21 C 110/2023-23 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobou doručenou soudu dne 8.11.2022 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 20 000 Kč s příslušenstvím, z titulu bezdůvodného obohacení. Žalobkyně uvedla, že společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [obec a číslo] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, a to prostřednictvím platby z bankovního účtu předchůdkyně žalobkyně na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. Žalovaný se tak na úkor předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatil, když obdržel majetkový prospěch bez právního důvodu. Žalobkyně má právo na vrácení toho, co plnila. Smlouvou o postoupení pohledávek předchůdkyně žalobkyně postoupila předmětnou pohledávku na žalobkyni. I přes výzvu žalovaný ničeho neuhradil. 2. Žalovaný byl usnesením ze dne 18.4.2023 č. j. 21 C 1101/2023-21 vyzván, aby se ve lhůtě 14 dnů od doručení výzvy vyjádřil k připojené žalobě a aby ve vyjádření uvedl, zda nárok uplatněný v žalobě uznává, případně v jakém rozsahu, dále aby vylíčil rozhodné skutečnosti ve věci a aby označil důkazy k prokázání tvrzených skutečností. Dále byl žalovaný usnesením vyzván, aby se vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalovaný byl zároveň upozorněn, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil ani k žalobě, ani k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a soud proto jeho souhlas předpokládal. Žalobkyně rovněž s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila. 3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě listinných důkazů předložených žalobkyní, postupoval soud podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, a věc rozhodl bez nařízení jednání. 4. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "ObčZ"), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 5. Podle § 1879 ObčZ může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 6. Podle § 1968 ObčZ dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 7. Podle § 1970 ObčZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Z důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti: Ze zprávy České spořitelny, a.s., ze dne 3.4.2023 plyne, že žalovaný je majitelem a jediným disponentem oaobního účtu č. [bankovní účet], na který byla dne 30.12.2020 byla připsána částka 20 000 Kč z čísla účtu [bankovní účet]. 9. Z výpisu z účtu žalovaného č. [bankovní účet] plyne, že na účet žalovaného byla dne 30.12.2020 připsána částka 20 000 Kč. 10. Z Potvrzení [právnická osoba], [anonymizováno] ze dne 30.12.2020 plyne, že tohoto dne společnost [právnická osoba] odeslala na účet č. [bankovní účet] částku 20 000 Kč. 11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1.1.2021 včetně přílohy soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Z dopisu ze dne 12.8.2022 soud zjistil, že postoupení pohledávky bylo oznámeno žalovanému. 12. Z výzvy ze dne 12.8.2022 plyne, že právní zástupce žalobkyně zaslal žalovanému předžalobní výzvu, která byla předána k poštovní přepravě dne 12.8.2022, jak plyne z podacího lístku. 13. Žalovaný, jak je výše uvedeno, se ve věci nevyjádřil, nezpochybnil pravost ani správnost listin předložených žalobkyní a sám žádná tvrzení ani žádné důkazy nepředložil, ač k tomu byl soudem vyzván. 14. Soud vzal v daném případě za prokázané, že předchůdkyně žalobkyně vyplatila dne 30.12.2020 na bankovní účet č. [bankovní účet] částku 20 000 Kč. K tomuto dni byl majitelem a jediným disponentem účtu žalovaný. Jelikož se jednalo o majetkový prospěch bez právního důvodu, žalovaný se na úkor předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatil (§ 2991 ObčZ) a vznikla mu povinnost to, oč se obohatil, předchůdkyni žalobkyně vydat. Smlouvou o postoupení pohledávek byla předmětná pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni (§ 1879 ObčZ), která je tak ve věci aktivně legitimována. Vzhledem k tomu, že žalovaný ničeho žalobkyni nevrátil, uložil mu soud povinnost zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč. 15. Dále soud zjistil, že žalovaný byl v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení (§ 1968 ObčZ) a žalobkyni vzniklo právo požadovat po něm i úroky z prodlení. Protože zákon neupravuje splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele (toho, na jehož úkor se žalovaná bezdůvodně obohatila), přičemž dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 ObčZ). Vůči nepřítomné osobě působí projev vůle od okamžiku, kdy jí dojde (§ 45 odst. 1 ObčZ), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2004 sp. zn. 32 Odo 442/2003 nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 9. 2010 sp.zn. 26 Cdo 4074/2009). Právní zástupkyně žalobkyně sice vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu výzvou ze dne 12.8.2022, jež byla předána k poštovní přepravě téhož dne, avšak žalobkyně nedoložila, že by tato výzva byla žalovanému doručena, resp. kdy se žalovaný mohla s výzvou seznámit. Za první řádnou výzvu k plnění je tak nutné považovat až žalobu (§ 1958 odst. 2 ObčZ), s níž měl žalovaný objektivní možnost seznámit se až dne 20.12.2022, kdy byla zásilka uložena na poště a připravena k vyzvednutí. Žalovaný pak byl povinen uhradit dlužnou částku bez zbytečného odkladu, tedy dne 21.12.2022. Jelikož tak neučinil, dostal se dnem následujícím po splatnosti, tedy dnem 22.12.2022 do prodlení. K prvnímu dni prodlení činila sazba úroku z prodlení 15 % ročně (nař. vlády č. 351/2013 Sb.). Žalobkyně požadovala úrok z prodlení již od 3.8.2022, tedy od data dřívějšího, než požadovat mohla. Proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení v požadované výši 15 % ročně z částky 20 000 Kč od 22.12.2022 do zaplacení (výrok I. rozsudku). Co do úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20 000 Kč od 3.8.2022 do 21.12.2022 pak soudu nezbylo, než žalobu jako nedůvodnou ve II. výroku rozsudku zamítnout. 16. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě přiznal soud žalobkyni v souladu s ustanovením § 142 odst. 3 o.s.ř. plnou náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení, neboť měla neúspěch jen v poměrně nepatrné části (co do úroku z prodlení uvedeného ve II. výroku tohoto rozsudku). Náklady řízení žalobkyně činí celkem částku 2 252 Kč a jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč, odměnou advokáta žalobkyně v celkové výši 900 Kč za 3 úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a sepis žaloby) dle § 14b odst. 1 bod 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále je„ vyhláška“), 3 režijními paušály po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky a 21 % DPH z částky 1 200 Kč, tj. ve výši 252 Kč Tyto přiznané náklady řízení je žalovaný povinen uhradit advokátu žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). 17. Lhůta k plnění ve výroku ve věci samé a ve výroku o nákladech řízení byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.