30 C 166/2021-19 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se podáním ke zdejšímu soudu ze dne 4. 3. 2021 domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že nabyla pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřenou mezi společností [právnická osoba] jako původním věřitelem a žalobkyní jako věřitelem novým. Původní věřitel měl se žalovanou dne 15. 7. 2019 uzavřít smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaná čerpala úvěr v konečné výši 46 523,54 Kč. Tento úvěr měl být splacen nejpozději dne 15. 4. 2020. Původní věřitel poskytoval úvěr prostřednictvím své nové webové stránky [webová adresa], na které se žalovaná nejprve zaregistrovala zadáním osobních údajů, včetně svého telefonního čísla a e-mailové adresy. Tímto zahájila kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Po dokončení registrace na webových stránkách zaslala žalovaná původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalované úvěr splácet jí byla v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění odpovídajícím dokumentu: Smlouva o revolvingovém úvěru s navrhovanou výší úvěru, kterou žalovaná čerpala ve výši 46 523,54 Kč. Úvěruschopnost žalované původní věřitel ověřoval výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji, když klientům měla být ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku kdy se těchto 10 % musí rovnat životnímu minimu, které v té době činilo 3 410 Kč. Půjčky byly poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílů výdajů a příjmů. Dále byla žalovaná lustrována v rámci veřejně dostupných databázích, ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Úvěr byl poskytnout z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalované číslo [bankovní účet]. Celková výše nároku žalobkyně po zohlednění případných dílčích plateb ze strany žalované činila 30 323,54 Kč. 2. Žalovaná se k věci nevyjádřila, své stanovisko k podané žalobě soudu nesdělila. 3. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z důkazů listinných, jejichž provedením jednotlivě i ve vzájemné souvislosti měl soud za to, že žalovaná uzavřela s původním věřitelem [právnická osoba] smlouvu o revolvingovém úvěru prostřednictvím komunikačních prostředků na dálku, ve které uvedla svůj e-mail a své mobilní telefonní číslo. 4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo prokázáno, že [právnická osoba] jako postupitel souhlasila s tím, že bude postupně prodávat pohledávky postupníkovi – žalobkyni a postupník – žalobkyně souhlasila s tím, že takové pohledávky nakoupí za podmínek stanovených v této smlouvě. Těmito podmínkami bylo zejména ustanovení, podle kterého, postupník – žalobkyně byla povinna bez zbytečného odkladu po obdržení datového souboru od postupitele neprodleně informovat postupitele o tom, zda některá z pohledávek ve výše uvedeném datovém souboru byla postupníkem odmítnuta; za předpokladu, že jakékoliv odmítnutí musí být doloženo platným důvodem dohodnutým v této smlouvě. Všechny pohledávky, které nebyly v této lhůtě zamítnuty, se považují za přijaté k tomuto datu, pokud nebyly přijaty dříve. V den, kdy postupník akceptuje a uhradí pohledávky v datovém souboru (dále jen datum postoupení) jsou pohledávky předány a převedeny na postupníka podle smlouvy. Postupitel poté, nejpozději do 15 pracovních dnů po skončení každého kalendářního měsíce, poskytne postupníkovi listinu o převodu, která je formulována podle vzoru připojeného k této smlouvě jako příloha A, jako důkaz o převodu a postoupení nároku postupníka během předchozího kalendářního měsíce. 5. Datový soubor obsahující akceptované pohledávky k postoupení nebyl součástí smlouvy o postoupení. 6. Žalobkyně dále připojila listiny, které však byly vyhotoveny právní předchůdkyní žalobkyně a k prokázání skutečnosti, že žalované byl poskytnut úvěr ve výši 46 523,54Kč nestačily, neboť se jednalo o údaje sloužící k zaplacení jako byla čísla účtů, datum splatnosti, výše povinné částky k úhradě k datu splatnosti apod. 7. Součástí předložených listin nebyly výpisy svědčící o provedených lustracích, stejně jako nebyly předloženy údaje získané od samotné žalované, které by prokazovaly její úvěruschopnost. 8. Součástí předložených listin rovněž nebyl výpis z účtu původního věřitele, z něhož by bylo možné seznat, že na účet žalované byly zaslány finanční prostředky odpovídající výši tvrzeného vyčerpaného úvěru. 9. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Vzhledem k nedostatku autenticity předložených listin, z nichž žalobkyně dovozovala svůj nárok, soud nemohl učinit závěr o tom, že původní věřitel poskytl žalované úvěr ve výši 46 523,54Kč ani to, že žalobkyně byla aktivně legitimována k podání této žaloby. Žalobkyně totiž tvrdila, že jí byla pohledávka za žalovanou postoupena smlouvou ze dne 20.12.2019. Tvrzenou skutečnost však prokazovala smlouvou ze dne 27.1.2020. Ta neobsahovala přílohu pohledávek, které byly postupníkem- žalobkyní akceptovány a postoupeny a u nichž došlo k převodu na žalobkyni. 10. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ust. § 2395 z.č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrující se zavazuje na požádání úvěrovaného poskytnout mu peněžní částku, což znamená, že se zavazuje mít tuto částku připravenou tak, aby mohl vyhovět žádosti úvěrovaného. Jeho závazek tedy zahrnuje i povinnost rezervovat peněžní prostředky až do dohodnuté výše s tím, že není jisté, zda úvěrovaný o vyplacení celé částky požádá, jakož i příslib prostředky na požádání poskytnout. Povinnost poskytnout požadovanou částku vznikne na základě žádosti úvěrovaného, jeho projevu vůle. Tato žádost (požádání úvěrovaného o vyplacení částky) je součástí kontraktačního procesu, na ni navazuje vyplacení požadovaných prostředků. Závazek úvěrujícího k rezervaci peněžních prostředků pro úvěrovaného trvá po celou dobu trvání smlouvy. Úvěrovaný ovšem nemá povinnost přislíbené peněžní prostředky čerpat. Smlouva o úvěru je smlouvou úplatnou, přičemž úplatu za poskytnutí prostředků představuje úrok. Úrok se platí jenom za prostředky, které jsou skutečně čerpány. Smlouva označená jako smlouva o úvěru, ale neobsahující závazek zaplatit za poskytnuté prostředky úroky, nemá povahu smlouvy o úvěru, ale smlouvy o zápůjčce. Pro smlouvu o úvěru není předepsána písemná forma. Požadavek písemné formy stanoví zákon o spotřebitelském úvěru pro smlouvu, v níž se sjednává spotřebitelský úvěr. 11. Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že mezi původním věřitelem a žalovanou nebyla uzavřena smlouva o úvěru, protože tvrzení o vyčerpání prostředků žalovanou převedením na její účet ze strany původního věřitele nebylo v řízení prokázáno. Nelze tedy učinit závěr, že žalovaná s původním věřitelem byla ve smluvním vztahu ani to, že by se na úkor původního věřitele bezdůvodně obohatila, neboť žalobkyně neprokázala, že tyto prostředky byly předány do dispozice žalované. Vzhledem k neexistenci smluvního vztahu mezi původním věřitelem a žalovanou, postrádá tvrzení o nedostatku aktivní legitimace žalobkyně smysl, protože neexistence pohledávky jako takové vylučuje její převod dalším věřitelům. 12. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy nepodařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že nepřiznal žalované náhradu nákladů řízení, neboť obsahem spisu nebylo prokázáno, že by jí nějaké náklady v řízení vznikly.