16 C 228/2022-23 — Okresní soud v Chomutově

Žalobkyně se návrhem ze dne 10.8.2022 domáhala uložení povinnosti žalovanému přispívat žalobkyni na výživu neprovdané matky v období od 10.3.2022 do 1.6.2023 částkou 200 Kč měsíčně. Svůj nárok odůvodnila skutečností, že se jí dne [datum] v nesezdaném svazku narodil syn [jméno] [příjmení]. Partnerský vztah s žalovaným navázali v roce 2011 a k jeho rozpadu došlo po narození syna [jméno]. Rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] jí byly do péče svěřeny děti (syn [obec] [datum narození], syn [jméno] [jméno] [datum narození] a syn [jméno] [datum narození]) a žalovanému stanoveno výživné, které řádně plní. Za období od roku 2011 do března 2022 jí žalovaný přispíval na její výživu částku 600 Kč měsíčně. Od března 2022 výživné nezasílá, kdy byl zdravotně indisponován. Žalobkyně je na rodičovské dovolené. Pobírá rodičovský příspěvek 10.000 Kč měsíčně a dávky státní sociální podpory (příspěvek na bydlení a přídavky na děti) v celkové výši 8.277 Kč. Platí nájem 9.100 Kč, za energie a vodu náklady ve výši 1.170 Kč a náklady na stravu ve výši 1.500 Kč měsíčně. Žalobu podala z důvodu, že pracovnice z hmotné nouze to po ní požaduje, jinak jí nepřizná příspěvek. Při jednání soudu dne 8.3.2023 žalobkyně jako účastnice řízení potvrdila skutečnosti uvedené v návrhu a doplnila, že žalovaný platí výživné ve výši 3.000 Kč měsíčně, s dětmi se stýká a kromě výživného přispívá na jejich potřeby (kupuje jogurty, oblečení) pokud může. S dětmi nejsou zdravotní problémy. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Uvedl, že nemá žádnou adresu, bydliště ani práci. Jako účastník řízení uvedl, že nemá žádné bydliště, nyní bydlí u babičky asi dva dny, pak jede k otci do [obec] nebo k bratrancům. Nyní není nikdy zaměstnaný. Dělal brigády, ale protože pracuje na stavbách a nyní je zima, nemá žádnou brigádu. Není veden u úřadu práce. Na úřadu práce byl evidovaný v roce 2008, pak odešel do [země] [jméno] a odhlásil se. Po návratu mu bylo řečeno, že ho nezaevidují, dokud nebude na azylu, aby měl pojištění. Naposledy byl u úřadu práce na začátku roku 2023, kdy mu potvrdili, že ho nezaevidují. Potvrdil, že na výživu žalobkyně přispíval do března 2022, kdy měl úraz ([anonymizováno 5 slov]), nemohl pracovat a nemohl platit žalobkyni výživné. Má vyživovací povinnost ke třem nezletilým dětem, soud mu stanovil výživné ve výši 3.000 Kč měsíčně. Snaží se výživné platit, tak jak bylo stanoveno, kdy něco vydělá na sběru, případně mu finančně pomáhá otec. Nemá žádný majetek ani práci, je rád, že může platit výživné na děti. Peníze na výživu žalobkyně skutečně nemá. Soud provedl důkaz rodným listem nezl. [jméno] [příjmení], rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací], přehledem vyplacených dávek státní sociální podpory žalobkyni, nájemní smlouvou, vyúčtováním služeb za rok 2021 a doklady o platbách. Na základě provedených důkazů s přihlédnutím k tvrzení obou účastníků má soud za prokázané, že ze společného soužití účastníků se dne [datum] narodil syn [jméno] [příjmení], ke kterému žalovaný uznal otcovství. Z rozsudku ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] soud zjistil že ze vztahu účastníků se narodil dne [datum] [příjmení] [příjmení], dne [datum] [jméno] [jméno] [příjmení] a dne [datum] [jméno] [příjmení]. Rozsudkem ze dne [datum] rozhodl soud, že nezletilí synové se svěřují do péče matky a žalovanému stanovil povinnost přispívat na výživu nezletilého [jméno] částkou 200 Kč měsíčně, na výživu nezletilého [jméno] [jméno] částkou 1.000 Kč měsíčně a na výživu nezletilého [jméno] částkou 800 Kč (celkem 3.000 Kč měsíčně). Rozsudek nabyl právní moci dne [datum]. Soud vycházel ze skutečnosti, že otec nemá žádné pracovní omezení, jeho argumentace o tom, proč nemůže mít stálé zaměstnání a stálé bydlení byla naprosto subjektivní