21 C 289/2023-19 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 26.4.2023 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 26 904,74 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že žalovaná byla oprávněna na základě nájemní smlouvy ze dne 24.4.2016 užívat bytovou jednotku ve vlastnictví žalobkyně, tj. bytovou jednotku č. 11 v budově [adresa], v [obec]. Nájem skončil ke dni 7.3.2023 dohodou o ukončení nájmu bytu, kdy byla bytová jednotka předána. V souvislosti s užíváním jednotky vznikl žalované vůči žalobkyni dluh ve výši 26 455 Kč, který žalovaná uznala co do důvodu a výše v Dohodě o uznání dluhu ze dne 7.3.2023, v níž se zavázala dluh uhradit v 9 splátkách; poslední splátka byla splatná 20.11.2023. Žalovaná však ničeho neuhradila a dle Dohody se stal celý dluh splatným, a to ke dni 21.3.2023. Ode dne 22.3.2023 se žalovaná ocitla v prodlení s úhradou celé částky 26 455 Kč. 2. Soud v daném případě nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a oba účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (§ 115a o.s.ř.). Usnesení zdejšího soudu ze dne 27.9.2023 č.j. 21 C 289/2023-14 obsahující výzvu k vyjádření, zda účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, bylo právnímu zástupci žalobkyně doručeno dne 2.10.2023 a žalované dne 13.10.2023 náhradně. 3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Soud v této věci učinil následující skutková zjištění: 4. Z Informací o jednotce ze dne 6.11.2023 soud zjistil, že žalobkyně byla k tomuto datu vlastníkem bytové jednotky [číslo] v [obec]. 5. Z Dohody o uznání dluhu ze dne 7.3.2023 plyne, že žalovaná jako dlužník uznala vůči žalobkyni jako věřiteli dluh ve výši 26 455 Kč za užívání bytové jednotky č. 11 v domě [adresa] v [obec], na základě smlouvy o nájmu ze dne 24.4.2016. Zároveň se žalovaná zavázala dluh uhradit v 9 splátkách po 3 000 kč měsíčně (poslední splátka ve výši 2 455 Kč), první splátka byla splatná dne 20.3.2023, poslední dne 20.11.2023. Zároveň se smluvní strany dohodly, že dostane-li se žalovaná do prodlení s úhradou jakékoliv dílčí měsíční splátky, stává se dluh splatný jako celek, tj. dochází ke ztrátě výhody splátek a žalovaná je povinna uhradit žalobkyni neuhrazenou část dluhu jako celek. Smluvní strany se dohodly, že zesplatnění není vázáno na žádné právní jednání žalobkyně. Dále se strany dohodly, že dostane-li se žalovaná do prodlení s úhradou jakéhokoliv peněžního plnění dle této dohody, je žalovaná povinna uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,10 % denně, splatnou den následující po dni, kdy na ni vznikl žalobkyni nárok. Dohoda je v samém závěru opatřena podpisem žalované a žalobkyně. 6. Z Nájemní smlouvy ze dne 24.4.2016 plyne, že žalobkyně přenechala do užívání bytovou jednotku č. 11 v domě [adresa] v [obec], za sjednané nájemné a zálohy na služby. Nájemní smlouva byla uzavřena na dobu určitou od 24.4.2016 do 24.5.2016. Dále bylo ujednáno obnovování nájmu, pokud žalobkyně žalovanou nevyzve k opuštění předmětu nájmu. 7. Z Dohody o ukončení nájemní smlouvy ze dne 7.3.2023 plyne, že se strany dohodly na ukončení nájemní smlouvy ze dne 24.4.2016 ke dni 7.3.2023. 8. Z výzvy ze dne 27.3.2023 plyne, že právní zástupce žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu. Tato výzva byla předána k poštovní přepravě dne 27.3.2023, jak plyne z podací stvrzenky. 9. Skutkový závěr: Žalovaná dne 7.3.2023 písemně prohlásila, že uznává vůči žalobkyni dluh ve výši 26 455 Kč za užívání předmětné bytové jednotky ve vlastnictví žalobkyně, užívané na základě nájemní smlouvy ze dne 24.4.2016 až do 7.3.2023, kdy byl nájem ukončen písemnou dohodou stran. Žalovaná se zavázala uznaný dluh zaplatit ve splátkách, první splátka byla splatná dne 20.3.2023. Žalovaná ničeho neuhradila a právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě celého dluhu najednou; tato výzva byla předaná k poštovní přepravě dne 27.3.2023. Žalovaná ničeho neuhradila. 10. Podle § 2048 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ ObčZ“), ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. 