24 C 88/2022-47 — Okresní soud v Chomutově

Předmětem řízení v této věci bylo dlužné jízdné a přirážka k jízdnému, které žalovaný nezaplatil společnosti [právnická osoba] poté, co dne 25. 3. 2016 použil k přepravě vlak [číslo] ze stanice [obec] u [obec] do stanice [obec], aniž se při kontrole prokázal platným jízdním dokladem. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Žalovaný cestoval dne 25. 3. 2016 vlakem [právnická osoba] [číslo] ze stanice [obec] u [obec] do stanice [obec] a v místě kontroly se neprokázal platným jízdním dokladem, o čemž bylo sepsáno oznámení o závadách a vystaveno potvrzení o nedodržení smluvních přepravních podmínek. Přes výzvu, učiněnou při přepravní kontrole nezaplatil jízdné (14 Kč) ani uloženou přirážku, která je smluvními přepravními podmínkami stanovena na 1 000 Kč. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je zčásti důvodná. Tím, že žalovaný před nástupem do dopravního prostředku nezaplatil jízdné a při přepravní kontrole se neprokázal pověřené osobě platným jízdním dokladem, porušil povinnost cestujícího. Vedle jízdného tak byl povinen na výzvu pověřené osoby, učiněné při kontrole, zaplatit přirážku ve výši stanovené smluvními přepravními podmínkami. Tento nárok je pak v souladu s § 37 odst. 5 písm. b) a odst. 6 zák. č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů. Jelikož žalovaný jízdné ani přirážku v den kontroly nezaplatil, dostal se do prodlení § 1968 o. z. Žalobou uplatněný nárok pak byl v souladu s § 1879 o. z. postoupen nejprve [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] a následně žalobkyni. Z vyložených důvodů soud žalobě co do zaplacení 1 014 Kč vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni tuto částku, a to včetně úroků z prodlení, jak je žalobkyně požadovala (tj. ode dne následujícího po splatnosti) podle § 1970 o. z., ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší, než tam uvedené třídenní. Pokud se žalobkyně domáhala na přirážce dalších 4 700 Kč, nezbylo soudu než žalobu v této části (včetně požadovaných úroků z prodlení) výrokem II. tohoto rozsudku zamítnout, neboť nárok v této části nejen, že nevyplynul z provedeného dokazování, ale nadto odporuje i § 37 odst. 6 zák. č. 266/1994 Sb. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). V daném případě byl převážně úspěšným účastníkem žalovaný a náleželo by mu tudíž právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení (§ 142 odst. 2 o.s.ř.). Žalovanému však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, tudíž soud právo na jejich náhradu nepřiznal žádnému z účastníků.