31 C 339/2023-25 — Okresní soud v Chomutově

1. Předmětem řízení je nárok žalobce na zaplacení částky 12 400 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplaceného nájemného za užívání bytu žalobce č. 122 v domě , adresa, dle nájemní smlouvy ze dne 20. 10. 2020, a to za prosinec 2020 a za leden 2021, tj. za dva měsíce po 6 200 Kč.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. K nařízenému ústnímu jednání se žalovaná bez omluvy nedostavil (žalobce a její zástupce se omluvili), a proto soud v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal v jejich nepřítomnosti, přičemž vycházel z provedených listinných důkazů.4. Nájemní smlouvou ze dne 20. 10. 2020 pronajal žalobce byt č. 122 v domě , adresa, na dobu určitou 1 roku od 22. 10. 2020 s automatickou prolongací podnájmu v případě, že pronajímatel nezašle 30 dnů před ukončením nájmu nájemci sdělení, že trvá na ukončení nájemního vztahu. Žalovaná se mimo jiné zavázala platit měsíční nájemné ve výši 6 200 Kč, jak dále vyplývá i z evidenčního listu. Dopisem ze dne 29. 3. 2023 odeslaným dne 30. 3. 2023, vyzýval právní zástupce žalobce žalovanou k úhradě dlužného nájemného za měsíce 12/2020 a 01/2021 v celkové výši 12 400 Kč, které žalovaná dosud neuhradila.5. Po skutkové stránce tak lze uzavřít, že žalovaná v měsících prosinec 2020 a leden 2021 užívala jako nájemce výše uvedený byt žalobce a za toto období neuhradila sjednané nájemné ve výši 12 400 Kč (2 měsíce po 6 200 Kč), které dosud neuhradila, přestože k tomu byla žalobcem vyzývána.6. Zjištění skutkový stav soud zhodnotil po stránce právní a dospěl k závěru, že je žaloba důvodná. Povinnost žalované platit sjednané nájemné, které bylo sjednáno ve výši 6 200 Kč měsíčně v nájemní smlouvě uzavřené podle § 2274 a násl. zák. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (o.z.), vyplývá z § 2246 a § 2251 odst. 1 a násl. o.z. Jelikož se žalovaná k žalobě nijak nevyjádřila a k ústnímu jednání se rovněž nedostavila, vycházel v soud z nerozporovaných tvrzení žalobce a z provedených důkazů, dle kterých žalovaná v žalovaném období užívala předmětný byt, aniž by uhradila sjednané nájemné. Žalované tak celkově vznikl na nájemném dluh ve výši 12 400 Kč, který dosud neuhradila, a proto soud s odkazem na shora uvedené ve výroku I. žalobě v celém rozsahu vyhověl.7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 000 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a z nákladů na zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 400 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. V dané věci se přitom jedná o řízení zahájené návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejným žalobcem (který je i sám advokátem ve stejné advokátní kanceláří jako jeho zástupce) ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč (viz např. řízení vedená u zdejšího soudu pod sp. zn. 1 C 222/2023, 8 C 380/2023, 34 C 233/2023 nebo 28 C 267/2023).