24 C 241/2025-99 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 24. 7. 2025 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí 382 793,42 Kč spolu s (po částečném zastavení řízení a připuštění změny žaloby usnesením ze dne 18. 9. 2025, č.j. , spisová značka, ) kapitalizovaným úrokem za období od 21. 3. 2024 do 18. 7. 2024 ve výši 20 043,12 Kč, kapitalizovaným úrokem za období od 22. 9. 2024 do 27. 6. 2025 ve výši 84 052,93 Kč, úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 382 793,42 Kč od 28. 6. 2025 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 382 793,42 Kč od 28. 6. 2025 do zaplacení. Uvedla, že se žalovaným prostřednictvím internetového bankovnictví uzavřela dne 15. 9. 2023 smlouvu o hotovostním úvěru , Anonymizováno, , Anonymizováno, č. , Anonymizováno, , podle které mu poskytla 400 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit a zaplatit úrok ve výši 15,99 % ročně v pravidelných 96 měsíčních splátkách po 8 409,16 Kč. Žalovaný však zaplatil jen 70 581,68 Kč a dostal se se splátkami do prodlení, proto žalobkyně od smlouvy odstoupila, čímž se stal celý zůstatek úvěru ke dni 18. 7. 2024 splatným.2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.3. Z listiny nazvané smlouva o vedení účtu u , Anonymizováno, soud zjistil, že tato byla uzavřena dne 15. 9. 2023, přičemž žalobkyně se zde zavázala vést pro žalovaného běžný účet (specifikovaný v potvrzení o zřízení účtu) a k tomu mu vydat platební kartu a dále zřídit internetové bankovnictví. Z potvrzení o zřízení účtu se pak podává, že žalobkyně žalovanému dne 15. 9. 2023 zřídila běžný účet (tzv. , Anonymizováno, ) č. , Anonymizováno, /6210. Z předložených všeobecných obchodních podmínek pro zakládání a vedení účtů fyzických osob soud žádná skutková zjištění nečinil, neboť z nich pro projednávaný případ nevyplývaly žádné rozhodné skutečnosti.4. Z listiny nazvané smlouva o hotovostním úvěru „, Anonymizováno, , Anonymizováno, “ č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, soud zjistil, že tuto účastníci uzavřeli dne 15. 9. 2023, přičemž žalobkyně se zde zavázala poskytnout žalovanému převodem na účet č. , Anonymizováno, /6210 bez určení účelu 400 000 Kč a žalovaný se naproti tomu zavázal tuto částku vrátit a zaplatit úrok ve výši 15,99 % ročně v pravidelných 96 měsíčních splátkách po 8 409,16 Kč (v případě sjednaného pojištění, jinak 7 646,19 Kč) splatných vždy do každého 17. dne v měsíci. Podpisem přiložené žádosti o půjčku žalovaný souhlasil se zpracováním osobních údajů, s pojištěním schopnosti splácet a požádal o úvěr ve výši 400 000 Kč s tím, že je dělník s příjmem 20 000 Kč a výdaji na bydlení ve výši 2 000 Kč. Z přiložených podmínek pro poskytování hotovostních úvěrů, stejně jako ze sazebníku soud pro níže vyložený právní názor žádná skutková zjištění nečinil.5. Z výpisů z účtu žalovaného č. , č. účtu, za měsíce červen, červenec a srpen 2023 soud zjistil, že sem byla žalovanému vyplácena mzda v průměrné výši 24 401 Kč, nicméně příjmy na tomto účtu byly dále tvořeny hotovostními vklady a měsíčně tak žalovaný disponoval prostředky ve výši 40 – 47 tis. Kč. Přesto však výdaje vždy kryly příjmy a žalovaný ke konci měsíce disponoval zůstatkem cca 40 – 130 Kč.6. Z výpisu ze systému žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně žalovaného lustrovala v CBCB s prázdným hodnocením.7. Z historie úvěru a transakční historie účtu č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, soud zjistil, že žalobkyně žalovanému dne 15. 9. 2023 na běžný účet převedla 400 000 Kč a dále, že mu na splátky úvěru podle shora citované smlouvy z tohoto účtu strhla celkem 70 581,68 Kč.8. Z dopisu ze dne 18. 7. 2024 soud zjistil, že jím žalobkyně oznamuje žalovanému, že pokud do sedmi dnů nezaplatí 15 109,40 Kč s poplatkem 400 Kč, odstupuje tímto od smlouvy o mPůjčce. Z přiložené dodejky se podává, že tento dopis se žalobkyni vrátil nedoručený.9. Z dopisů (dvou) ze dne 3. 7. 2025 soud zjistil, že jimi zástupce žalobkyně vyzýval žalovaného (na dvě různé adresy) k zaplacení 513 648,13 Kč do sedmi dnů, jinak se vystavuje riziku podání žaloby. Z přiloženého podacího archu soud zjistil, že tyto dopisy byly žalovanému odeslány dne 4. 7. 2025.10. Po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastníků a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Účastníci dne 15. 9. 2023 uzavřeli smlouvu, kde se žalobkyně zavázala pro žalovaného zřídit a vést běžný účet č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a dále smlouvu, kde se zavázala mu na tento účet poskytnout bez určení účelu 400 000 Kč. Žalovaný se naproti tomu zavázal tuto částku vrátit a zaplatit úrok ve výši 15,99 % ročně v pravidelných 96 měsíčních splátkách po 8 409,16 Kč (v případě sjednaného pojištění, jinak 7 646,19 Kč) splatných vždy do každého 17. dne v měsíci. , adresa, 000 Kč žalobkyně žalovanému na uvedený účet dne 15. 9. 2023 převedla, avšak žalovaný zaplatil toliko 70 581,68 Kč (resp. žalobkyně si tuto částku z účtu žalovaného strhla). Jelikož se žalovaný dostal do prodlení, odstoupila žalobkyně dopisem ze dne 18. 7. 2024 od smlouvy. Před uzavřením smlouvy žalovaný vyplnil, že je dělník s příjmem 20 000 Kč a výdaji na bydlení ve výši 2 000 Kč a žalobkyně měla k dispozici výpisy z jeho dalšího účtu vedeného u , právnická osoba, . za měsíce červen, červenec a srpen 2023, přičemž žalovanému sem byla vyplácena mzda v průměrné výši 24 401 Kč, nicméně příjmy na tomto účtu byly dále tvořeny hotovostními vklady a měsíčně tak žalovaný disponoval prostředky ve výši 40 – 47 tis. Kč. Přesto však výdaje vždy kryly příjmy a žalovaný ke konci měsíce disponoval zůstatkem cca 40 – 130 Kč.11. Na projednávaný případ je nutno aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále již jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli (§ 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.13. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.14. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále již jen „o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.15. Ze shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní podle § 580 odst. 1 o. z., ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na t