30 C 202/2025-13 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 18. 7. 2025 domáhal vydání rozhodnutí, jímž by byla zrušena vyživovací povinnost k žalovanému k červnu 2025, a to s odůvodněním, že žalovaný v červnu 2025 ukončil závěrečnou zkouškou školu v Chomutově a získal výuční list a v témže měsíci 11. 6. 2025 žalovaný zažádal o vydání živnostenského oprávnění.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, své stanovisko nesdělil.3. Žalobce při jednání soudu setrval na žalobě, které navrhl vyhovět, kdy dodal, že se žalovaným není v osobním kontaktu. Žalovaný jej pouze informoval, že v červnu 2025 dokončil školu a vyučil se. Na základě této informace žalobce ukončil platby výživného. Následně jej žalovaný kontaktoval s požadavkem na obnovení výživného, protože od září 2025 opět nastoupil do školy, přičemž současně odjel do Belgie, kde měl sjednanou práci. Žalovaný nejprve studoval na škole v Mostě (Velebudice) obor , název, , tuto školu nedokončil a přestoupil do Ústí nad Labem na obor , název, . Tento obor dokončil v Chomutově v červnu 2025, což doložil žalobci zasláním kopie výučního listu. Žalobce mu pogratuloval, ale současně zastavil platby výživného. Žalovaný si následně vyřídil živnostenský list, který mu byl vydán s účinností od 11. 6. 2025, a je zapsán v živnostenském rejstříku. Žalobce se domníval, že tím byla ukončena jeho vyživovací povinnost vůči žalovanému a dne 18. 7. 2025 podal žalobu na její zrušení. V září 2025 žalobce zjistil, že žalovaný oznámil nástup na Střední školu , název, v Chomutově. Žalobce si tuto informaci ověřil osobně ve škole, kde mu bylo sděleno, že žalovaný byl přítomen pouze dva dny a poté se již nedostavil. Škola následně potvrdila, že žalovaný na této studoval v období od 3. 9. 2025 do 16. 10. 2025. Žalovaný požadoval výživné za červenec a srpen 2025, které žalobce neuhradil. Žalobce uvedl, že kdyby se žalovaný choval korektně, situaci by řešil jinak, avšak má pocit, že žalovaný chtěl situace pouze využít.4. Žalovaný, ač soudem řádně předvolán se k jednání bez omluvy nedostavil.5. Soud v této věci učinil následující skutková zjištění: Z rozsudku zdejšího soudu ze dne 14. 9. 2021, č. j. 14 P 28/2010-112, jenž nabyl právní moci dne 13. 10. 2021, bylo zjištěno, že tímto byla schválena dohoda rodičů o zvýšení výživného, kdy žalobci byla stanovena povinnost hradit nezletilému (žalovanému) výživné ve výši 4 000 Kč měsíčně počínaje dnem 1. 10. 2021, splatných vždy předem do každého 15. dne v měsíci k rukám matky. Tímto byl změněn rozsudek Okresního soudu v Chomutově ze dne 12. 2. 2010, č.j. 14 Nc 64/2009-11.6. Z výpisu údajů z veřejné části živnostenského rejstříku týkající se žalovaného (údaje platné k 13. 11. 2025) bylo zjištěno, že žalovanému vzniklo živnostenské oprávnění (předmět podnikání: výroba, obchod a služby uvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, obory činnosti: skladování, balení zboží, manipulace s nákladem a technické činnosti v dopravě) ke dni 11. 6. 2025.7. Z potvrzení SŠ , název, v Chomutově ze dne 17. 10. 2025 bylo zjištěno, že žalovaný byl studentem této školy v oboru vzdělávání , název, – denní studium v období od 3. 9. 2025 do 16. 10. 2025.8. Na základě provedeného dokazování považuje soud za prokázaný tento skutkový stav: Ve věci výživy žalovaného, který je synem žalobce, bylo vydáno shora specifikované rozhodnutí. Žalovaný nejprve studoval na škole v Mostě (Velebudice) obor , název, , tuto školu nedokončil a přestoupil do Ústí nad Labem na obor , název, . Tento obor dokončil v Chomutově v červnu 2025 s výučním listem. Žalovanému ke dni 11. 6. 2025 vzniklo živnostenské oprávnění. Žalovaný studoval , název, v Chomutově v oboru vzdělávání , název, – denní studium v období od 3. 9. 2025 do 16. 10. 2025.9. Podle § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.10. Podle § 911 o.z., lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.11. Z provedeného dokazování je zřejmé, že od poslední úpravy výživného rozsudkem zdejšího soudu ze dne 14. 9. 2021, č. j. 14 P 28/2010-112, nastala zásadní změna poměrů tím, že žalovaný v červnu 2025 ukončil studium na střední škole a od 11. 6. 2025 mu vzniklo živnostenské oprávnění. Žalobce tak měl za to, že žalovaný bude schopen živit se zcela sám. Na tom nezměnilo ničeho, ani skutečnost, že žalovaný opětovně nastoupil ke studiu na jinou střední školu, kdy bylo prokázáno, že žalovaný byl na této škole studentem pouze měsíc. Soud tedy žalobě vyhověl co do zrušení vyživovací povinnosti. Pokud jde o datum, od kdy žalobce navrhoval zrušení vyživovací povinnosti, tak toto soud stanovil s účinností od 1. 7. 2025, když k tomuto datu bylo zřejmé, že žalovaný bude schopen živit se sám.12. Soud pak pouze doplňuje, že k zániku vyživovací povinnosti rodiče vůči zletilému dítěti, které je již schopno se samo živit (tj. typicky má již vlastní příjem postačující ke krytí jeho potřeb), dochází ze zákona automaticky, a to právě v okamžiku, kdy je zletilé dítě schopno se samo živit. Soud tak svým rozhodnutím v dané věci majícím deklaratorní povahu pouze prohlašuje, že vyživovací povinnost zanikla a k jakému okamžiku se tak stalo.13. Podle § 151 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. by měl dle plného úspěchu ve věci právo na náhradu nákladů řízení žalobce, jelikož však žádné náklady řízení výslovně nepožadoval, rozhodl soud, jak je výše uvedeno a žádnému účastníkovi náhradu nákladů řízení nepřiznal.14. Řízení ve věci vzájemné vyživovací povinnosti rodičů a dětí je ve smyslu ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, osvobozeno od soudních poplatků, a proto soud nerozhodoval o přenesení poplatkové povinnosti na účastníka, který nebyl ve věci úspěšný, podle ustanovení § 2 odst. 3 cit. zákona.