11. Podle § 2053 ObčZ uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 12. Podle § 2201 ObčZ nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. 13. Podle § 2246 odst. 1 ObčZ strany ujednají nájemné pevnou částkou. Má se za to, že se nájemné sjednává za jeden měsíc. 14. Podle § 2247 odst. 1 ObčZ strany si ujednají, která plnění spojená s užíváním bytu nebo s ním související služby zajistí pronajímatel; schází-li takové ujednání, použije se ustanovení odstavce 2. 15. Podle § 1968 ObčZ dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 16. Podle § 1970 ObčZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 17. Po právním posouzení výše citovaného v řízení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba o zaplacení částky 26 904,74 Kč s příslušenstvím byla podána důvodně. 18. Soud má za prokázané, že žalobkyně byla v době rozhodné vlastníkem předmětného bytu, jehož nájemcem se žalovaná stala na základě nájemní smlouvy ze dne 24.4.2016 (§ 2201 ve spojení s § 2235 a násl. ObčZ). Žalovaná byla povinna platit za užívání bytu nájemné a zálohy na plnění spojená s užíváním bytu nebo s ním související služby (§§ 2246, 2247 ObčZ). Žalované vznikl v souvislosti s užíváním předmětného bytu dluh ve výši 26 455 Kč, který jednostranným právním úkonem v podobě písemného prohlášení ze dne 7.3.2023 žalovaná uznala vůči žalobkyni co do důvodu a výše. Zároveň žalovaná přislíbila uznaný dluh zaplatit žalobkyni v pravidelných 9měsíčních splátkách po 3 000 Kč (poslední splátka ve výši 2 455 Kč), první splátka byla splatná dne 20.3.2023. Soud tak má za to, že dluh ve výši 26 455 Kč v době uznání, tj. ke dni 7.3.2023, trval (vyvratitelná právní domněnka) a žalobkyně nemusela v řízení prokazovat vznik dluhu ani jeho výši v době jeho uznání. Důkazní břemeno přešlo uznáním dluhu ze žalobkyně (věřitele) na žalovanou (dlužníka - § 2053 ObčZ). Vzhledem k tomu, že žalovaná ničeho žalobkyni neuhradila, stal se dle dohody smluvních stran celý dluh splatným ke dni 21.3.2023. Vzhledem k tomu, že žalovaná zesplatněný dluh žalobkyni neuhradila, čímž porušila svou povinnost vyplývající jí z dohody o splátkách, uložil jí soud povinnost zaplatit žalobkyni celkem částku 26 455 Kč. 19. Vzhledem k tomu, že se žalovaná ocitla v prodlení s úhradou první sjednané splátky uznaného dluhu, vzniklo žalobkyni právo na úhradu mezi účastníky sjednané smluvní pokuty ve výši 0,10 % denně z dlužné částky, tj. na úhradu částky 449,74 Kč (výpočet: 0,05 % denně z částky 26 455 Kč od 22.3.2023 do 24.4.2023; žalobkyně požaduje smluvní pokutu v nižší než sjednané výši). Žalovaná však smluvní pokutu žalobkyni neuhradila, čímž porušila svou povinnost vyplývající jí z ustanovení § 2048 ObčZ, a proto jí soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 449,74 Kč. 20. Soud má rovněž za prokázané, že žalovaná byla se splněním svého závazku (zaplacením uznaného dluhu) v prodlení. Tím vzniklo žalobkyni právo požadovat po ní i úrok z prodlení (§ 1970 ObčZ). První den prodlení žalované s úhradou uznaného dluhu připadl na den 22.3.2023. Výše požadovaného úroku z prodlení je v souladu s ustanovením nař. vlády č. 351/2013 Sb. Proto soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni úroky z prodlení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. 21. Z jiných předložených listinných důkazů, jež nejsou v odůvodnění tohoto rozsudku výslovně uvedeny, neplynou žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí soudu, proto je soud nehodnotil. 22. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě rozhodl soud o nákladech řízení v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého přiznal ve věci plně úspěšné žalobkyni náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení v celkové výši 10 079,40 Kč Náklady řízení žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 077 Kč, odměnou advokáta žalobkyně v celkové výši 6 540 Kč za 3 úkony právní služby po 2 180 Kč dle § 7 bodu 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen„ vyhláška“), 3 režijními paušály po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a sepis žaloby) a 21 % DPH z částky 7 440 Kč, tj. ve výši 1 5