24 C 27/2022-48 — Okresní soud v Chomutově

Předmětem řízení v této věci bylo jízdné a přirážka k jízdnému, které žalovaný žalobkyni nezaplatil poté, co dne 19. 3. 2021 použil k přepravě autobusovou linku [číslo] provozovanou žalobkyní, aniž se při kontrole prokázal platným jízdním dokladem. Jízdné činí 17 Kč a přirážka 1 500 Kč. Dále žalobkyně uplatnila náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 50 Kč, představující poštovné zaplacené za zaslání předžalobní výzvy. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Žalovaný cestoval dne 19. 3. 2021 autobusovou linkou žalobkyně [číslo] v místě kontroly se neprokázal platným jízdním dokladem, o čemž byl sepsán zápis o provedené přepravní kontrole [číslo]. Přes výzvu, učiněnou při přepravní kontrole nezaplatil jízdné ve výši 17 Kč ani uloženou přirážku, která je smluvními přepravními podmínkami stanovena na 1 500 Kč. Dopisem ze dne 31. 3. 2021, odeslaným dne 1. 4. 2021, byl žalovaný vyzván žalobkyní k úhradě dlužné částky, a to do 30. 4. 2021, jinak se vystavuje riziku podání žaloby. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Tím, že žalovaný před nástupem do dopravního prostředku nezaplatil jízdné a při přepravní kontrole se neprokázal pověřené osobě platným jízdním dokladem, porušil povinnost cestujícího. Vedle jízdného tak byl povinen na výzvu pověřené osoby, učiněné při kontrole, zaplatit přirážku ve výši stanovené smluvními přepravními podmínkami. Tento nárok je pak v souladu s § 18a odst. 2 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, v účinném znění. Jelikož žalovaný jízdné ani přirážku v den kontroly nezaplatil, dostal se dle § 1968 o. z. do prodlení. Z vyložených důvodů soud žalobě co do dlužného jízdného a přirážky vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 1 517 Kč, a to včetně úroků z prodlení jak je žalobkyně požadovala (tj. od pozdějšího data než byl žalovaný v prodlení, když jízdné a přirážka jsou splatné v den kontroly) podle § 1970 o. z., ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro stanovení lhůty delší, než tam uvedené třídenní. Jinak tomu však bylo, pokud se žalobkyně domáhala nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 50 Kč, neboť tyto náklady představují poštovné zaplacené za zaslání předžalobní výzvy. Tyto náklady jsou však kryty paušální náhradou dle vyhlášky č. 254/2015 Sb. a nelze je tudíž žalobkyni přiznat dvakrát. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o. s. ř.). V daném případě byla převážně úspěšnou účastnicí žalobkyně, přičemž neúspěšná (v rozsahu zamítnutí žaloby) byla v poměrně nepatrné části a náleží jí tudíž právo na plnou náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 3 o. s. ř.). Jelikož žalobkyně v projednávaném případě nebyla v době podání žaloby zastoupena advokátem, náleží jí náhrada hotových výdajů dle zvláštního právního předpisu (§ 151 odst. 3 o. s. ř.). Tímto předpisem je vyhláška č. 254/2015 Sb. Dále již při jednání soudu zastoupena byla a náleží jí tudíž i právo na náhradu odměny a hotových výdajů advokáta. Náklady řízení ve výši 3 746 Kč se tak sestávají z náhrady za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč (§ 137 odst. 1 o. s. ř.), dvou náhrad hotových výdajů po 100 Kč za předžalobní upomínku a podání žaloby (§ 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb.), odměny za dva úkony právní služby po 1 000 Kč za převzetí a přípravu zastoupení a účast při jednání soudu (§ 7 bod 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., (dále jen„ AT“) za užití § 11 odst. 1 písm. a), g) AT), dvou náhrad hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 1, 3 AT za užití § 11 odst. 1 písm. a), g) AT) a náhrady za 21% daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad advokáta ve výši 546 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší a platební místo (k rukám advokáta) podle § 149 odst. 1 o. s. ř.