24 C 342/2024-66 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 30. 10. 2024 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí celkem 46 287,47 Kč spolu s úroky a úroky z prodlení tam blíže specifikovanými. Uvedla, že její právní předchůdkyně, společnost , Anonymizováno, s.r.o. se žalovaným uzavřela dne 17. 12. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, č. , hodnota, , na základě které mu poskytla 30 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit úrok ve výši 30 % ročně a poplatky dle sazebníku, a to v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný však zaplatil jen 6 520 Kč a jelikož se dostal do prodlení, prohlásila společnost celý zůstatek úvěru splatným ke dni 1. 11. 2022. Žalovaná částka se skládá z dlužné jistiny ve výši 29 187,47 Kč, poplatků ve výši 2 100 Kč a smluvní pokuty ve výši 15 000 Kč. Žalobou uplatněný nárok pak byl postoupen žalobkyni.2. Žalovaný k věci uvedl, že smlouvu se společností , Anonymizováno, s.r.o. pravděpodobně uzavíral, ale vzhledem k jeho zdravotnímu stavu, kdy je po mrtvici, si na podrobnosti nevzpomíná.3. Podáním došlým soudu dne 11. 2. 2025 žalobkyně žalobu co do zaplacení části obchodního úroku omezila a soud řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby usnesením ze dne 4. 3. 2025, č.j. , spisová značka, , zastavil.4. Z listiny nazvané smlouva o spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, soud zjistil, že je datována dnem 11. 12. 2021, kdy byla podepsána SMS kódem ze strany žalovaného a dnem 17. 12. 2021, kdy byla schválena společností , Anonymizováno, s.r.o. (dále také jen „společnost“ či „právní předchůdkyně žalobkyně“). Společnost se zde zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky do limitu 30 000 Kč a žalovaný se naproti tomu zavázal tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok ve výši 34,33 % ročně ve splátkách v minimální měsíční výši 1 110 Kč. Pro níže vyložený právní názor soud z této listiny další skutková zjištění nečinil, stejně jako žádná skutková zjištění nečinil ze sazebníku, a všeobecných pojistných podmínek. Z přiloženého scanu občanského průkazu soud zjistil, že se jedná o občanský průkaz žalovaného. Z předložené tabulky ze systému žalobkyně se podávají zaznamenané časy přihlášení a podpisu smlouvy.5. Ze sdělení , právnická osoba, . ze dne 25. 6. 2025 soud zjistil, že žalovaný byl do 31. 5. 2022 majitelem a jediným disponentem účtu č. , č. účtu, a na tento účet obdržel od společnosti dne 20. 12. 2021 částku 20 000 Kč a dne 25. 5. 2022 částku 12 351 Kč.6. Z předloženého rozpisu splátek soud zjistil, že společnost od žalovaného eviduje úhrady v celkové výši 6 520 Kč.7. Z listiny nazvané zpráva o posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že společnost počítala s příjmy žalovaného ve výši 19 874 Kč měsíčně a žádnými výdaji, vyjma splátek jiných úvěrů ve výši 3 000 Kč. Tyto údaje společnost nikterak neověřovala.8. Z dopisů ze dne 1. 2. 2022 a 1. 8. 2022 soud zjistil, že jimi společnost upomínala žalovaného o úhradu dlužných splátek.9. Z dopisu ze dne 1. 11. 2022 soud zjistil, že jím společnost oznamovala žalovanému, že vzhledem k prodlení se splácením odstupuje od smlouvy, čímž se stává celý zůstatek úvěru ve výši 34 223,77 Kč splatným.10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně jejich seznamu soud zjistil, že se dne 7. 11. 2023 žalobkyně a společnost dohodly na postoupení souboru pohledávek, a to včetně pohledávky za žalovaným. Z dopisu ze dne 4. 12. 2023 pak soud zjistil, že jím společnost oznamovala žalovanému, že pohledávku za ním uplatněnou v tomto řízení postoupila žalobkyni. Z přiloženého podacího lístku se podává, že žalobkyně tento dopis odeslala žalovanému 4. 12. 2023.11. Z dopisu ze dne 31. 7. 2024 soud zjistil, že jím zástupce žalobkyně vyzýval žalovaného k zaplacení celkem 73 059 Kč, jinak se vystavuje riziku podání žaloby. Z přiloženého podacího lístku se pak podává, že tento dopis byl žalovanému odeslán 31. 7. 2024.12. Po zhodnocení shora citovaných důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastníků a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaný dne 11. 12. 2021 pomocí prostředků komunikace na dálku uzavřel se společností smlouvu, kterou se mu společnost zavázala poskytnout peněžní prostředky do výše limitu 30 000 Kč a žalovaný se naproti tomu zavázal tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok ve výši 34,33 % ročně ve splátkách v minimální měsíční výši 1 110 Kč. Zatím co společnost poskytla žalovanému ve dvou platbách dohromady 32 351 Kč, žalovaný zaplatil toliko 6 520 Kč, tudíž společnost od smlouvy odstoupila, prohlásila celý závazek ze smlouvy splatným a pohledávku za žalovaným dne 7. 11. 2023 postoupila žalobkyni. Před uzavřením smlouvy společnost počítala s příjmy žalovaného ve výši 19 874 Kč měsíčně a žádnými výdaji, vyjma splátek jiných úvěrů ve výši 3 000 Kč. Tyto údaje společnost nikterak neověřovala.13. Na projednávaný případ je nutno aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále již jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli (§ 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).14. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.16. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále již jen „o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.17. Ze shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní podle § 580 odst. 1 o. z., ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Zprostředkovaně pak tato povinnost chrání také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřit