16 C 173/2025-36 — Okresní soud v Chomutově

Žalobce se domáhal zaplacení částky 46.338,- Kč s kapitalizovaným smluvním úrokem z prodlení ve výši 3.641,- Kč a se zákonným úrokem z prodlení z částky 43.033,- Kč od 17.12.2024 do zaplacení. Svůj nárok opíral o skutečnost, že účastníci uzavřeli dne 15.9.2023 smlouvu o úvěru, na základě které se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr a žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2.153,- Kč. Žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky ve lhůtě 30 dnů. Jelikož žalovaný přes výzvu svůj dluh neuhradil přistoupil žalobce k odstoupení od smlouvy dopisem. Žalobce považuje pohledávku za splatnou ke dni 30.9.2024. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 49.979,- Kč sestávající z jistiny ve výši 43.033,- Kč, smluvních poplatků ve výši 3.305,- Kč a smluvního úroku z jistiny ve výši 3.641,- Kč a úroků z prodlení od 17.12.2024. Před uzavřením smlouvy o úvěru žalobce důkladně posoudil úvěruschopnost žalovaného na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru. Předžalobní upomínku zaslal žalobce žalovanému dne 9.1.2025.V podání ze dne 19.8.2025 žalobce uvedl, že při posuzování úvěruschopnosti žalobce vyhodnocoval nejen informace poskytnuté žalovaným, ale tyto následně konfrontoval s výstupy z celé řady registrů/databází. Žalobce má za to, že postupoval s odbornou péčí a řádně ověřil úvěruschopnost žalovaného, pokud ověřil výdaje tvrzené žalovaným na základě vlastních modelů. Žalobce přiložil protokol o vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného, ze kterého plyne, jaké informace žalobce posuzoval a jakým způsobem vyhodnotil schopnost žalovaného splácet úvěr.V podání ze dne 30.8.2025 žalobce doplnil, že dne 15.9.2023 převedl ve prospěch účtu č. , č. účtu, částku 50.000,- Kč pod VS č. , var. symbol, (shodující se s číslem úvěrové smlouvy). Majitelem účtu je společnost , právnická osoba, . (obchodník, jehož prostřednictvím byla úvěrová smlouva sjednána za účelem nákupu specifikovaného produktu). Žalovaný na úvěr uhradil 6 splátek, celkem částku 16.671,- Kč. Z toho žalobce započetl částku 6.967,- Kč na jistinu, částku 7.117,- Kč na smluvní úrok, částku 1.600,- Kč na poplatky a částku 987,- Kč na pojistné. Smlouva byla uzavřena elektronickými prostředky. Jednající osoba je určena jednoznačně oproti dokladu totožnosti (OP č. , hodnota, s platností do , datum, ). Po vyhodnocení schopnosti žalovaného splácet úvěr a zadání nezbytných údajů žalobce vyhotovil návrh smlouvy, který byl žalovanému prezentován spolu s unikátním kódem přiřazeným ke konkrétnímu návrhu. Žalovaný měl možnost se s návrhem smlouvy seznámit a poté, co s návrhem vyslovil souhlas, projevil vůli být smlouvou vázán zasláním unikátního kódu skrze SMS zprávu.Žalovaný se k jednání soudu nedostavil. Dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalovanému byla žaloba a předvolání k jednání doručeno doručujícím orgánem – provozovatelem poštovních služeb dle ust. § 49 odst. 4 o.s.ř. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu (§ 46b písm. a)o.s.ř.). K jednání soudu se nedostavil a ani svou nepřítomnost neomluvil. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným § v jeho nepřítomnosti.Soud má za prokázané tyto skutečnosti:Z listiny označené jako zpráva o posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že žalovaný doložil občanský průkaz. Žalovaný byl ověřen v registru SOLUS a v Centrální evidenci exekucí. Zjištěné příjmy – 19.000,- Kč mzda/plat. Výdaje: náklady na bydlení – nájemné 0,- Kč, splátky úvěrů 0,- Kč, jiné závazky 0,- Kč. U ověření údajů je zaškrtnuto pouze „z příslušných databází a registrů“. Rozdíl příjmů a výdajů – 19.000,- Kč. Závěr: po provedené analýze byl klient ke dni žádosti shledán úvěruschopný.Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru , hodnota, č. , hodnota, ze dne 15.9.2023 spolu s formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalobcem a žalovaným (podpis žalovaného je nahrazen kódem , hodnota, ). Celková výše úvěru činí 50.000,- Kč. Druh zboží: Auto-moto doplňky, celková kupní cena 50.000,- Kč, přímá platba 0,- Kč. Celková částka splatná klientem činí 72.429,- Kč. Splácení úvěru bylo dohodnuto v 36měsíčních splátkách po 2.012,- Kč spolu s pojištěním ve výši 2.153,- Kč. Splatnost první měsíční splátky byla 15.10.2023. Strany si dohodly roční úrokovou sazbu 25,92% a RPSN 29,21. Ve smlouvě je dále uvedeno bydliště a rodné číslo žalovaného. Žalovaný je svobodný, počet vyživovaných dětí 0. Jako obchodník je uvedena společnost , právnická osoba, .Podle oznámení o odchozí platbě byla dne 15.9.2023 zaslána částka 50.000,- Kč ve prospěch účtu , č. účtu, , VS , var. symbol, .Z interního přehledu plateb žalobce soud zjistil, že byla vyplacena částka 50.000,- Kč a žalovaný uhradil dne 29.11.2023 částku 4.024,- Kč, dne 7.12.2023 částku 782,- Kč, dne 12.12.2023 částku 2.153,- Kč, dne 13.2.2024 částku 2.153,- Kč, dne 19.3.2024 částku 300,- Kč a dne 6.5.2024 částku 7.259,- Kč, celkem 16.671,- Kč.Dopisem ze dne 1.10.2024 žalobce odstoupil od smlouvy z důvodu., že žalovaný porušil své povinnosti a úvěr řádně nesplácel. Žalovaný byl vyzván k okamžitému zaplacení dluhu ve výši 49.979,- Kč.Právní zástupce žalobce vyzval žalovaného předžalobní upomínkou ze dne 9.1.2025 k zaplacení dluhu ve výši 49.979,- Kč. Výzva byla odeslána dne 13.1.2025.Soud má za prokázané tyto skutečnosti:Podle smlouvy o úvěru žalovaný uzavřel dne 15.9.2023 s žalobcem úvěrovou smlouvu, kdy mu byl poskytnut účelový úvěr ve výši 50.000,- Kč. Žalovaný vzal na vědomí, že celková částka splatná spotřebitelem činí 72.429,- Kč a zavázala se uhradit 36 splátek po 2.153,- Kč měsíčně. Úvěr byl vyplacen obchodníkovi dne 15.9.2023. Žalovaný svůj závazek splácet úvěr v pravidelných peněžních splátkách řádně a včas neplnil, kdy uhradil šest splátek v celkové výši 16.671,- Kč. Z toho důvodu žalobce dopisem ze dne 1.10.2024 od smlouvy odstoupil a úvěr se tak stal splatný.Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (OPR-Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp.zn. III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr