31 C 333/2023-139 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalovaném zaplacení částky 629 031,74 Kč s příslušenstvím ze smlouvy o úvěru, kterou dne 14. 6. 2018 uzavřela s žalovaným a na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 727 371 Kč, ze kterého byla částka 697 371 Kč určena na konsolidaci dluhů u žalobkyně (úvěrové účty č. , č. účtu, a č. , č. účtu, ) a zbývající část pro osobní potřebu žalovaného. Žalovaný po jeho vyčerpání poskytnutý úvěr ve sjednaných měsíčních splátkách po 9 244 Kč řádně nesplatil, a proto žalobkyně celý úvěr zesplatnila ke dni 28. 9. 2022. Žalovaný dle žalobkyně dosud uhradil částku v celkové výši 356 182,54 Kč.2. Žalovaný se k věci nevyjádřil a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil. Soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti na základě obsahu provedených důkazů, na jejichž základě učinil následující skutková zjištění.3. Na základě smlouvy o úvěru ze dne 14. 6. 2018 uzavřené na podkladě žádosti žalované ze dne 13. 6. 2018 předchůdkyně žalobkyně téhož dne poskytla žalovanému úvěr ve výši 727 371 Kč, ze kterého byla částka 697 371 Kč určena na konsolidaci dluhů u žalobkyně, konkrétně k doplacení úvěru na úvěrovém účtu u žalobkyně č. , č. účtu, částkou 415 306,40 Kč a na úvěrovém účtu č. , č. účtu, částkou 275 382,70 Kč, což vyplývá z výpisů z obou uvedených úvěrových účtů. Čerpání zbývající části ve výši 36 681 Kč dne 14. 6. 2018 je patrné na výpisu z běžného účtu žalovaného. Součástí smlouvy byly i všeobecné obchodní podmínky a ceník žalobkyně. Žalovaný se zavázal úvěr splatit v měsíčních splátkách po 9 244 Kč. Dle výpisů z úvěrového účtu žalovaný za celou dobu trvání smlouvy splatil žalobkyni částku 356 182,54 Kč. Při zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně vycházela z příjmu žalovaného 24 611 Kč měsíčně, který vyplývá z výpisu z jeho účtu, ze kterého však lze také dále zjistit, že v měsících bezprostředně předcházejících uzavření úvěru (duben až květen 2018) převyšovaly výdaje (41-43 tis. Kč) žalovaného jeho příjmy (21-23 tis. Kč) na účtu pravidelně o cca 20 tis. Kč, přitom žalovaný v žádosti o úvěr uvedl nulové výdaje a žalobkyně bez dalšího vycházela z normativních životních nákladů a nákladů na bydlení ve výši 7 774 Kč měsíčně s tím, že žalovaný splácel dva předchozí úvěry u žalobkyně měsíčními splátkami 4 970 Kč a 6 927 Kč, které se díky jejich konsolidaci projednávaných úvěrem snížily na 9 244 Kč. Žalobkyně pro řádné nesplácení úvěru celý úvěr zesplatnila ke dni dne 28. 9. 2022 dopisem ze stejného dne, jehož doručení či odeslání nebylo doloženo. Dle podacího archu zaslal právní zástupce žalobkyně dne 23. 5. 2023 žalovanému předžalobní výzvu ze dne 23. 5. 2023.4. Na základě provedených důkazů, které byly hodnoceny jak jednotlivě, tak i ve své vzájemné souvislosti, lze po skutkové stránce uzavřít, že předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným úvěrovou smlouvu, podle níž mu poskytla částku 727 371 Kč, ze které žalovaný celkově splatil částku 356 182,54 Kč. Žalobkyně před uzavřením úvěru nedostatečně zkoumala zejména pravidelné výdaje žalovaného v rámci posuzování úvěruschopnosti.5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "o. z."), Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.7. Po právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Mezi žalobkyní a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), nicméně žalobkyně nedoložila, že by řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, neboť nedoložila žádné doklady o výdajích žalovaného, resp. z dokladů, které doloženy byly (výpisy z účtu žalovaného) vyplývá spíše závěr o předluženosti žalovaného, takže není zřejmé, proč žalobkyně vycházela při závěru o dostatečném disponibilním příjmu žalovaného pro splácení poskytovaného úvěru jen z normativních výdajů a nechtěla po žalovaném nic dalšího dokládat, když obraty na jeho účtu indikovaly výrazně vyšší výdaje, než příjmy, a to včetně opakujících se sázek na sazka.cz. Je přitom povinností žalobkyně dle § 78 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“) veškeré podkladové dokumenty, ze kterých byla ověřována schopnost žalovaného úvěr splácet, uchovávat nejméně po dobu 5 let. Žalobkyně tak neposuzovala úvěruschopnost žalovaného řádně. Porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 ZSÚ, v kombinaci s § 87 odst. 1 ZSÚ sankcionováno absolutní neplatností (k tomu také nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Uzavřená smlouva o úvěru tak byla od počátku neplatná a žalovaný není povinen podle ní plnit sjednané závazky (zejm. platit úroky, poplatky, případně smluvní pokuty atd.). Žalobkyně nicméně prokázala, že žalovanému byla poskytnuta částka 727 371 Kč, o kterou se žalovaný bezdůvodně obohatil, neboť se jedná o plnění z neplatného právního důvodu ve smyslu § 2991 odst. 1, 2 o. z. Na tuto částku žalovaný dosud (před podáním žaloby) uhradil 356 182,54 Kč, takže nadále z tohoto důvodu dluží žalobkyni částku 371 188,46 Kč. Žalobkyně (z hmotněprávního hlediska) nedoložila, zda a případně kdy žalovaného řádně vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení, soud proto považoval za kvalifikovanou výzvu k zaplacení až den, kdy byla žalovanému doručena žaloba dle práva hmotného (§ 573 o. z.), což bylo dne 10. 1. 2024, kdy nastala i splatnost. Od následujícího dne, tj. od 11. 1. 2024, se žalovaný dostal do prodlení, čímž žalobkyni vzniklo právo na zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném v době prodlení. S odkazem na shora uvedené skutečnosti proto soud žalobě co do částky 371 188,46 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od počátku prokázaného prodlení vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, a ve zbývající části žalobu z výše uvedených důvodů ve výroku II. rozsudku zamítl.8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že nepřiznal jejich náhradu žádnému z účastníků, neboť lze jejich procesní úspěch ve věci (po kapitalizaci celého předmětu řízení včetně veškerého příslušenství ke dni rozhodnutí soudu) považovat za srovnatelný.