8 C 241/2023-29 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se svou žalobou došlou soudu dne 29.6.2023 ve znění jejího doplnění došlého dne 28.7.2023 domáhala proti žalovanému zvýšení výživného na 7 000 Kč měsíčně počínaje 1.10.2023. V odůvodnění uvedla, že žalovaný je jejím otcem, řádně platí stanovené výživné ve výši 4 500 Kč měsíčně stanovené posledním rozhodnutím soudu ze dne 25.5.2021. V současnosti již zmíněná částka nestačí na pokrytí základních potřeb žalobkyně, od 2.10.2023 nastupuje k prezenčnímu studiu na [anonymizována tři slova] v [obec]. Majetkové poměry žalovaného žalobkyni nejsou známi, její matka vlastní automobil a byt, který splácí po 10 000 Kč měsíčně a kde náklady na bydlení činí 12 000 Kč, jednu ročně bere matka žalobkyni na dovolenou k moři. S ohledem na odstup času a nastávající studium došlo k nárůstu nákladů a potřeb žalobkyně. Jednorázově vynaložila 30 000 Kč na notebook, na skripta a pomůcky 4 000 Kč, na kauci na koleji pak 10 000 Kč, na [číslo řidič. oprávnění] 000 Kč, na rovnátka 20 000 Kč a na telefon 5 000 Kč. Měsíčně pak žalobkyně vynaloží 19 850 Kč, z toho 4 500 Kč na stravu, 8 000 Kč na kolej, 550 Kč na jízdné po [obec], 1 000 Kč na víkendové cesty domů, 2 000 Kč na ošacení, 1 500 Kč na léky (alergie, antikoncepce, doplňky stravy), 500 Kč na hygienu, 1 500 Kč na koníčky (fitness, snowboard, kolo, brusle, kino) a 300 Kč na paušál k telefonu. 2. Žalovaný k tomu uvedl, že s žalobou nesouhlasí. Od února 2022 je ve starobním důchodu, který činí 22 980 Kč měsíčně. Žalovaný bydlí v pronájmu, na bydlení vynaloží 11 500 Kč měsíčně, 4 500 Kč činí výživné pro žalobkyni, 2 000 Kč bude splácet matce žalobkyně až do smrti z titulu vypořádání z manželství. Kvůli [anonymizována dvě slova] musel žalovaný již v roce 2016 změnit zaměstnání za cenu nižší mzdy, která činila 14 500 Kč měsíčně, přesto se na základě rozhodnutí soudu nebránil hradit následně výživné ve výši 4 500 Kč měsíčně, které chce zachovat v dané výši. 3. Při jednání soudu strany sporu setrvaly na svých stanoviscích, výzvu soudu ke smírnému vyřešení věci nevyslyšely. Dále účastníci řízení učinili nesporným, že žalobkyně měla jednorázové výdaje specifikované shora v žalobních tvrzeních a dále také, že má pravidelné měsíční výdaje shora rovněž specifikované. Žalobkyně k výzvě soudu uvedla, že nemá žádné příjmy, disponuje pouze tím, co dostane od rodičů. V létě byla na brigádě, aby si mohla více užít prázdniny. Závěrem účastníci řízení nechtěli ničeho uvést, náhradu nákladů řízení ani jeden nepožadoval. 4. Z rozsudku Okresního soudu v Chomutově č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], jenž nabyl právní moci dne [datum], vyplynulo, že tímto byla schválena dohoda matky žalobkyně a žalovaného jakožto otce žalobkyně s tím, že žalovaný se od 1.9.2020 zavázal hradit výživné ve výši 4 500 Kč měsíčně. 5. Z rodného listu žalobkyně soud zjistil, že žalovaný je jejím otcem. 6. Z potvrzení [obec] [anonymizována dvě slova] v [obec] ze dne 13.7.2023 vyplynulo, že žalobkyně je studentem prvního ročníku studia. 7. Z usnesení Okresního soudu v Chomutově č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] vyplynulo, že tímto byl schválen smír uzavřený mezi žalovaným a [jméno] [celé jméno žalobkyně], matkou žalobkyně, jíž se žalovaný zavázal splatit 614 000 Kč po 2 000 Kč měsíčně počínaje březnem 2020. Tento důkaz soud provedl s odkazem na § 120 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“). 8. Z potvrzení [obec] správy sociálního zabezpečení ze dne 3.10.2023 vyplynulo, že žalovaný pobírá starobní důchod ve výši 22 980 Kč. 9. Z potvrzení podepsaného [jméno] [příjmení] dne 5.10.2023 vyplynulo, že tato pronajímá byt žalovanému na adrese shora uvedené s tím, že nájemné a zálohy za služby související s užíváním bytu činí 8 980 Kč měsíčně. Žalovaný k tomu k výzvě soudu uvedl, že pokud uváděl, že náklady na bydlení činí 11 500 Kč měsíčně, tak do toho započetl i náklady na mobil ve výši 500 Kč měsíčně a náklady na TV ve výši 730 Kč měsíčně. 10. Z výpisu transakcí [právnická osoba] vyplynulo, že žalovaný splácí úvěr po 1 783 Kč měsíčně. K tomu žalovaný uvedl, že daný úvěr si bral kvůli pořízení automobilu a také kvůli vypořádání s manželkou. 11. