9 C 139/2022-37 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 1. 6. 2022 domáhala po žalované zaplacení částky 13.000 Kč se zákonnými úroky z prodlení od 23. 3. 2021 do zaplacení. U společnosti [právnická osoba] došlo k jejímu rozdělení, kdy její vyčleněná část přešla na [právnická osoba] [právnická osoba], která se sloučila se [právnická osoba] a.s.. Společnost [anonymizováno] [právnická osoba] se změnila na firmu [právnická osoba] a s účinností od 1. 4. 2020 došlo ke změně na [právnická osoba] Žalobkyně svůj nárok opírá o skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba]) uzavřela s žalovaným dne 14. 12. 2018 smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo]. Na základě smlouvy žalobkyně poskytovala žalovanému služby televizního vysílání prostřednictvím satelitu až do dne 31. 3. 2020, kdy byla smlouva ukončena. Žalovaný převzal od žalobkyně technické zařízení a to, Set-top box/CA Modul sériové číslo [anonymizováno] a Set-top box/CA Modul sériové číslo [anonymizováno], přístupovou kartu [číslo] přístupovou kartu [číslo]. Převzetí zařízení stvrdil žalovaný podpisem na formuláři o provedení ze dne 14. 12. 2018. V souladu s čl. 4 zvláštních podmínek měl žalovaný povinnost do 10 dnů od ukončení smlouvy vrátit žalobkyni pronajaté technické zařízení. Žalovaný po ukončení smlouvy poskytnuté zařízení nevrátil a žalobkyni vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 13.000 Kč. Žalovaný byl vyzván dne 11. 5. 2020 žalobkyní a dne 10. 3. 2021 právním zástupcem žalobkyně k vrácení poskytnutého zařízení a zaplacení smluvní pokuty. Právní zástupce žalobkyně ve výzvě ze dne 10. 3. 2021 poskytl žalovanému dodatečnou lhůtu ke splnění do 22. 3. 2021. Žalovaný však na výzvu nereagoval a na dlužnou částku neuhradil ničeho. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně a ani žalovaná se k této výzvě nevyjádřily, ačkoliv jim byla výzva doručena na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 4. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba]) uzavřela s žalovanou dne 14. 12. 2018 smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] ve znění dodatku ze dne 9. 3. 2019. Na základě smlouvy žalobkyně poskytovala žalovanému služby televizního vysílání prostřednictvím satelitu až do dne 31. 3. 2020, kdy byla smlouva ukončena. Žalovaný převzal od žalobkyně technické zařízení a to, Set-top box/CA Modul sériové číslo [anonymizováno] a Set-top box/CA Modul sériové číslo [anonymizováno], přístupovou kartu [číslo] přístupovou kartu [číslo]. Převzetí zařízení stvrdil žalovaný podpisem na formuláři o provedení ze dne 14. 12. 2018. V souladu s čl. 4 zvláštních podmínek měla žalovaná povinnost do 10 dnů od ukončení smlouvy vrátit žalobkyni pronajaté technické zařízení. Žalovaná po ukončení smlouvy poskytnuté zařízení nevrátila a žalobkyni vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 13.000 Kč (5 000 Kč za nevrácení každého Set-top boxu, 1 500 Kč za nevrácení každé přístupové karty). Žalovaný byl vyzván dne 11. 5. 2020 žalobkyní a dne 10. 3. 2021 právním zástupcem žalobkyně k vrácení poskytnutého zařízení a zaplacení smluvní pokuty. Právní zástupce žalobkyně ve výzvě ze dne 10. 3. 2021 poskytl žalovanému dodatečnou lhůtu ke splnění do 22. 3. 2021. Žalovaný však na výzvu nereagoval a na dlužnou částku neuhradil ničeho. 5. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti. 6. Ze smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] – kombinovaná televize soud zjistil, že dne 14. 12. 2018 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací, kdy si žalovaná pronajala technické zařízení (STB NET Arris a STB NET Arris). Žalovaný jako účastník smlouvy o poskytování služeb vzal na vědomí a uzavřením smlouvy souhlasil s uvedenými smluvními podmínkami, a to smluvní pokutou ve výši 1.500 Kč za nevrácení, poškození nebo zničení Karty, smluvní pokutou ve výši 5.000 Kč za nevrácení, poškození, zničení nebo neoprávněný zásah do zapůjčeného STB, SAT/STB, NET/CAM, SAT. 7. Z formuláře o provedení/převzetí ze dne 14. 12. 20218 soud zjistil, že převzetí zařízení stvrdil podpisem pan [příjmení] [celé jméno žalovaného]. Žalovaný na tomto formuláři zplnomocnil pana [jméno] [celé jméno žalovaného], [datum narození] k zastoupení ve věci zapojení satelitu a dalším úkonům, kdy tento byl tedy oprávněn formulář za žalovaného podepsat. 8. Ze Zvláštních podmínek pro službu Kombinované televize [anonymizována dvě slova] soud zjistil, že tyto podmínky tvoří nedílnou součást smlouvy o poskytování služby, kdy dle čl. 4 4. je účastník povinen nejpozději do 10 dnů po ukončení smlouvy vrátit technické zařízení. 9. Z výzvy k úhradě částky a vrácení technického zařízení ze dne 10. 3. 2021 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně žalovaného upozornil, že jeho smlouva byla ukončena dne 31. 3. 2020 a že nesplnil svou povinnost vrátit zapůjčené zařízení nejpozději do 10 dnů od ukončení smlouvy. Žalovaný byl vyzván ke vrácení poskytnutého zařízení na adresu centrálního skladu [právnická osoba] [ulice a číslo], [obec] – [část obce] a k zaplacení smluvní pokuty ve výši 13.000 Kč. 10. Z poštovního podacího archu České pošty, s.p. soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně žalovanému zaslal dne 11. 3. 2021 doporučenou zásilku na adresu, kterou ve smlouvě uvedl jako adresu pro doručování i adresu trvalého bydliště. 11. Podle § 1721 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ ObčZ“) věřitel má ze závazku vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit. 12. Dle § 1746 odst. 2 ObčZ strany mohou uzavřít takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. 13. Dle § 2048 ObčZ. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. 14. Podle § 1970 ObčZ, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 15. Podle § 1968 ObčZ dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 16. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru: Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací (§§ 1721, 1746 ObčZ). Žalovaný si ve smlouvě mimo jiné objednal služby spočívající v pronájmu zařízení a zavázal se hradit cenu těchto služeb. Uzavřením smlouvy žalovaný vzal mimo jiné na vědomí, že v případě pokud nevrátí, poškodí nebo zničí pronajaté zařízení je povinen uhradit smluvní pokutu. Smlouva mezi účastníky byla ukončena 31. 3. 2020. Žalovaný byl po ukončení smlouvy vyzván k vrácení technického zařízení, což neučinil a žalobkyni tak vznikl nárok na sjednanou smluvní pokutu (§ 2048 ObčZ). Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení smluvní pokuty do 22. 3. 2021. Žalovaný v dané lhůtě smluvní pokutu nezaplatila a je od 23. 3. 2021 v prodlení. V důsledku prodlení žalovaného s úhradou smluvní pokuty vznikl žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení, jehož výše je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném ke dni vzniku prodlení a odvíjí se od repo sazby stanovené ČNB pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů (§§ 1968, 1970 ObčZ). Soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. 17. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 452 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (tj. příprava, převzetí zastoupení, výzva k úhradě, návrh ve věci sam