včetně úroků z prodlení jak je žalobkyně požadovala (když s jednotlivými platbami byla žalovaná v prodlení již dříve), a to podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší, než tam uvedené třídenní. Jinak tomu však bylo, pokud se žalobkyně domáhala uhrazení„ poplatku“ za odeslání upomínky ve výši 200 Kč. K tomu je nutno podotknout, že se podle obsahu jedná o ujednání o smluvní pokutě (§ 2048 o. z.), která je vázána na úkon žalobkyně (odeslání upomínky). V daném případě se však jedná o vztah ze spotřebitelské smlouvy (§ 1810 a násl. o. z.), kde spotřebitel fakticky nemá možnost do smluvních ujednání zasahovat a dodavatel – nadto nadán odbornou převahou – je tak vůči spotřebiteli ve výhodnějším postavení. Pro tento případ Ústavní soud (srov. nález ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11) uzavřel, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek ani jiných listin, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné. Jelikož v projednávaném případě žalobkyně uplatnila smluvní pokutu podle všeobecných pojistných podmínek (resp. druhým odkazem podle sazebníku administrativních poplatků), dospěl soud k závěru, že se dopustila chování v rozporu se shora uvedenou zásadou poctivosti a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu, a to obzvláště za situace, kdy je sjednaná smluvní pokuta koncipována jako„ poplatek“ pro spotřebitele, avšak pro dodavatele žádná taková povinnost sjednána není. Soud proto žalobu v této části výrokem II. tohoto rozsudku zamítl. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). V daném případě byla převážně úspěšnou účastnicí žalobkyně, přičemž neúspěšná (v rozsahu zamítnutí žaloby) byla v poměrně nepatrné části a náleží jí tudíž právo na plnou náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 2 o.s.ř.). Soud na daný případ aplikoval § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále již jen„ AT“), neboť žaloba v této věci byla podána na ustáleném vzoru užitém žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a žalovaná částka nepřesahuje 50 000 Kč. Přiznané náklady řízení ve výši 1 126 Kč tak představují odměnu za dva úkony právní služby po 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení a podání ve věci - žaloba (§ 14b odst. 1 bod 1. za užití § 11 odst. 1 písm. a) a d) AT), dvě náhrady hotových výdajů po 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) AT za užití § 11 odst. 1 písm. a) a d) AT), náhradu za 21% daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad ve výši 126 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.) a náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč (§ 137 odst. 1 o.s.ř.). Pokud zástupce žalobkyně uplatnil odměnu a náhradu hotových výdajů za tzv. předžalobní upomínku, soud tento náklad neshledal účelným, neboť žalobkyně sama žalovanému zaslala upomínku s upozorněním na možnost zahájení soudního řízení. Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší a platební místo (k rukám advokáta) podle § 149 odst. 1 o.s.ř.