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů má soud za prokázané následující skutečnosti: Žalobkyně je studentkou vysoké školy shora specifikované, má jednorázové a pravidelné měsíčně výdaje ve výši shora uvedené. Žalovaný je otcem žalobkyně, má příjem ze starobního důchodu ve výši 22 980 Kč měsíčně. Na bydlení žalovaný vynaloží zhruba 9 000 Kč měsíčně spolu s náklady na TV a mobil činí tyto zhruba 10 200 Kč měsíčně, žalovaný splácí zhruba 3 800 Kč na závazcích shora specifikovaných, dále žalovaný řádně hradí výživné ve výši naposledy určené soudem v roce 2021, tedy ve výši 4 500 Kč měsíčně. 12. Dle § 910 odst. 1 až odst. 4 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník) mají předci a potomci vyživovací povinnost. Vyživovací povinnost rodičů vůči dítěti předchází vyživovací povinnosti prarodičů a dalších předků vůči dítěti. Vzdálenější příbuzní mají vyživovací povinnost, jen nemohou-li ji plnit bližší příbuzní. Nejedná-li se o poměr rodičů a dítěte, předchází vyživovací povinnost potomků vyživovací povinnosti předků. Dle § 911 občanského zákoníku lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Dle § 913 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku jsou pro určení rozsahu výživného rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost. Dle § 922 odst. 1 občanského zákoníku lze výživné přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne. 13. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Jak vyplývá z § 913 občanského zákoníku, jsou pro otázku výše výživného rozhodné potřeby a poměry oprávněného jakož i schopnosti, možnosti a poměry povinného. O výživném pro žalobkyni bylo naposledy rozhodnuto více jak před [anonymizováno] lety v době její nezletilosti, kromě samotného plynutí času a obecného zvyšování potřeb s rostoucím věkem je pak podstatnou změnou jejích potřeb zejména nedávné zahájení studia na vysoké škole. Již tyto samotné skutečnosti nepochybně znamenají změnu poměrů na straně žalobkyně, navíc vyjádřenou specifikací konkrétních výdajů, které strany učinily nesporným. Pro případné zvýšení výživného však nepostačuje zvýšení potřeb či výdajů na straně oprávněného, ale zvýšení také musí odpovídat možnostem a poměrům povinného. V daném případě soud shledal, že ač by zvýšení potřeb, resp. změna poměrů u žalobkyně zvýšení výživného jednoznačně odůvodňovala, tak tomuto nicméně nesvědčí poměry žalovaného. 14. Žalovaný vynaloží zhruba 10 000 Kč měsíčně na bydlení, k čemuž soud shledává, že se jedná o sumu naprosto běžnou, což je obecně známo, z pohledu nájemního bydlení se jedná spíše o částku nižší. Dalším nutným výdajem žalovaného je stávající platba výživného pro žalobkyni ve výši 4 500 Kč měsíčně. I když soud pomine splátky závazků ve výši zhruba 3 800 Kč měsíčně s tím, že nemohou jít k tíži žalobkyně a nezapočítá je do následující bilance, tak žalovanému přesto po odečtení shora uvedených výdajů zůstane k veškerému živobytí zhruba 8 500 Kč měsíčně. Soud je přesvědčen, že i s ohledem na aktuální obvyklé ceny základních životních potřeb jako jsou strava, hygiena, ošacení apod. se jedná o částku, která je na samé hranici možností úhrady takových nákladů. Smyslem institutu výživného je jistě dostatečné zabezpečení potřeb vyživované osoby, ale nemůže jeho stanovením dojít k existenčnímu ohrožení povinného. Soud je pak s ohledem na výše uvedené přesvědčen, že k takovému ohrožení by nejen vedlo zvýšení výživného na navrhovaných 7 000 Kč měsíčně, ale ve výsledku jakékoliv zvýšení. Proto žalobu jako nedůvodnou zamítl, když této sice odpovídají poměry žalobkyně, ale nikoli již poměry žalovaného. 15. Pro úplnost soud uvádí, že výživné ve výši 4 500 Kč jakožto ekvivalent zhruba 20 % příjmů žalovaného pak odpovídá„ Doporučeným výchozím rozmezím pro stanovení výše výživného za účelem sjednocení rozhodovací praxe soudů v otázkách výživného na nezaopatřené děti“ publikovaných v roce 2010 Ministerstvem spravedlnosti ČR. Dle § 915 občanského zákoníku má být životní úroveň dětí a rodičů v zásadě stejná. Ač žalobkyni samozřejmě v kontextu výživného nelze upřít právo na studium jakožto přípravu na budoucí povolání, tak je nicméně zřejmé, že životní úroveň, jíž argumentuje v tomto řízení, a která odpovídá pravidelným výdajům ve výši k