8 C 213/2021-32 — Okresní soud v Chomutově

Žalobce se svou žalobou domáhal, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu výše uvedenou částku. V odůvodnění žaloby uvedl, že dne 9.2.2017 si žalovaný objednal internetové televize [anonymizováno] pod uživatelským jménem tommati. Součástí objednávky byl pronájem [anonymizována dvě slova] (dále jen„ zařízení“), žalovaný se zavázal žalobci hradit za službu a pronájem po dobu 24 měsíců, za službu [anonymizováno] pak 199 Kč měsíčně, za pronájem 89 Kč měsíčně. Služba [anonymizováno] je sledování více než 110 televizních stanic online s moderními funkcemi (nahrávání, zpětné zhlédnutí, přetáčení apod. V případě smlouvy na dobu určitou zůstává zařízení ve vlastnictví poskytovatele po celou dobu trvání smlouvy, žalovaný si zařízení převzal. Po ukončení smlouvy byl povinen zařízení vrátit nebo odkoupit za plnou cenu 1 999 Kč. Žalovaný nedodržel smlouvu a za služby a pronájem nehradil a [anonymizováno] box si ponechal. Žalovaný neuhradil fakturu ze dne 13.2.2017 na 488 Kč a fakturu ze dne 17.3.2017 na 288 Kč. Za nedodržení smlouvy a hrazení služby včetně pronájmu vznikl žalovanému dluh ve výši žalované částky, který se skládá z ceny služby za dobu od 12.4.2017 do 27.5.2017 (za 45 dnů 294 Kč) a z ceny pronájmu za stejné období ve výši 132 Kč. Dále se žalovaná částka skládá z ceny za odkoupení zařízení ve výši 1 999 Kč a zbývajícího nájemného za dobu od 27.5.2017 do dvou let od uzavření smlouvy ve výši 4 159 Kč. Z jednání soudu se žalobce omluvil, žalovaný se, ač řádně a včas předvolán (fikcí na adrese trvalého pobytu shora), k jednání soudu bez omluvy nedostavil. Soud tedy věc projednal a rozhodl s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) v nepřítomnosti účastníků řízení. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil. Soud provedl důkaz smlouvou uzavřenou mezi účastníky řízení dne 10.2.2017. Jejím předmětem bylo poskytnutí zařízení ze strany žalobce a poskytování shora uvedených služeb po dobu 24 měsíců. Žalovaný se zavázal hradit za služby a pronájem zařízení dle ceníku, tedy ve výši 199 Kč měsíčně a 89 Kč měsíčně. Pro případ, že se žalovaný ocitne v prodlení se svými platebními povinnostmi delšími než 30 dní, bylo sjednáno právo žalobce od předmětné smlouvy odstoupit a povinnost žalovaného uhradit jako sankci všechny platby za služby, na něž má žalobce dle dané smlouvy právo a dosud nebyly uhrazeny a dále plné ceny zařízení dle ceníku. Dle ceníku činila cena zařízení 1 999 Kč. Z odstoupení od smlouvy ze dne 1.12.2017 vyplynulo, že toto adresoval žalobce žalovanému s tím, že odstupuje od předmětné smlouvy z důvodu neplacení pohledávek žalovaným, který za služby řádně hradil jen do 12.4.2017. Odstoupení obsahuje i výzvu k zaplacení dluhu s výstrahou jeho soudního vymáhání. Dle připojené dodejky byla písemnost ve sféře dispozice žalovaného dne 13.2.2018. Dále žalobce doložil dvě faktury shora specifikované vystavené žalovanému. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů má soud za prokázané následující skutečnosti: Žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o poskytnutí služeb a zařízení, kde se zavázal žalovanému poskytnout služby a žalovaný se zavázal hradit žalobci za tuto služby shora uvedenou cenu. Ve smlouvě bylo sjednáno právo žalobce od smlouvy odstoupit při prodlení žalovaného s úhradami, jak je shora uvedeno, což žalobce učinil dopisem doručeným dne 13.2.2018. Pro případ odstoupení byly sjednány shora uvedené sankce. Dle § 1721 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) má ze závazku věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit. Dle § 1746 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku se zákonná ustanovení upravující jednotlivé typy smluv použijí na smlouvy, jejichž obsah zahrnuje podstatné náležitosti smlouvy stanovené v základním ustanovení pro každou z těchto smluv. Strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. Dle § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, když se žalovaný zavázal uhradit žalobci sjednanou cenu za poskytnuté služby a za pronájem, což řádně neučinil. Bylo případně na žalovaném, aby prokázal, že žalobci uhradil více, než žalobce tvrdí, když tento nemůže prokazovat negativní skutečnost spočívající v tom, že mu někdo něco neuhradil. Proto soud žalobci přiznal dlužné částky za služby a za pronájem v celkové výši 426 Kč (závazek zněl na 199 Kč a 89 Kč měsíčně), když žalobce má právo na úhradu sjednané ceny za poskytnuté služby na základě uzavřené smlouvy – platného závazku (§ 1721, § 1746 odst. 2 občanského zákoníku). Jelikož pak žalovaný řádně nehradil své závazky, žalobce v souladu s uzavřenou smlouvou od této odstoupil a vzniklo mu tak dále právo na úhradu sjednané smluvní pokuty (§ 2048 občanského zákoníku), která byla sjednána přímo ve smlouvě, a která činí 1 999 Kč za nevrácené zařízení a 4 159 Kč jako platby za služby do skončení sjednané doby trvání služeb (21 x 199). Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy měl žalobce ve věci plný úspěch. Náklady řízení na straně žalobce pak tvoří uhrazený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč a náklady nezastoupeného žalobce, jemuž náleží paušální náhrada ve výši 100 Kč za každý procesní úkon dle § 151 odst. 3 o.s.ř. a § 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb. Žalobce v daném případě vykonal dva takové úkony, a to dvě písemná podání ve věci samé (žaloba a předžalobní upomínka).