30 C 135/2023-16 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se podáním ke zdejšímu soudu ze dne 16. 12. 2022 domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že poskytla žalovanému dne 2. 8. 2022 na základě jeho žádosti ze dne 1. 8. 2022 spotřebitelský úvěr ve výši 5 000 Kč, který byl původně splatný dne 4. 9. 2022. Před poskytnutím úvěru posuzovala dlužníkovu schopnost poskytnutý úvěr splácen, a to na základě statistického model, kterým byla vyhodnocena řada relevantních, individuálních parametrů, vztahující se přímo k osobě žalovaného a k jeho žádosti. V rámci tohoto kroku posuzovala žalobkyně, například věk žadatele, obec kraj bydliště, kvalitu a časovou osu žádosti a podobně. Na tomto základě získal žalovaný v rámci uvedeného algoritmu žalobkyně skoro ve výši 355 žalobkyně si od žalovaného dále vyžádala potvrzení o příjmech formou výplatních pásek vydaných zaměstnavatelé/daňovým přiznáním/výpisem z bankovního účtu. Z těchto podkladů žalobkyně vypočetla průměrný čistý měsíční příjem žalovaného ve výši minimálně 39 874 Kč. Informace o výdajích žalovaného žalobkyně získala jednak dílem z prohlášení žalovaného a dále pak ze statistického modelu, který vychází z dat publikovaných Českým statistickým úřadem. Po zohlednění výše uvedených faktů žalobkyně výpočtem a porovnáním individuální dat zjistila a ověřila měsíční výdaje žalovaného ve výši 1 000 Kč za bydlení a energie a 5 764 Kč na osobní výdaje. Dále žalobkyně provedla výpis registru exekucí a insolvenčního rejstříku, v nichž neměl žalovaný žádný záznam. Z registru platebních informací žalobkyně zjistila, že výše pravidelných měsíčních splátek žalovaného, se kterými žalobkyně musela dále počítat ve výdajové stránce dlužníka činí 3 000 Kč měsíčně. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 11 740Kč s tím, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně uzavřela se žalovaným dohodu o narovnání, kde se žalovaný zavázal uhradit dluh ve výši 13 045 Kč v 10 měsíčních splátkách po 1 305 Kč splatných ke každému patnáctému dni příslušného kalendářního měsíce, počínaje následujícím kalendářním měsícem, a to vše pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení, byť i části jediné sjednané splátky, přičemž první splátka byla splatná do 10 dnů od podepsání dohody dlužníkem. Z dluhu žalovaný uhradil pouze 1 305 Kč, když další splátku již nezaplatil, a proto ztratil výhodu splátkového kalendáře a dluh se stal ve zbylé části splatným. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, své stanovisko k podané žalobě soudu nesdělil. 3. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z důkazů listinných, jejichž provedením jednotlivě i ve vzájemné souvislosti měl soud za to, že žalobkyně uzavřela se žalovaným Dohodu o narovnání, a to dne 10. 10. 2022, v níž se žalovaný zavázal zaplatit pohledávku žalobkyně ve výši 13 045 Kč na účet žalobkyně 10 pravidelných měsíčních splátkách po 1 305 Kč splatných vždy ke každému patnáctému dni příslušného kalendářního měsíce, počínaje následujícím kalendářním měsícem, a to vše pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení, byť i části jediné sjednané splátky, přičemž první splátka byla splatná do 10 dnů od podepsání této dohody. Dle vyjádření žalobkyně zaplatil žalovaný první splátku ve výši 1 305 Kč. Dluh ke dni podání žaloby činil 11 740Kč. V dohodě o narovnání ze dne 10.10.2022 v čl. 2 však bylo uvedeno, že žalovaný nárok na zaplacení částky ve výši 13 045Kč neuznává v plné výši a je pro něho nadále sporným. Předžalobní výzvou ze dne 6. 10. 2022 měl soud za prokázáno, že žalobkyně upomínala žalovaného o zaplacení částky ve výši 14 600 Kč, a to nejpozději do 13. 10. 2022. Podacím lístkem ze dne 6. 10. 2022 měl soud za prokázáno, že tohoto dne byla na adresu žalovaného odesílána doporučená pošta. 4. Podle ust. § 2395 z.č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrující se zavazuje na požádání úvěrovaného poskytnout mu peněžní částku, což znamená, že se zavazuje mít tuto částku připravenou tak, aby mohl vyhovět žádosti úvěrovaného. Jeho závazek tedy zahrnuje i povinnost rezervovat peněžní prostředky až do dohodnuté výše s tím, že není jisté, zda úvěrovaný o vyplacení celé částky požádá, jakož i příslib prostředky na požádání poskytnout. Povinnost poskytnout požadovanou částku vznikne na základě žádosti úvěrovaného, jeho projevu vůle. Tato žádost (požádání úvěrovaného o vyplacení částky) je součástí kontraktačního procesu, na ni navazuje vyplacení požadovaných prostředků. Závazek úvěrujícího k rezervaci peněžních prostředků pro úvěrovaného trvá po celou dobu trvání smlouvy. Úvěrovaný ovšem nemá povinnost přislíbené peněžní prostředky čerpat. Smlouva o úvěru je smlouvou úplatnou, přičemž úplatu za poskytnutí prostředků představuje úrok. Úrok se platí jenom za prostředky, které jsou skutečně čerpány. Smlouva označená jako smlouva o úvěru, ale neobsahující závazek zaplatit za poskytnuté prostředky úroky, nemá povahu smlouvy o úvěru, ale smlouvy o zápůjčce. Pro smlouvu o úvěru není předepsána písemná forma. Požadavek písemné formy stanoví zákon o spotřebitelském úvěru pro smlouvu, v níž se sjednává spotřebitelský úvěr. 5. Na základě shora uvedených zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Žalobkyně tvrdila, že uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru, avšak neprokázala její písemnou formu ani skutečnost, že žalovanému peníze bezhotovostně nebo v hotovosti předala. Závazek, který vyplýval z Dohody o narovnání, byl pouze novou dohodou o splátkách, protože žalovaný neuznal ani výši pohledávky žalobkyně ani důvod vzniku závazku. Povinností žalobkyně bylo prokazovat z jakého právního titulu požaduje zaplacení částky ve výši 11 740Kč. Jestliže Dohoda o narovnání popírala svým obsahem smysl narovnání, pak bylo povinností žalobkyně prokazovat existenci závazku vyplývajícího z úvěrové smlouvy. Žádné listiny prokazující existenci úvěrové smlouvy nebo předání částky ve výši 5 000 Kč žalovanému však nebyly součástí soudem provedených listin. Z tohoto důvodu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že nepřiznal žalovanému náhradu nákladů řízení, neboť obsahem spisu nebylo prokázáno, že by mu nějaké náklady v řízení vznikly.