8 C 25/2023-11 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobce se svou žalobou domáhal určení specifikovaného ve výroku č. I tohoto rozsudku. V odůvodnění uvedla, že dne 6.2.2021 na základě kupní smlouvy prodal žalovanému předmětné vozidlo, žalovaný měl vozidlo pojistit a nahlásit změnu v evidenci vozidel, což však neučinil, ač měl od žalobce veškeré potřebné podklady. Žalobci byla dne 23.12.2022 zaslána výzva k zaplacení pokuty za spáchání přestupku předmětným vozidlem, díky čemuž zjistil, že vozidlo je nadále provozované a žalobce je nadále zapsán jako vlastník. Žalovaný se, ač řádně a včas předvolán (převzal osobně na adrese trvalého pobytu shora), k jednání soudu bez omluvy nedostavil. Soud tedy věc projednal a rozhodl s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) v jeho nepřítomnosti. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil. 2. Při jednání soudu žalobce setrval na žalobě a této navrhl vyhovět. Dále doplnil, že mu v souvislosti s předmětným vozidlem neustále chodí nějaké upomínky, pokuty apod. Žalovaného opakovaně vyzýval k přepisu vozidla, avšak marně. 3. Soud provedl následující důkazy, z nichž učinil následující skutková zjištění: Z kupní smlouvy ze dne 3.2.2021 vyplynulo, že tuto uzavřel žalobce jako prodávající s žalovaným jako kupujícím, kdy předmětem koupě bylo předmětné vozidlo. Žalovaný se zde mj. zavázal provést přepis předmětného vozidla. K tomu žalobce rovněž doložil kopii technického průkazu předmětného vozidla a výzvu k úhradě pokuty ze dne 23.12.2022, která mu byla zaslána [stát. instituce] jakožto vlastníkovi předmětného vozidla. 4. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů má soud za prokázaný následující skutkový stav: Žalobce na základě shora uvedené smlouvy převedl vlastnické právo k předmětnému vozidlu na žalovaného, který od té doby vozidlo provozuje. Žalovaný není zapsán jako vlastník předmětného vozidla v registru vozidel, žalobci neposkytuje v tomto součinnost. 5. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. S ohledem na skutečnost, že se v daném případě jedná o žalobu na určení (§ 80 o.s.ř.), musel se soud nejprve zabývat otázkou, zda je na požadovaném určení naléhavý právní zájem. S ohledem na povahu předmětu sporu, jehož výsledkem může být změna zápisu ve veřejném registru, který je v rozporu se skutečností a s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Odo 10/2006 ze dne 27.6.2007, soud shledal, že naléhavý právní zájem je dán. V posuzovaném případě je žalobce stále zapsán jako vlastník a provozovatel vozidla, ačkoliv tento stav je v rozporu se skutečným stavem, neboť žalobce kupní smlouvou ze dne 3.2.2021 jako prodávající prodal předmětný automobil žalovanému jako kupujícímu (§ 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). Žalovaný však, ačkoliv se k tomu v kupní smlouvě zavázal, nezajistil zápis změny vlastníka a provozovatele předmětného vozidla v registru vozidel, ačkoliv měl v držení vozidlo a potřebné doklady k němu. S ohledem na stávající právní úpravu zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění zákona č. 307/1999 Sb., není za dané situace aktuálně v možnostech předchozího vlastníka a provozovatele vozidla (tedy žalobkyně) docílit souladu faktického stavu se stavem právním co do údajů v evidenci motorových vozidel, a to se všemi do budoucna nepříznivými následky. Žalovaný zůstal v řízení zcela pasivní, soud pak tedy s odkazem na výše uvedené žalobě vyhověl. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy měla žalobkyně ve věci plný úspěch. Náklady řízení na straně žalobkyně spočívaly v nákladech na soudní poplatek ve výši 2 000 Kč a dále v nákladech nezastoupeného účastníka, když žalobkyně vykonala dva procesní úkony, a sice podání žaloby a účast při jednání soudu. Za každý úkon pak účastníku náleží paušální náhrada 300 Kč dle § 151 odst. 3 o.s.ř. a § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb.