31 C 133/2022-38 — Okresní soud v Chomutově

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 4 951,60 Kč s příslušenstvím z titulu dlužného nájemného za přijímací zařízení (Modem Compal a STB KAON) v celkové výši 560 Kč, zbývajícího poplatku za odpojení 391,60 Kč (z původních 500 Kč) a smluvní pokuty dle ceníku za nevrácení obou pronajatých přijímacích zařízení dle smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací 23. 12. 2015 a ze dne 8. 12. 2016 v celkové výši 4 000 Kč (2 x 2 000 Kč). 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den 31. 8. 2022, k němuž se dostavila pouze žalobkyně (žalovaná bez omluvy). Soud proto projednal věc v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.), v nepřítomnosti žalované, přičemž vycházel z provedených listinných důkazů a učinil následující závěr o skutkovém stavu: Předchůdkyně žalobkyně (společnost [právnická osoba], [IČO]) uzavřela s žalovanou dne 23. 12. 2015 a ze dne 8. 12. 2016 smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, v rámci které si žalovaná pronajala Modem Compal za 70 Kč a STB KAON za 70 Kč měsíčně. V prohlášení u písm. e) smlouvy bylo sjednáno oprávnění předchůdkyně žalobkyně požadovat smluvní pokutu dle ceníku v případě, že by žalovaná nevrátila pronajatá zařízení včas a v pořádku. Dle zakázkových listů byla žalované nainstalována obě výše uvedená zařízení. Dle Všeobecných podmínek byla žalovaná povinna vrátit pronajatá zařízení do 14 dnů po ukončení smlouvy (čl. 7). Předchůdkyně žalobkyně od uzavřené smlouvy odstoupila dopisem ze dne 8. 9. 2020, kterým také vyzvala žalovanou k vrácení pronajatých zařízení. Žalované za užívání obou zařízení vznikl dluh na nájemném ve výši 560 Kč. 4. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou dvě smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací dle zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, na základě kterých mimo jiné pronajala žalované dvě výše uvedená zařízení, za která žalovaná nezaplatila nájemné ve smyslu § 2201 o. z., § 2217 odst. 1 o. z. v celkové výši 560 Kč. Předchůdkyně žalobkyně od smlouvy následně odstoupila a vyzvala žalovanou k vrácení pronajatých zařízení, což žalovaná neudělala. Žalobkyně proto po žalované požaduje vedle zaplacení dlužného nájemného také zaplacení smluvních pokut 4 000 Kč (2 000 Kč za každé zařízení), které však byly neplatně sjednány blanketním odkazem na ceník a obchodní podmínky, nikoliv písemně přímo ve smlouvě, kterou žalovaná podepsala (srov. nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11). Stejně tak nebyl přímo ve smlouvě sjednán poplatek za odpojení 500 Kč (žalobou uplatněný jen z části 391,60 Kč), nehledě na to, že z provedených důkazů nevyplývá, kdy, jak a na základě čeho mělo být tvrzené odpojení provedeno, přičemž dle vyjádření žalobkyně se nejedná o konkrétní činnost fyzického charakteru, z čehož lze usuzovat, že se se jedná o sankční poplatek odpovídající smluvní pokutě, která rovněž nebyla sjednána psíemně. Soud proto žalobkyni přiznal nárok na zaplacení dlužného nájemného za pronajatá zařízení ve výši 560 Kč, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, nicméně nárok na zaplacení smluvních pokut ve výši 4 000 Kč a na zaplacení smluvní pokuty resp. poplatku 391,60 Kč za odpojení nepřiznal a žalobu v této části zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku. 5. Přestože žalovaná byla ve věci převážně úspěšná a měla by ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení, žádné náklady neuplatnila a z obsahu spisu ani nevyplývá, že by jí nějaké náklady dosud vznikly, a proto soud ve výroku III. rozsudku nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.