24 C 32/2024-115 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 10. 1. 2024 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí celkem 33 171,04 Kč spolu s úroky z prodlení tam blíže specifikovanými. Uvedla, že se žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru , Anonymizováno, půjčka č. , tel. číslo, , na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 37 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit žalobkyni úrok v pravidelných měsíčních splátkách. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení, prohlásila žalobkyně ke dni 21. 7. 2023 celý zůstatek úvěru splatným. Žalovaná částka se skládá z dlužné jistiny ve výši 28 404,66 Kč, úroku ke dni zesplatnění ve výši 1 290,03 Kč, úroku z prodlení z jistiny do dne 12. 12. 2023 ve výši 1 517,01 Kč, úroku z prodlení z obchodního úroku do dne 12. 12. 2023 ve výši 94,34 Kč, poplatků ve výši 365 Kč a poplatků ve výši 1 500 Kč.2. Žalovaný k věci uvedl, že úvěr si bral, neboť se v důsledku menšího množství zakázek dostal do situace, kdy neměl prostředky na výplatu svých spolupracovníků a musel si půjčit. V internetovém bankovnictví odklikl žádost, nabídlo mu to nějaký limit, s tím souhlasil a potvrdil a banka mu úvěr schválila. Nic nedokládal, nebyl to první úvěr a vždy měl nějaký nesplacený. Dostal se však do situace, kdy již nebyl schopen poskytnuté úvěry splácet.3. Z listiny nazvané smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet , Anonymizováno, půjčka soud zjistil, že tuto dne 24. 5. 2021 v rámci internetového bankovnictví uzavřeli žalobkyně a žalovaný. Žalobkyně se zde zavázala poskytnout žalovanému bez určení účelu peněžní prostředky ve výši 37 000 Kč převodem na jeho běžný účet a žalovaný se naproti tomu zavázal tyto peněžní prostředky žalobkyni vrátit a zaplatit úrok ve výši 12,5 % ročně v 71 měsíčních splátkách po 806,01 Kč (včetně pojištění ve výši 73 Kč) a poslední 72. ve výši 645,50 Kč (opět včetně pojištění) splatných vždy ke každému 18. dni příslušného kalendářního měsíce počínaje 18. 6. 2021. Pro případ prodlení s jakoukoliv úhradou se účastníci dohodli, že je žalobkyně oprávněna prohlásit celý úvěr splatným a požadovat po žalovaném úroky z prodlení a poplatky dle sazebníku. Z přiložené standardní informace o spotřebitelském úvěru se podává, že jsou zde uvedeny základní parametry poskytovaného úvěru včetně některých sankčních poplatků. Předložené všeobecné produktové podmínky pak obsahují zejména výklad některých pojmů, ujednání o doručování a zakotvují možnost aktualizace sazebníku poplatků.4. Z žádosti o úvěr soud zjistil, že žalovaný 24. 5. 2021 požádal v rámci internetového bankovnictví žalobkyni o úvěr ve výši 100 000 Kč na 96 měsíců s úrokem 3,5 % ročně. Je zde uvedeno, že žalovaný je zaměstnán na dobu neurčitou s čistým příjmem ve výši 29 371 Kč měsíčně a celkovými příjmy jeho domácnosti ve výši 25 956 Kč. K tomu nebyl předložen žádný doklad.5. Z dopisu ze dne 30. 11. 2023 soud zjistil, jakým způsobem žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného, tedy že vycházela z příjmů ve výši 29 371 Kč, ověřeným z běžného účtu a celkových příjmů domácnosti ve výši 25 956 Kč s tím, že žalovaný bydlí v pronajatém domě / bytu, výdaje odhadovala a dále zjistila, že žalovaný měsíčně splácí na jiné úvěry celkem 11 521,88 Kč (10 538,88 Kč interně a 983 Kč externě) na šest úvěrových produktů. Žalovaný žádal o 100 000 Kč a žalobkyně mu schválila 37 000 Kč.6. Z výpisů z běžného účtu žalovaného, výpisů z úvěrového účtu a listiny nazvané amortizace a listiny nazvané platební historie soud zjistil, že žalovanému byly peněžní prostředky ve výši 37 000 Kč dne 24. 5. 2021 vyplaceny, přičemž celkem na tuto pohledávku splatil 22 465,89 Kč.7. Z dalších výpisů z běžného účtu žalovaného od prosince 2020 do května 2021 soud zjistil, že mu sem byla vyplácena mzda a další příjmy. Z těchto výpisů se nicméně podává, že zůstatek na tomto účtu se pohybuje v rozmezí cca – 14 000 Kč až – 10 000 Kč.8. Z dopisu ze dne 23. 7. 2023 soud zjistil, že žalobkyně, jelikož se žalovaný dostal do prodlení se splácením, prohlásila celý zůstatek úvěru ve výši 31 621,64 Kč splatným ke dni 21. 7. 2023. Z přiloženého podacího archu se podává, že žalovanému byl tento dopis odeslán dne 25. 7. 2023.9. Z dopisu ze dne 19. 12. 2023 soud zjistil, že jím zástupce žalobkyně vyzýval žalovaného k zaplacení celkem 33 256,46 Kč nejpozději do 7 dnů, jinak se vystavuje riziku podání žaloby. Z přiloženého podacího lístku se pak podává, že tento dopis byl žalovanému odeslán dne 19. 12. 2023.10. Z listiny nazvané sazebník poplatků soud pro níže vyložený právní názor již žádná skutková zjištění nečinil.11. Po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastníků a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaný dne 24. 5. 2021 v rámci internetového bankovnictví uzavřel se žalobkyní smlouvu, kde se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bez určení účelu peněžní prostředky ve výši 37 000 Kč převodem na jeho běžný účet a žalovaný se naproti tomu zavázal tyto peněžní prostředky žalobkyni vrátit a zaplatit úrok ve výši 12,5 % ročně v celkem 72 měsíčních splátkách splatných ke každému 18. dni příslušného kalendářního měsíce počínaje 18. 6. 2021. Dne 24. 5. 2021 žalobkyně sjednanou částku na účet žalovaného převedla. Žalovaný na tento závazek splatil celkem 22 465,89 Kč. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení, prohlásila žalobkyně celý zůstatek úvěru ke dni 21. 7. 2023 splatným. Před uzavřením smlouvy měl žalovaný příjem cca 29 000 Kč (a jeho domácnost cca 26 000 Kč, což zůstalo nevysvětleno), žalobkyni již splácel 10 538,88 Kč a jiným subjektům 983 Kč, a to na celkem šest úvěrových produktů. Na běžném účtu se pohyboval se zůstatkem cca – 14 000 Kč až – 10 000 Kč.12. Na projednávaný případ je nutno aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále již jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli (§ 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále již jen „o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.16. Ze shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní podle § 580 odst. 1 o. z., ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kde mimo jiné uzavřel, že