34 C 329/2021-20 — Okresní soud v Chomutově

1. Odůvodnění rozsudku vychází z § 157 odst. 4 o. s. ř. 2. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 8 750 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že společnost [právnická osoba] (dříve také [právnická osoba]), [IČO], (dále jen„ původní věřitelka“) uzavřela se žalovaným dne 27. 7. 2004 smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Na základě vkladu části podniku původní věřitelky přešly s účinností ke dni 9. 9. 2010 pohledávky ze Smlouvy na [právnická osoba], [IČO], která následně zanikla vnitrostátní fúzí sloučením právě se společností [právnická osoba] (dříve pod názvem [právnická osoba]), se sídlem [adresa], [IČO] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“). Předmětem Smlouvy mělo být poskytnutí finančních prostředků ve výši 35 000 Kč. Žalovaný se zavázal původní věřitelce tento spotřebitelský úvěr spolu s úrokem za poskytnuté prostředky ve výši 22,75 % ročně splatit formou pravidelných měsíčních splátek. Součástí Smlouvy byl i závazek žalovaného hradit původní věřitelce poplatky za poskytnuté bankovní služby. Žalovaný však své závazky ze Smlouvy neplnil řádně a včas, pročež původní věřitelka úvěr zesplatnila ke dni 20. 2. 2008. V souladu se smluvním ujednáním původní věřitelka uplatnila i své právo na smluvní pokutu ve výši 20 % z celkové částky všech splátek splatných po dni prohlášení úvěru za splatný. Předmětem žaloby je nesplacená jistina ve výši 6 864 Kč, poplatky a smluvní pokuty ve výši 1 886 Kč, úrok ve výši 22,75 % ročně z částky 6 864 Kč od 22. 6. 2019 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky 8 750 Kč od 22. 6. 2019 do zaplacení. Předchůdkyně žalobkyně postoupila své pohledávky za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 6. 2019 s účinnosti ke dni 21. 6. 2019 O postoupení pohledávek z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni byl žalovaný vyrozuměn dopisem. I přes upomínku žalobkyně žalovaný svůj dluh nezaplatil. 3. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den 1. 2. 2022 žalobkyně se z jednání omluvila dne 26. 1. 2022. Žalovaný se k jednání nedostavil bez omluvy. 4. Z důkazů předložených žalobkyní má soud za prokázaný tento skutkový stav: 5. Dne 27. 7. 2004 uzavřela původní věřitelka Smlouvu se žalovaným. Žalobkyně sice tvrdí, že pohledávky za žalovaným ze Smlouvy nabyla od předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 6. 2019, kterou i založila do spisu, žádným způsobem však nedoložila přechod těchto pohledávek z původní věřitelky na předchůdkyni žalobkyně. Zejména pak nebyl z její strany žádným způsobem doložen jejich přechod z původní věřitelky na právní předchůdkyni předchůdkyně žalobkyně, tedy na společnost [právnická osoba], [IČO]. Soudu zejména nebyla předložena předmětná smlouva o vkladu části podniku a nebylo ani jiným způsobem doloženo, že tento tvrzený převod části podniku se týkal i pohledávek ze Smlouvy. Žalobkyně svou neúčastí na ústním jednání se pak prakticky vzdala možnosti být vyzvána soudem ve smyslu § 118a odst. 1 a odst. 3 o.s.ř., aby předmětné vady odstranila tím, že doplní svá žalobní tvrzení a označí důkazy k jejich prokázání. Nad to soud nicméně poukazuje na skutečnost, že samotná žaloba vykazuje další vady, které by bylo třeba odstranit výzvami dle § 118a odst. 1 a odst. 3 o.s.ř., zejména k odkaz žalobkyně na články II. a III. Smlouvy, když samotná Smlouva žádné takové články nemá. Problematický je také odkaz žalobkyně na všeobecné obchodní podmínky původní věřitelky, když žalobkyně předložila pouze všeobecné obchodní podmínky předchůdkyně žalobkyně. Všechny tyto vady přitom šlo odstranit na ústním jednání. Tím, že se však žalobkyně rozhodla tohoto ústního jednání neúčastnit, sama se o tuto možnost připravila. Vzhledem k tomu, že nebylo ze strany žalobkyně prokázáno, že jí svědčí aktivní věcná legitimace, nezbylo soudu než její žalobu zamítnout, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 6. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Žalovaný měl v řízení plný úspěch, proto by měl mít právo na náhradu svých nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že však žalovanému žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.