24 C 98/2022-56 — Okresní soud v Chomutově

Předmětem řízení v této věci bylo jízdné a přirážka k jízdnému, které žalovaný nezaplatil právní předchůdkyni žalobkyně, [anonymizována dvě slova] [územní celek] a.s. poté, co dne 21. 1. 2020 použil k přepravě její linku městské hromadné dopravy, aniž se při kontrole prokázal platným jízdním dokladem. Jízdné činí 16 Kč a přirážka 1 500 Kč. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla své břemeno tvrzení (§ 101 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v účinném znění (dále již jen„ o.s.ř.“)), aniž o této skutečnosti mohla být řádně poučena ve smyslu § 118a odst. 1 o.s.ř., neboť se z nařízeného jednání omluvila. K tomu je nutno dodat, že poučení ve smyslu § 118a o.s.ř. jsou výsadou účastníků při jednání přítomných, na čemž nemění ničeho ani skutečnost, že ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 1. 2016, sp. zn. IV. ÚS 3292/15, dostupné na http://nalus.usoud.cz). Soud proto neprováděl dokazování, neboť aby mohl účastník nějakou skutečnost navrženými důkazy prokázat, musí ji nejdříve tvrdit (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 6. 2012, sp. zn. 31 Cdo 619/2011, publikovaný v časopise Soudní judikatura pod pořadovým číslem 155/2012). Žalobkyně se omezila na tvrzení, že žalovaný dne 21. 1. 2020 použil k přepravě linku provozovanou právní předchůdkyní žalobkyně, aniž se při kontrole prokázal platným jízdním dokladem. Proto byla kontrolorem uložena žalovanému povinnost zaplatit přirážku k jízdnému. Žalobkyně však již neuvedla, jaké povahy byl dopravní prostředek, kterým se žalovaný měl přepravovat, tedy zda se jednalo o drážní vozidlo (například trolejbus), nebo o silniční vozidlo (například autobus). Uvedené pak nevyplývá ani z žalobkyní citovaných zákonných ustanovení, neboť žalobkyně uvedla obě možnosti (zákon č. 266/1994 Sb., o dráhách, v účinném znění a zákon č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, v účinném znění), pravděpodobně proto, aby si bylo lze vybrat. Bez takto zásadního tvrzení však nelze žalobou uplatněný nárok posoudit po právní stránce a žalobě případně vyhovět. Z vyložených důvodů soud žalobu v celém rozsahu zamítl. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). V daném případě byl úspěšným účastníkem žalovaný a náleželo by mu tudíž právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o.s.ř.). Žalovanému však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, proto soud právo na jejich náhradu nepřiznal žádnému z účastníků.