16 C 146/2024-24 — Okresní soud v Chomutově

I. , Jméno zainteresované osoby 0/0, je povinen zaplatit žalobci částku 3.480,- Kč s úroky z prodlení ve výši 12,75% ročně z této částky od 7.7.2024 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba se pro částku 8.180,- Kč s úrokem z prodlení z této částky od 10.1.2023 do zaplacení a pro úrok z prodlení z částky 3.480,- Kč od 10.1.2023 do 6.7.2024 zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.OdůvodněníŽalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal zaplacení částky 11.660,- Kč se zákonnými úroky z prodlení od 10.1.2023 do zaplacení. Svůj nárok opíral o skutečnost, že účastníci uzavřeli dne 15.11.2021 smlouvu o úvěru ve výši 18.180,- Kč (skládající se z půjčené částky 10.000,- Kč a souhrnného poplatku 8.180,- Kč), podle které měl žalovaný splácet týdně 303,- Kč tak, že první splátka měla být uhrazena do sedmi dnů od podpisu smlouvy a každá další splátka vždy do sedmého dne od předchozí splátky. Žalovaný zaplatil částku 6.520,- Kč. V případě prodlení s plněním se dle smluvních podmínek stává zbylý dluh včetně příslušenství splatným. Žalovaný splácel nepravidelně, takže žalobce dosud uhrazenou částku ve výši 6.520,- Kč vydělil týdenní splátkou a vypočetl, kdy se žalovaný dostal do prodlení. Žalobce požaduje zákonný úrok z prodlení od splatnosti smlouvy tedy 9.1.2023 a datum prodlení ke dni 10.1.2023.V podání ze dne 30.6.2024 žalobce uvedl, z jakých informací před uzavřením smlouvy o úvěru čerpal a jaké informace byly opatřeny od žalovaného. Žalobce provedl kontrolu v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra. Provedl kontrolu předložených dokumentů zaškrtnutých v evidenční kartě klienta, kontrolu RČ a OP dálkovým systémem společnosti , právnická osoba, , kontrola aktuálního počtu exekucí v databázi Centrální evidence exekucí a případné vyhodnocení jejich aktuální a budoucí možné zátěže na finanční rozpočet klienta, kontrola aktuálního stavu insolvenčního rejstříku, kontrola platební historie klienta u žalobce vč. historie veškerých záznamů o klientovi. Vyhodnocení aktuální finanční situace dle poskytnutých podkladů klienta zaznamenaných v evidenční kartě klienta a vyhodnocení příslušné lokality bydliště, stejně tak i lokality zdrojů příjmu klienta, a to na základě vědomostí a praxe z terénu od obchodního zástupce žijícího v dané oblasti. K jednání soudu se žalobce omluvil.Žalovaný se k jednání soudu nedostavil. Dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalovanému byla žaloba a předvolání k jednání doručeno doručujícím orgánem – provozovatelem poštovních služeb dle ust. § 49 odst. 4 o.s.ř. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu (§ 46b písm. a) o.s.ř.). K jednání soudu se nedostavil a ani svou nepřítomnost neomluvil. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným § v jeho nepřítomnosti.Soud má za prokázané tyto skutečnosti:Z kopie výplatní pásky za měsíc září 2021 soud zjistil, že celkem k výplatě byla stanovena částka 38.509,- Kč a dále jsou zde uvedeny srážky: exekuce nepředn. 14.640,- Kč, odborové příspěvky 365,- Kč. Z kopie výplatní pásky za měsíc říjen 2021 soud zjistil, že celkem k výplatě byla stanovena částka 37.468,- Kč a dále jsou zde uvedeny srážky: exekuce nepředn 15.599,- Kč, odborové příspěvky 375,- Kč a srážka za stravenky 114,- Kč.V listině označené jako evidenční karta klienta žalovaný uvedl své osobní údaje – je ženatý, má učňovské vzdělání, je majitel vozu, již měl u žalobce půjčku, nebyl soudně stíhán, je spolubydlící, počet členů v domácnosti – 1. Údaje o zaměstnání: pracuje na plný pracovní úvazek, na dobu neurčitou, pracovní team lieder, zaměstnavatel , právnická osoba, Uvedl čistý měsíční příjem 21.442,- Kč (zdroj příjmu 1), mzda 21.442,- Kč. Výdaje: životní výdaje na bydlení 4.872,- Kč, životní minimum na ověření 4.360,- Kč, nebankovní závazky 7.463,- Kč, výdaje celkem 16.695,- Kč. Disponibilní zůstatek 4.747,- Kč. Zástupce žalobce ověřil tvrzení žalovaného z občanského průkazu, cestovního pasu. Evidenční karta je dne 12.11.2021 podepsaná žalovaným a zástupcem žalobce.Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 15.11.2021 ve spojení s formulářem pro standartní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že dne 15.11.2021 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o úvěru, kdy žalobce poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 10.000,- Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit v souvislosti s úvěrem úrok ve výši 1.980,- Kč, poplatek za zpracování a doručení úvěru 3.000,- Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek 3.200,- Kč. Celková částka, kterou se žalovaný zavázal na základě smlouvy zaplatit, činí 18.180,- Kč, které žalovaný splatí v 60týdenních splátkách po 303,- Kč, první splátka dne 22.11.2021 a další splátky 7 dní po datu splatnosti předchozí splátky. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil převzetí částky ve výši 10.000,- Kč.Podle platební historie žalovaný zaplatil v pěti splátkách celkem částku 6.520,- Kč.Žalobce vyzval žalovaného předžalobní výzvou k zaplacení pohledávky ve výši 11.660,- Kč. Výzva byla odeslána dne 8.8.2023.Po provedeném řízení a dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:Mezi žalobcem a žalovaným byla dne 15.11.2021 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Při podpisu smlouvy žalovaný čerpal úvěr ve výši 10.000,- Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit v souvislosti s úvěrem úrok ve výši 1.980,- Kč, poplatek za zpracování a doručení úvěru 3.000,- Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek 3.200,- Kč, celkem 18.180,- Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit 60týdenních splátek po 303,- Kč, první splátka dne 22.11.2021. Žalovaný svůj závazek splácet úvěr v pravidelných peněžních splátkách neplnil, kdy zaplatil pouze splátky v celkové výši 6.520,- Kč. Předžalobní výzvou odeslanou dne 8.8.2023 vyzval žalobce žalovaného k zaplacení pohledávky ve výši 11.660,- Kč.Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (OPR-Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp.zn. III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoz