9 C 213/2021-15 — Okresní soud v Chomutově

Původní věřitel společnost [právnická osoba], [IČO] uzavřel prostřednictvím sítě internet prostřednictvím prostředků komunikace na dálku s žalovanou dne 9.6.2016 smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 6 500 Kč bankovním převodem na účet žalované č. [bankovní účet], který měl být splacen nejpozději do 9.7.2016. Žalovaná však do data splatnosti peněžní prostředky nevrátila. Po provedeném dokazování však soud uzavřel, že společnost [právnická osoba], disponovala osobními údaji žalované, tedy jménem, rodným číslem a bydlištěm, že dne 9.6.2016 byla na účet žalované č. [bankovní účet], zaplacena částka 6 500 Kč a dále, že uvedená společnost se žalobkyní uzavřela dne 1.1.2021 smlouvu o postoupení pohledávek, kde je uvedena i žalobou uplatněná pohledávka. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále již jen „o.z.“) smlouvou o úvěru prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Předmět řízení v této věci byl vymezen tvrzeními žaloby tak, že právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy uzavřené se žalovanou pomocí prostředků komunikace na dálku žalované poskytla úvěr v částce 6 500 Kč, kterou zaslala na její bankovní účet. K prokázání reálného poskytnutí částky 6 500 Kč žalobkyně připojila výpis z účtu žalované, kde je uvedeno, že na účet žalované č. [bankovní účet] bylo dne 9.6.2016 převedeno 6 500 Kč (Žalovaná částka představuje nesplacenou jistinu ve výši 6 500 Kč a poplatek za poskytnutí úvěru 1 853 Kč). Z vyložených důvodů soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni jak jistinu, tak i požadované příslušenství. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). V daném případě byla procesně úspěšnou účastnicí žalobkyně a náleží jí tudíž právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o.s.ř.). Soud na daný případ aplikoval § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále již jen„ AT“), neboť žaloba v této věci byla podána na ustáleném vzoru užitém žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a žalovaná částka nepřesahuje 50 000 Kč. Přiznané náklady řízení ve výši 1.489 Kč tak představují odměnu za 3 úkony právní služby po 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, podání ve věci – žaloba a výzva k plnění (§ 14b odst. 1 bod 1. za užití § 11 odst. 1 písm. a) a d) AT), 3 náhrady hotových výdajů po 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) AT za užití § 11 odst. 1 písm. a) a d) AT), náhradu za 21% daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad (§ 137 odst. 3 o.s.ř.) a náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč (§ 137 odst. 1 o.s.ř.) Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší a platební místo (k rukám advokáta) podle § 149 odst. 1 o.s.ř.