a irelevantní a nebyl zjištěn žádný objektivní důvod pro to, aby nemohl dosahovat pravidelného měsíčního výdělku alespoň ve výši minimální mzdy. Podle nájemní smlouvy žalobkyně žije v nájmu v bytové jednotce o velikosti 2+1, platí nájem ve výši 9.120 Kč a zálohy na elektřinu 820 Kč měsíčně, zálohy na plyn 170 Kč měsíčně a televizní a rozhlasové poplatky ve výši 175 Kč měsíčně (v srpnu 2022). Žalobkyně pobírá dávky sociální péče, od ledna 2022 do června 2022 pobírala rodičovský příspěvek ve výši 10.000 Kč měsíčně, příspěvek na bydlení ve výši 6.107 Kč měsíčně a přídavky na děti ve výši 770 Kč, 770 Kč a 630 Kč. Dne 8.8.2022 činily sociální dávky žalobkyně rodičovský příspěvek ve výši 10.000 Kč měsíčně, příspěvek na bydlení ve výši 6.226 Kč měsíčně, přídavky na děti ve výši 770 Kč, 770 Kč a 630 Kč a JPnD 5.000 kč a 10.000 Kč. Vzhledem k tomu, že žaloba byla podána po narození dítěte, jehož otcovství bylo určeno, soud nároky žalobkyně posuzoval dle ust. § 920 odst. 1 o.z. Podle tohoto ustanovení má matka vůči otci svého dítěte, za kterého není provdána, nárok na příspěvek na výživu a na příspěvek na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a slehnutím. Právo na příspěvek vzniká, jakmile v souvislosti s těhotenstvím vzniknou těhotné ženě náklady. Výše příspěvku má být stanovena tak, aby těhotná žena mohla pokrýt v přiměřeném rozsahu všechny své odůvodněné potřeby. Dle ustanovení § 913 odst. 1 o.z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Žalobkyně požadovala na svoji výživu příspěvek ve výši 200 Kč měsíčně od března 2022 po dobu uvedenou v ustanovení § 920 odst. 1 o.z. Nárok žalobkyni tedy vznikl nejpozději dnem 10.6.2021 (kdy se narodil nezletilý [jméno]) a trval do 10.6.2023. Výše příspěvku má být stanovena tak, aby těhotná žena mohla pokrýt v přiměřeném rozsahu všechny své odůvodněné potřeby. Žalobkyně uvedla, že do března 2022 žalovaný přispíval na její potřeby dobrovolně částkou 600 Kč. Pak si způsobil úraz, nemohl pracovat a přispívat přestal. Příjem žalobkyně činí sociální dávky ve výši 17.584 Kč. V srpnu 2022 činily sociální dávky celkem částku 33.396 Kč. Žalobkyně má celkem tři vyživovací povinnosti, kdy výživné bylo stanoveno na 3.000 Kč měsíčně. Dle tvrzení účastníků žalovaný výživné na nezletilé děti platí s dětmi se stýká. Za bydlení platí žalobkyně nájem 9.120 Kč a zálohy na energie 1.170 Kč měsíčně. Částku 200 Kč žalobkyně požadovala z důvodu, že jí pracovnice z hmotné nouze sdělila, že pokud návrh nepodá, nepřizná ji příspěvek. Žalovaný je svobodný, vyživovací povinnost má ke třem nezletilým dětem, na které platí výživné ve výši 3.000 Kč měsíčně. Žalovaný nemá žádné bydliště, bydlí různě po rodinných příslušnících. Žalovaný nemá žádné zaměstnání, není veden na úřadu práce, kde ho odmítli zapsat, protože nemá pojištění. Peníze si shání sběrem nebo mu finančně pomáhá otec. Po zhodnocení výše uvedených odůvodněných potřeb a majetkových poměrů žalobkyně a schopností, možností a majetkových poměrů žalovaného dospěl soud k závěru, že v projednávané věci nejsou podmínky pro určení vyživovací povinnosti. Oba účastníci mají vyživovací povinnost ke třem nezletilým dětem, které má ve své péči žalobkyně a žalovanému byla stanovena vyživovací povinnost ve výši 3.000 Kč měsíčně od 1.7.2022, které žalovaný dle tvrzení žalobkyně platí. Žalovaný nemá žádný příjem, není veden na úřadu práce, peníze shání sběrem nebo mu finančně vypomáhá jeho otec. Příjem žalobkyně činí sociální dávky (v roce 2022 ve výši 17.584 Kč, v srpnu 2022 činily sociální dávky celkem částku 33.396 Kč). Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně žalobu podala z podnětu sociální pracovnice, aby jí byly přiznány sociální dávky, žalovaný nemá žádný příjem a plní svoji vyživovací povinnost k nezletilým dětem, rozhodl soud tak, že žalobu na určení výživného zamítl.