24 C 278/2021-32 — Okresní soud v Chomutově

Předmětem řízení v této věci byl příspěvek nepojištěného podle § 4 zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů (dále také jen„ zák. č. 168/1999 Sb.“), k jehož úhradě byl žalovaný povinen, neboť v období od 27. 6. 2019 do 30. 11. 2019 provozoval vozidlo Škoda Fabia, [registrační značka] s objemem válců nad 1 198 cm3 bez sjednaného pojištění odpovědnosti. Příspěvek se skládá z násobku denní sazby za provoz vozidla v uvedeném období bez pojištění ve výši 5 495 Kč a nákladů na uplatnění ve výši 300 Kč. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Žalovaný byl vlastníkem vozidla Škoda Fabia, [registrační značka] s objemem válců nad 1 198 cm3, přičemž v období od 29. 3. 2015 do 28. 3. 2019 k tomuto vozidlu bylo uzavřeno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla u [právnická osoba], a dále od 29. 3. 2019 k tomuto vozidlu pojištění odpovědnosti sjednáno nebylo. Za období od 29. 3. 2019 do 26. 6. 2019 žalobkyně příspěvek nepojištěného uplatnila v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 18C 361/2020. V tomto řízení žalobkyně uplatnila příspěvek nepojištěného za období od 27. 6. 2019 do 30. 11. 2019 (tj. 157 dnů), k jehož úhradě žalovaného vyzvala dopisem ze dne 5. 2. 2020, a to ve výši 5 495 Kč. Dále pak žalovaného opětovně vyzvala k úhradě ještě dopisem ze dne 21. 5. 2020. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu shledal soud žalobu důvodnou. Žalovaný jako vlastník vozidla měl povinnost mít k němu uzavřenu smlouvu o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (§ 1 odst. 2 zák. č. 168/1999 Sb.). Tuto svou povinnost v období od 27. 6. 2019 do 30. 11. 2019 (tj. 157 dnů) nesplnil, neboť v tomto období pojištění sjednáno nebylo. V takovém případě má žalobkyně podle § 4 odst. 1 zák. č. 168/1999 Sb. nárok na příspěvek, jehož výši tvoří součin počtu dní, kdy bylo vozidlo nepojištěno a denní sazby (§ 4 odst. 3 zák. č. 168/1999 Sb. za užití § 2 vyhlášky č. 205/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů). V tomto případě tedy 157 dnů * 35 Kč. Dále má žalobkyně nárok na náhradu nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek (§ 4 odst. 4 zák. č. 168/1999 Sb.), která činí 300 Kč (§ 2a vyhl. č. 205/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Z vyložených důvodů soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 5 795 Kč, a to včetně úroků z prodlení jak je žalobkyně požadovala (tedy od pozdějšího data, než by jí podle zjištěného skutkového stavu náleželo) podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší, než tam uvedené třídenní. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). V daném případě byla úspěšnou účastnicí žalobkyně a náleží jí tudíž právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatnění práva (§ 142 odst. 1 o.s.ř.). Z judikatury Ústavního soudu lze dovodit, že obecné soudy jsou při úvaze o výši přiznaných nákladů řízení oprávněny posuzovat účtované náklady řízení jak co do jejich přiměřenosti (nález ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 3923/11), tak co do jejich účelnosti (nález ze dne 25. 7. 2012, sp. zn. I. ÚS 988/12). Soud se tudíž zabýval nejprve účelností vynaložených nákladů. Žalobkyně podala u zdejšího soudu proti žalovanému ohledně příspěvku nepojištěného dvě žaloby (pod sp. zn. [spisová značka] a v právě projednávané věci). Řízení vedené pod sp. zn. [spisová značka] bylo zahájeno 17. 8. 2020, a to pro období od 29. 3. 2019 do 26. 6. 2019. Řízení v této věci bylo zahájeno až 11. 3. 2021, avšak pro období od 27. 6. 2019 do 30. 11. 2019, přičemž výzva k úhradě příspěvku byla vyhotovena již 5. 2. 2020 a doručena žalovanému 25. 2. 2020, přičemž žalovanému zde byla poskytnuta lhůta 30 dnů k zaplacení, která tak uplynula ještě před podáním žaloby ve věci vedené pod sp. zn. [spisová značka]. Z vyložených důvodů soud při posuzování účelnosti vynaložených nákladů srovnal tyto náklady s náklady, které by žalobkyně byla nucena vynaložit při podání jen jedné žaloby. Řízení v této věci bylo vedeno o zaplacení 5 795 Kč a řízení pod sp. zn. [spisová značka] o zaplacení 3 450 Kč. Při aplikaci § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále již jen„ AT“) by tak náklady řízení včetně zaplaceného soudního poplatku v případě podání jedné žaloby činily 1 489 Kč Tyto náklady však již byly žalobkyni přiznány v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka]. Pokud tak žalobkyně účtovala v tomto řízení opět náklady ve výši 1 489 Kč, neshledal je soud účelnými. Proto soud právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků.