24 C 277/2023-151 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 27. 6. 2023 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí žalovanou částku spolu s úroky a úroky z prodlení tam blíže specifikovanými. Uvedla, že se žalovanou uzavřela dne 3. 12. 2019 smlouvu o úvěru, podle které se zavázala poskytovat žalované peněžní prostředky až do výše limitu 10 000 Kč prostřednictvím kreditní karty. Žalovaná se naproti tomu zavázala poskytované peněžní prostředky spolu se sjednanými úroky (10 Kč z každých celých 500 Kč, tj. v rozmezí 12 – 24 % ročně) vrátit. Jelikož žalovaná nesplácela řádně, přistoupila žalobkyně k zesplatnění úvěru ke dni 11. 10. 2022. Žalovaná částka představuje co do 9 331,72 Kč jistinu, co do 841,59 Kč řádné úroky, co do 52,74 Kč úroky z prodlení a co do 1 213,95 Kč poplatky. K požadavku na zkoumání úvěruschopnosti pak žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalované nezkoumala, když se nejednalo o zcela novou smlouvu, neboť se žalovanou smlouvu o kartovém účtu se žalovanou uzavřela již 4. 6. 2007 a k žádosti žalované došlo jen ke změně smluvních podmínek, ani se nejednalo o podstatné navýšení úvěru, když limit 10 000 Kč zůstal stejný.2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.3. Z listiny nazvané smlouva o úvěru čerpaném prostřednictvím kreditní karty soud zjistil, že tuto dne 4. 6. 2007 uzavřely účastnice s tím, že žalobkyně se zde zavázala poskytovat žalované peněžní prostředky až do výše limitu 10 000 Kč prostřednictvím kreditní karty. Žalovaná se naproti tomu zavázala poskytované peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky ve výši 19,8 % ročně s tím, že RPSN činí 20,10 %.4. Z listiny nazvané žádost o změnu kartového účtu a karty soud zjistil, že tuto žalovaná podala žalobkyni 3. 12. 2019 s tím, že žádá o změny na kartovém účtu, avšak z této listiny se nikterak nepodává, o jaké.5. Z listiny nazvané smlouva o úvěru (kreditní karty pro soukromou klientelu) soud zjistil, že tuto dne 3. 12. 2019 uzavřely účastnice s tím, že žalobkyně se zde zavázala poskytovat žalované peněžní prostředky až do výše limitu 10 000 Kč prostřednictvím kreditní karty. Žalovaná se naproti tomu zavázala poskytované peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky ve výši 10 Kč z každých celých 500 Kč s tím, že RPSN činí 46,78 %.6. Z listiny nazvané posouzení úvěruschopnosti klienta soud zjistil, že žalobkyně úvěruschopnost nezkoumala, neboť podle jejích metodik platných v roce 2007 bylo posuzováno podle obratů na účtu, které byly v té době dostatečné.7. Z výpisů z kartového účtu a listiny nazvané podklady pre súdne konanie (na které žalobkyně v části svých tvrzení týkajících se čerpání a splácení úvěru) soud zjistil, že žalovaná celkem prostřednictvím kreditní karty za dobu od 11. 12. 2019 do 10. 10. 2022 vyčerpala 26 708,52 Kč a zaplatila 26 640,71 Kč.8. Z dopisu ze dne 22. 10. 2022 soud zjistil, že jím žalobkyně oznamovala žalované, že jelikož nebyla pohledávka splacena v termínu, stal se celý zůstatek úvěru na kartovém účtu splatný k 11. 10. 2022.9. Z dopisu ze dne 23. 5. 2023 soud zjistil, že jím žalobkyně vyzývala žalovanou k zaplacení 12. 846,06 Kč do 7. 6. 2023 jinak se vystavuje riziku podání žaloby.10. Z dalších listin (ceník pro soukromou klientelu, přehled poplatků – pokut, přehled úroků, obchodní podmínky pro spotřebitelské úvěry a dalších dopisů) soud pro níže vyložený právní názor žádná skutková zjištění nečinil.11. Po zhodnocení shora citovaných důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastnic a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Účastnice dne 4. 6. 2007 uzavřely smlouvu, kde se žalobkyně zavázala poskytovat žalované peněžní prostředky až do výše limitu 10 000 Kč prostřednictvím kreditní karty. Žalovaná se naproti tomu zavázala poskytované peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky ve výši 19,8 % ročně s tím, že RPSN činí 20,10 %. Dále dne 3. 12. 2019 žalovaná požádala o změny v této smlouvě, na což téhož dne uzavřeli novou smlouvu, kde se žalobkyně zavázala poskytovat žalované peněžní prostředky až do výše limitu 10 000 Kč prostřednictvím kreditní karty. Žalovaná se naproti tomu zavázala poskytované peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky ve výši 10 Kč z každých celých 500 Kč s tím, že RPSN činí 46,78 %. Podle druhé z uvedených smluv žalovaná prostřednictvím kreditní karty vyčerpala za dobu od 11. 12. 2019 do 10. 10. 2022 celkem 26 708,52 Kč a zaplatila 26 640,71 Kč. Úvěruschopnost žalované žalobkyně v roce 2019 nezkoumala, neboť v roce 2007 si vystačila s obraty na účtu.12. Na projednávaný případ je nutno aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále již jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli (§ 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.14. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.15. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále již jen „o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.16. Zákon o spotřebitelském úvěru (§ 86) výslovně stanoví, že k posouzení úvěruschopnosti musí dojít vždy před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru a dále před změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. Pojem významného navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru není v zákoně konkrétněji definován. Důvodová zpráva k zákonu se tématem zabývá poměrně obšírně a uvádí, že o významné navýšení nepůjde, pokud z původního posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vychází, že by spotřebitel byl schopen splácet i splátku navýšeného úvěru, a naopak významným navýšením je navýšení takové, které i „o pouhou korunu“ původní kapacitu splácení spotřebitele přesahuje. Uplyne-li mezi posouzením úvěruschopnosti a navýšením spotřebitelského úvěru delší doba, je na odborné péči poskytovatele, zda alespoň ověří, zda se situace na straně spotřebitelových příjmů, výdajů či jiných skutečností nezměnila. Jinými slovy zákon počítá s tím, že věřitel již má k dispozici původní posouzení úvěruschopnosti klienta a před změnou smlouvy posuzuje, zda z tohoto posouzení může vycházet i nadále či nikoliv.17. To však nebyl tento případ, neboť původní smlouva o kartovém účtu byla uzavírána v roce 2007, kdy zákon žádnou povinnost ke zkoumání úvěruschopnosti neukládal (což však neznamenalo, že k tomu nebyli věřitelé povinni – viz níže) a žalobkyně vycházela jen z obratů na účtu žalované, které však soudu nedoložila. Dále je nutno poznamenat, že, jak uváděla žalobkyně, úvěrový limit podle nové smlouvy zůstal stejný, jako podle té staré, avšak, a to již žalobkyně nezmínila, došlo k podstatnému navýšení nákladů na tento úvěr, tj. při stejném limitu čerpání měla žalovaná zaplatit více. Jak je uvedeno shora, v původní smlouvě byl sjednán úrok ve výši 19,8 % ročně a RPSN 20,10 % ročně a v nové smlouvě úrok v rozmezí 12 – 24 P% ročně (10 Kč za každých celých 500 Kč čerpané částky) a RPSN 46,78 %. Pro uvedené tak soud dospěl k závěru, že žalobkyně byla před změnou (uzavřením smlouvy) dne 3. 12. 2019 povinna zkoumat úvěruschopnost žalované.18. Ze shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebit