8 C 35/2023-20 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala určení specifikovaného ve výroku č. I tohoto rozsudku. V odůvodnění uvedla, že dne 3.10.2017 na základě kupní smlouvy prodala žalovanému předmětné vozidlo, žalovaný však vlastnictví vozidla nepřepsal. 2. Žalobkyně při jednání soudu setrvala na žalobě s tím, že žalovaný neposkytl žádnou součinnost při přepisu vozidla. Žalovaný ve věci uvedl, že předmětnou kupní smlouvu s žalobkyní skutečně uzavřel a této se omlouvá. 3. Soud provedl následující důkazy, z nichž učinil následující skutková zjištění: Z kupní smlouvy ze dne 3.10.2017 vyplynulo, že tuto uzavřela žalobkyně jako prodávající s žalovaným jako kupujícím, kdy předmětem koupě bylo předmětné vozidlo. Žalovaný se zde mj. zavázal provést přepis předmětného vozidla. Z žádosti ze dne 4.10.2017 vyplynulo, že tato byla doručena příslušnému pojistiteli ohledně ukončení pojištění předmětného vozidla z důvodu změny jeho vlastníka. 4. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů má soud za prokázaný následující skutkový stav: Žalobkyně na základě shora uvedené smlouvy převedla vlastnické právo k předmětnému vozidlu na žalovaného, který od té doby vozidlo provozuje. Žalovaný není zapsán jako vlastník předmětného vozidla v registru vozidel, žalobkyni neposkytuje v daném ohledu součinnost. 5. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. S ohledem na skutečnost, že se v daném případě jedná o žalobu na určení (§ 80 o.s.ř.), musel se soud nejprve zabývat otázkou, zda je na požadovaném určení naléhavý právní zájem. S ohledem na povahu předmětu sporu, jehož výsledkem může být změna zápisu ve veřejném registru, který je v rozporu se skutečností a s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Odo 10/2006 ze dne 27.6.2007, soud shledal, že naléhavý právní zájem je dán. 6. V posuzovaném případě je žalobkyně stále zapsána jako vlastnice a provozovatelka vozidla, ačkoliv tento stav je v rozporu se skutečným stavem, neboť žalobkyně kupní smlouvou ze dne 3.10.2017 jako prodávající prodala předmětný automobil žalovanému jako kupujícímu (§ 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). Žalovaný však, ačkoliv se k tomu v kupní smlouvě zavázal, nezajistil zápis změny vlastníka a provozovatele předmětného vozidla v registru vozidel. S ohledem na stávající právní úpravu zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění zákona č. 307/1999 Sb., není za dané situace aktuálně v možnostech předchozího vlastníka a provozovatele vozidla (tedy žalobkyně) docílit souladu faktického stavu se stavem právním co do údajů v evidenci motorových vozidel, a to se všemi do budoucna nepříznivými následky. Žalobkyni tedy při absenci součinnosti žalovaného nezbylo, než podat tuto žalobu, jíž soud s odkazem na výše uvedené vyhověl. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy měla žalobkyně ve věci plný úspěch. Náklady řízení na straně žalobkyně spočívaly v nákladech na soudní poplatek ve výši 2 000 Kč a dále v nákladech nezastoupeného účastníka, když žalobkyně vykonala dva procesní úkony, a sice podání žaloby a účast při jednání soudu. Za každý úkon pak účastníku náleží paušální náhrada 300 Kč dle § 151 odst. 3 o.s.ř. a § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb.