24 C 10/2024-59 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 29. 11. 2023 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí celkem 30 727,56 Kč spolu s úroky a úroky z prodlení tam blíže specifikovanými. Uvedla, že její právní předchůdkyně, společnost , právnická osoba, ., se žalovaným uzavřela dne 2. 5. 2022 smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Na základě uvedené smlouvy byl žalovanému v hotovosti poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit úrok ve výši 761 Kč, úplatu ve výši 7 350 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 2 077 Kč a inkasní poplatek ve výši 2 700 Kč, to vše v pravidelných 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Žalovaný však zaplatil toliko 3 200 Kč. Žalobou uplatněný nárok pak byl postoupen žalobkyni. Podanou žalobou žalobkyně požadovala dlužnou jistinu ve výši 13 632,46 Kč, smluvní úrok 660,80 Kč, poplatek za poskytnutí 6 300 Kč, náklady na vyhodnocení 1 780,46 Kč, inkasní poplatek 2 314,29 Kč a smluvní pokutu ve výši 6 039,55 Kč.2. Podáním došlým soudu dne 28. 3. 2024 žalobkyně žalobu co do zaplacení smluvní pokuty ve výši 1 436,94 Kč omezila, neboť ji v žalobě nesprávně vyčíslila. Soud řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby zastavil usnesením ze dne 8. 4. 2024, č.j. 24C 10/2024-21.3. Žalovaný se k věci nevyjádřil.4. Z listiny nazvané smlouva o úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že tuto uzavřeli dne 2. 5. 2022 žalovaný a společnost , právnická osoba, . (dále také jen „společnost“ či „právní předchůdkyně žalobkyně“). Společnost se zde zavázala poskytnout žalovanému 15 000 Kč s tím, že žalovaný tyto prostředky vrátí a zaplatí úrok ve výši 761 Kč, úplatu ve výši 7 350 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 2 077 Kč a inkasní poplatek ve výši 2 700 Kč, to vše v pravidelných 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Podpisem smlouvy žalovaný stvrdil, že mu byla částka 15 000 Kč v hotovosti předána. Smlouva dále obsahuje ujednání o povinnosti žalovaného zaplatit společnosti smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky pro případ, že se dostane do prodlení.5. Z listiny nazvané žádost o úvěr soud zjistil, že tuto dne 2. 5. 2022 sepsala obchodní zástupkyně společnosti, přičemž jsou zde uvedeny některé údaje o žalovaném, o jeho zaměstnání, příjmech a výdajích. Je zde uvedeno, že žalovaný je zaměstnán se mzdou 26 782 Kč, je svobodný, nemá děti, bydlí v nájmu a nemá žádné dluhy. Na nájem vynakládá 5 000 Kč a 5 000 Kč na jídlo dopravu a osobní výdaje. K ověření těchto údajů měly být předloženy výplatní pásky a pracovní smlouva.6. Z listiny nazvané pracovní smlouva soud zjistil, že žalovaný byl od 1. 4. 2017 zaměstnán na dobu určitou jednoho roku u společnosti , právnická osoba, za mzdu podle vnitřního mzdového předpisu.7. Z listiny nazvané mzdový výměr soud zjistil, že od 1. 4. 2022 žalovanému náležela u zaměstnavatele , právnická osoba, mzda ve výši 28 500 Kč měsíčně.8. Z výplatních pásek žalovaného soud zjistil, že od zaměstnavatele , právnická osoba, obdržel za leden 2022 částku 27 903 Kč, za únor 2022 částku 26 316 Kč a za březen 2022 částku 26 127 Kč.9. Z předložené faktury č. , hodnota, ze dne 6. 4. 2022 soud zjistil, že společnost , právnická osoba, a.s. žalovanému za pronájem lůžka v dubnu 2022 vyúčtovala cenu 5 900 Kč.10. Z přehledu transakcí soud zjistil, že společnost od žalovaného eviduje úhrady v celkové výši 3 200 Kč.11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně části jejich seznamu soud zjistil, že dne 2. 8. 2023 společnost , právnická osoba, . žalobkyni postoupila soubor pohledávek, a to včetně pohledávky za žalovaným uplatněné v tomto řízení.12. Z dopisu ze dne 1. 11. 2023 soud zjistil, že jím zástupce žalobkyně žalovaného vyzýval k úhradě celkem 33 394,86 Kč s tím, že pokud tak do 16. 11. 2023 neučiní, vystavuje se riziku podání žaloby. Z přiloženého podacího lístku se podává, že tento dopis byl žalovanému odeslán 2. 11. 2023.13. Po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastníků a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaný uzavřel dne 2. 5. 2022 se společností , právnická osoba, . smlouvu, kde se uvedená společnost zavázala poskytnout mu 15 000 Kč a žalovaný se naproti tomu zavázal tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok ve výši 761 Kč, úplatu ve výši 7 350 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 2 077 Kč a inkasní poplatek ve výši 2 700 Kč, to vše v pravidelných 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Žalovanému byly peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč při podpisu smlouvy v hotovosti vyplaceny, přičemž dosud zaplatil jen 3 200 Kč. Před uzavřením smlouvy obchodní zástupkyně společnosti sepsala žádost o úvěr, kde jsou uvedeny některé údaje o žalovaném, o jeho zaměstnání, příjmech a výdajích. Je zde uvedeno, že žalovaný je zaměstnán se mzdou 26 782 Kč, je svobodný, nemá děti, bydlí v nájmu a nemá žádné dluhy. Na nájem vynakládá 5 000 Kč a 5 000 Kč na jídlo dopravu a osobní výdaje. K ověření těchto údajů byla předložena pracovní smlouva, podle které byl žalovaný zaměstnán od dubna 2017 na dobu určitou jednoho roku a výplatní pásky za leden až březen 2022, podle kterých žalovaný za tyto měsíce pobíral v průměru 26 782 Kč měsíčně. Na nájem za lůžko (žalovaný pravděpodobně bydlel na ubytovně) pak žalovaný vynakládal 5 900 Kč měsíčně. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 2. 8. 2023 pak společnost postoupila mimo jiné žalobou uplatněný nárok žalobkyni.14. Na projednávaný případ je nutno aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále již jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli (§ 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).15. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.16. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.17. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále již jen „o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.18. Ze shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní podle § 580 odst. 1 o. z., ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost