21 C 22/2026-40 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobou doručenou soudu dne 8.1.2026 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 15 839,67 Kč s příslušenstvím z titulu Smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 24.4.2025 mezi žalovaným a společností , právnická osoba, , , adresa, , IČO: , IČO, (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“), na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, a to na bankovní účet č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal zapůjčené peněžní prostředky vrátit do 24.8.2025 spolu se smluvím úrokem 3 839,67 Kč, což však i přes výzvy neučinil. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni z předchůdkyně žalobkyně postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12.12.2024.2. Žalobkyně a její právní zástupce se k jednání soudu omluvili. Soud proto postupoval v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně a její právní zástupkyně; vycházeje při tom z obsahu spisu a z provedených důkazů.3. Žalovaný potvrdil podpis smlouvy a poskytnutí peněžních prostředků ve výši 12 000 Kč s tím, že tyto nevrátil. Co se týče dokládání jeho příjmů, tak je OSVČ a předchůdkyně žalobkyně se v tomto ohledu pouze podívala na jeho účet. Určitě žalobkyni nepředkládal daňové přiznání za předcházející rok. Žalobkyni oznamoval, jak uspokojuje svou bytovou potřebu, tj. že bydlí v nájmu. Tuto skutečnost předchůdkyni žalobkyně nedokládal. Co se týče výdajů na bydlení, tak po něm chtěli pouze nějaké číslo a toto uvedl. Nebyl si vědom toho, že by předchůdkyně žalobkyně ověřovala konkrétní výši nájemného, elektřiny, vody, plynu. Úvěr si bral z důvodu finančních problémů. V té době měl asi milion a půl dluhy u různých věřitelů a v době, kdy si předmětný úvěr vzal, nebyl schopen tyto splácet. Dnes mu zbývá splatit asi 600 000 Kč. Je schopen dlužnou částku uhradit najednou, a to do konce dubna 2026. Stále podniká a v současné době je již vše na dobré cestě.4. Soud učinil tato skutková zjištění:5. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 24.4.2025 soud zjistil, že listina není opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného, ale je v jejím závěru uveden číselný kód. Předchůdkyně žalobkyně se měla zavázat poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč a žalovaný se měl zavázat tuto částku vrátit spolu s úrokem ve výši 3 839,67 Kč. Zápůjční pevná úroková sazba činila 112 % ročně.6. Z Obchodních podmínek předchůdkyně žalobkyně plyne úprava podmínek pro poskytování úvěrů splatných jednorázově. Tato listina není opatřena podpisem žalovaného.7. Z výpisu z účtu vedeného u , právnická osoba, . (volně ve spise) plyne, že dne 24.4.2025 odešla na účet č. , č. účtu, částka 12 000 Kč s VS , var. symbol, .8. Ze Sdělení Raiffeisenbank a.s. ze dne 5.2.2026 ve spojení s Výpisem z účtu č. , č. účtu, za měsíc duben 2025 plyne, že majitelem účtu č. , č. účtu, byl v dubnu 2025 žalovaný a dne 24.4.2025 na něj byla připsána částka 12 000 Kč z účtu předchůdkyně žalobkyně.9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12.12.2024 a její přílohy soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla z předchůdkyně žalobkyně postoupena na žalobkyni. Z dopisu ze dne 14.9.2025 soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky z výše uvedené smlouvy.10. Z dopisu ze dne 14.9.2025 (odeslaného dle podacího archu dne 18.9.2025) soud zjistil, že právní zástupkyně žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu k zaplacení dlužné částky.11. Skutkový závěr: Žalovaný s předchůdkyní žalobkyně uzavřel smlouvu, v níž se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit spolu s úrokem. Žalovaný obdržel dne 24.4.2025 od předchůdkyně žalobkyně na účet č. , č. účtu, , jehož byl majitelem a jediným disponentem, peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč. Vráceno bylo předchůdkyni žalobkyně a žalobkyni celkem 0 Kč. Smlouvou ze dne 12.12.2024 předchůdkyně žalobkyně postoupila předmětnou pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Výzvou ze dne 14.9.2025, předanou k poštovní přepravě dne 18.9.2025, právní zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k vrácení dluhu.12. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.13. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. Dle § 2395 ObčZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.16. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 ObčZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.17. Podle § 2993 ObčZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.18. Podle § 1879 ObčZ může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).19. Po provedeném řízení a dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze z části.20. Soud má za prokázané, že předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 24.4.2025 smlouvu, v níž se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč za sjednaný úrok (§ 2395 ObčZ).21. V prvé řadě se soud zabýval tím, zda předchůdkyně žalobkyně důsledně v souladu s ustanovením § 86 spotřebitelského zákona posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet.22. Dle tvrzení žalobkyně v žalobě, její předchůdkyně vycházela z informací získaných od žalovaného o příjmech a výdajích, a dále provedla lustraci v registrech (CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI). Konkrétní zjištění o příjmech a výdajích žalovaného však žalobkyně neuvedla. U jednání soudu žalovaný uvedl, že předkládal předchůdkyni žalobkyně účet, do kterého bylo nahlédnuto, daňové přiznání jako OSVČ nepředkládal, rovněž nedokládal způsob uspokojování bytové potřeby (nájem) a výši nákladů na bydlení včetně energií. Předmětný úvěr si bral v době, kdy byl ve finanční tísni.23. Odborná péče předpokládá jednak řádně zjistit veškeré poměry žalovaného (příjmy a výdaje) a zároveň veškeré zjištěné údaje ověřit, resp. objektivně podložit minimálně daňovým přiznáním osoby samostatně výdělečné činné, dále nájemní smlouvou, evidenčním listem k ověření způsobu uspokojování bytové potřeby, výše nákladů žalovaného na bydlení (včetně energií), dalšími úvěrovými smlouvami k ověření jiných závazků a dluhů žalovaného, apod. V daném případě však žalobkyně nepředložila žádný relevantní důkaz o tom, že by příjmy a výdaje žalovaného její předchůdkyně ověřovala.24. Soud uzavřel, že žalobkyně nedoložila, že by její předchůdkyně prověřovala zcela konkrétní poměry žalovaného (příjmy a výdaje), a proto soud dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru prověřila schopnost žalovaného poskytnuté peněžní prostředky splácet. Tím, že předchůdkyně žalobkyně i přesto žalovanému úvěry poskytla, porušila princip zodpovědného úvěrování a porušila povinnosti v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, což je třeba sankcionovat absolutní neplatností předmětné úvěrové smlouvy jako celku, jak potvrdil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, popř. i v nálezu ze dne 24.8.2021, sp. zn. III. ÚS 1644/21, v němž konstatoval, že uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším poje