31 C 70/2024-43 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se svým návrhem domáhala na žalované zaplacení částky 32 642,35 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného povoleného i nepovoleného debetu, který žalované vznikl na jejím běžném účtu č. , č. účtu, , který pro ni žalobkyně vedla na základě smlouvy o bankovních službách včetně jejího dodatku se smlouvou o povoleném debetu ze dne 1. 3. 2023, kterým bylo žalované umožněno čerpat finanční prostředky na účtu do záporného zůstatku 30 000 Kč. Tento limit žalovaná přečerpala do nepovoleného zůstatku 32 642,35 Kč, který dosud nesplatila. Žalovaná smlouvu s žalobkyní uzavírala jako podnikající fyzická osoba.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k ústnímu jednání dne 17. 7. 2024, ze kterého se žalobkyně omluvila, se nedostavila, a proto soud věc projednal v jejich nepřítomnosti, přičemž vycházel z provedených listinných důkazů.3. Na základě smlouvy o bankovních službách ze dne 28. 2. 2023, jejíž součástí byly i všeobecné obchodní podmínky, žalobkyně vedla žalobkyně pro žalovanou běžný účet č. , č. účtu, . Smlouvou o povoleném debetu ze dne 1. 3. 2023 umožnila žalobkyně žalované čerpat finanční prostředky na účtu do záporného zůstatku 30 000 Kč. Obě smlouvy žalovaná uzavírala jako podnikající fyzická osoba, přičemž živnostenské oprávnění měla dle živnostenského rejstříku od 2. 1. 2023 do 12. 4. 2023. Žalovaná dle výpisu z úvěrového účtu přečerpala poskytnutý debetní limit do nepovoleného zůstatku ve výši 32 642,35 Kč, který následně nesplatila, a proto žalobkyně od smlouvy dopisem ze dne 5. 6. 2023 odstoupila a následně i ke dni 15. 6. 2023 zrušila účet a debetní zůstatek 32 642,35 Kč převedla na zvláštní účet pohledávek, což žalované oznámila dopisem ze dne 15. 6. 2023 s tím, že byl úročen dle oznámení žalobkyně o úrokových sazbách. Žalovaná na debetní zůstatek dosud nic neuhradila, přestože k tomu byla žalobkyní vyzývána, naposledy předžalobní výzvou ze dne 9. 11. 2023, která byla žalované odeslána téhož dne.4. Na základě provedených důkazů, které byly hodnoceny jak jednotlivě, tak i ve své vzájemné souvislosti, lze po skutkové stránce uzavřít, že žalobkyně uzavřela dne 1. 3. 2023 s žalovanou smlouvu o povoleném debetu (na podkladě smlouvy o bankovních službách), dle které žalobkyně umožnila žalované čerpat finanční prostředky na jejím bankovním účtu do záporného zůstatku 30 000 Kč. Tento limit žalovaná přečerpala do nepovoleného zůstatku 32 642,35 Kč, který dosud nesplatila.5. Podle § 2662 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále také jen „o. z.“), smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet.6. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.8. Zjištěný skutkový stav posoudil soud po stránce právní a dospěl k závěru, že je žaloba důvodná. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o účtu ve smyslu § 2662 o.z. a následně i za použití 2665 o.z. a § 2395 a následující o.z. smlouva o povoleném debetu, na jejímž základě žalobkyně umožnila žalované čerpat finanční prostředky na jejím bankovním účtu do záporného zůstatku 30 000 Kč, čehož využila, když tento limit žalovaná přečerpala do nepovoleného zůstatku 32 642,35 Kč, který byl v souladu se smlouvou úročen sjednanou úrokovou sazbou a který dosud žalobkyni neuhradila je tak v prodlení, takže žalobkyni vznikl nárok i na úrok z prodlení, který žalobkyně s ohledem na prodlení žalované uplatnila v souladu s § 1970 o.z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění pozdějších předpisů od počátku prodlení. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. Předmětem řízení je vzájemný závazek podnikatelů v souladu s § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., proto soud ve výroku I. přiznal žalobkyni také nárok na náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši celkem 1 200 Kč.9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 3 484 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 306 Kč a z nákladů na zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 32 642,35 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva a sepis žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady za 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 378 Kč. Obsah doplňujícího podání žalobkyně na výzvu soudu nepovažoval soud za účelně vynaložený náklad řízení, neboť jeho obsah mohl a měl být obsažen již v podané žalobě.