31 C 256/2023-31 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobce se svým návrhem domáhal, aby soud uložil žalovanému povinnost vyklidit byt [číslo] v prvním nadzemním podlaží stavby [adresa], na adrese [adresa žalovaného], který žalovaný užíval bez právního důvodu poté, co skončil nájemní vztah k bytu uplynutím doby, na kterou byl sjednán v nájemní smlouvě ze dne 4. 1. 2019 do 31. 3. 2019, přičemž žalovaný byl žalobcem s ohledem na dluh na nájemném vyzván k vyklizení bytu dopisem ze dne 3. 10. 2019, což žalovaný dosud neudělal. 2. Žalovaný k věci uvedl, že by v bytě nadále rád bydlel i se svou rodinou, tedy s přítelkyní a třemi dětmi ve věku 5, 7 a 9 let, které jsou na život v [obec] zvyklé a navštěvují tam školu a školku a mají v místě bydliště všechny kamarády. Je si vědom svého dluhu na nájemném a službách vůči žalobci a chtěl by jej řešit nějakou formou splátek. Od prosince 2023 bude nastupovat do nového zaměstnání ve [právnická osoba] na pozici řidiče vysokozdvižného vozíku, takže bude mít příjem ke splácení dluhu. 3. Dle výpisu z katastru nemovitostí je žalobce vlastníkem bytové jednotky [číslo] v domě [adresa], na adrese [adresa žalovaného], který žalovaný užíval do 31. 3. 2019 na základě nájemní smlouvy [číslo] ze dne 4. 1. 2019. Dopisem ze dne 10. 9. 2019 (odeslaným téhož dne) a dopisem ze dne 3. 10. 2019 (odeslaným dne 4. 10. 2019) byl žalovaný opakovaně vyzýván žalobcem k úhradě vzniklého dluhu na nájemném a službách a dále k vyklizení bytu. 4. Po skutkové stránce tak lze uzavřít, že žalovaný užívá výše uvedený byt žalobce, ačkoliv mu nesvědčí žádné užívací právo, přičemž na výzvy žalobce předmětný byt dosud nevyklidil. 5. Zjištěný skutkový stav zhodnotil soud po stránce právní a dospěl k závěru, že je podaná žaloba důvodná. Provedenými důkazy žalobce prokázal, že žalovaný nemá žádný právní důvod k užívání předmětného bytu v jeho vlastnictví a tento byt dobrovolně dosud nevyklidil a nepředal žalobci, ačkoliv k tomu byl ve smyslu § 2225 a násl. zák. č. 89/2012 Sb. (o.z.) povinen. Žalobce tak nemá jinou možnost, jak se domoci vyklizení svého neoprávněně užívaného bytu než podanou žalobou. Soud proto s odkazem na shora uvedené skutečnosti žalobě zcela vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 15 281 Kč (po zaokrouhlení). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí, sepis žaloby a účast na jednání) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovného (2 537,10 Kč) a náhrady za promeškaný čas (1 000 Kč za 10 půlhodin po 100 Kč) za cestu k jednání soudu z [obec] do Chomutova a zpět (282 km) vozem Marcedes Benz E 400 (komb. spotřeba 8,4 litru benzinu na 100 km, amortizace 5,20 Kč/km) a náhrady za 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 1 344 Kč. 7. Soud žalovanému v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. na základě jeho žádosti povolil povinnosti uložené ve výrokové části rozsudku splnit v prodloužené lhůtě 45 dnů od právní moci rozsudku, když soud takto prodlouženou lhůtu považuje za přiměřenou s ohledem na osobní a rodinné okolnosti žalovaného, se kterým sdílí domácnost družka a tři nezletilé děti, pro které bude nutnost vystěhování z bytu a předpokládaná změna prostředí a tím i přerušení jejich sociálních vazeb představovat psychickou zátěž, k jejímuž zmírnění by prodloužená pariční lhůta měla přispět. Obdobně to platí i ohledně povinnosti uhradit náklady řízení, když prodloužená lhůta by měla žalovanému umožnit její úhradu po jeho nástupu do nového zaměstnání v prosinci 2023.