24 C 304/2025-86 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 7. 8. 2025 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí 300 947,01 Kč spolu s úrokem a úrokem z prodlení tam blíže specifikovaným. Uvedla, že se žalovaným prostřednictvím internetového bankovnictví uzavřela dne 7. 11. 2023 smlouvu o hotovostním úvěru , Anonymizováno, plus konsolidace č. , Anonymizováno, , podle které mu poskytla 309 200 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit a zaplatit úrok ve výši 15,99 % ročně v pravidelných 96 měsíčních splátkách po 6 500,28 Kč. Žalovaný však zaplatil jen 37 111,27 Kč a dostal se se splátkami do prodlení, proto žalobkyně od smlouvy odstoupila, čímž se stal celý zůstatek úvěru ke dni 4. 9. 2024 splatným.2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.3. Z listiny nazvané smlouva o vedení účtu u , Anonymizováno, soud zjistil, že tato byla uzavřena dne 3. 11. 2022, přičemž žalobkyně se zde zavázala vést pro žalovaného běžný účet (specifikovaný v potvrzení o zřízení účtu) a k tomu mu vydat platební kartu a dále zřídit internetové bankovnictví. Z přiložené žádosti o zřízení účtu soud zjistil, že žalovaný žalobkyni o zřízení účtu požádal 31. 10. 2022.4. Z listiny nazvané smlouva o hotovostním úvěru „, Anonymizováno, , Anonymizováno, “ č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a historie položky soud zjistil, že tuto účastníci prostřednictvím mobilní aplikace uzavřeli dne 7. 11. 2023, přičemž žalobkyně se zde zavázala poskytnout žalovanému převodem na účet č. , Anonymizováno, částku 309 200 Kč s tím, že blíže neurčená část této částky bude použita na konsolidaci předchozího úvěru podle smlouvy č. , Anonymizováno, a žalovaný s jejím započtením souhlasí. Žalovaný se naproti tomu zavázal tuto částku vrátit a zaplatit úrok ve výši 15,99 % ročně v pravidelných 96 měsíčních splátkách po 6 500,28 Kč (v případě sjednaného pojištění, jinak 5 910,51 Kč) splatných vždy do každého 17. dne v měsíci. Podpisem přiložené žádosti o hotovostní úvěr žalovaný souhlasil se zpracováním osobních údajů, s pojištěním schopnosti splácet a požádal o úvěr ve výši 378 000 Kč s tím, že 196 000 Kč bude použito ke konsolidaci. Z přiložených podmínek pro poskytování hotovostních úvěrů, všeobecných obchodních podmínek, stejně jako ze sazebníku soud pro níže vyložený právní názor žádná skutková zjištění nečinil.5. Z výpisů z účtu č. , č. účtu, za období od listopadu 2022 do ledna 2023 soud zjistil, že se jedná o účet žalovaného, kam mu byla vyplácena mzda od zaměstnavatele , právnická osoba, . (v průměrné výši 26 763 Kč), nicméně tento údaj soud pro projednávaný případ nepovažuje za relevantní, když tvrzená smlouva byla uzavřena až rok od těchto výpisů. Dále se z těchto výpisů podává, že výdaje žalovaného převyšovali jeho příjmy (účet byl přečerpán).6. Z výpisu ze systému žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně žalovaného lustrovala v CBCB s tím, že žalovaný splácí nezajištěné úvěry splátkou ve výši 2 589 Kč.7. Z transakční historie účtu č. , Anonymizováno, soud zjistil, že tento žalobkyně žalovanému založila 4. 11. 2022 a žalovaný sem 21. 2. 2023 čerpal částku 200 000 Kč. Dále 7. 11. 2023 mu sem bylo poskytnuto 309 200 Kč a téhož dne 186 409,76 Kč odepsáno jako předčasné splacení úvěru. Před poskytnutím druhého z uvedených úvěrů již měl žalovaný na tomto účtu zůstatek jen 0,33 Kč. Dále se z této listiny podává, jak žalobkyně strhávala splátky sjednaného úvěru a že tak to strhla celkem 37 111,27 Kč. Totéž se podává z listiny nazvané historie úvěru.8. Z dopisu ze dne 18. 7. 2024 soud zjistil, že jím žalobkyně oznamuje žalovanému, že pokud do sedmi dnů nezaplatí 17 264,85 Kč s poplatkem 400 Kč, odstupuje tímto od smlouvy o , Anonymizováno, . Z přiložené dodejky se podává, že tento dopis se žalobkyni vrátil nedoručený.9. Z dopisu ze dne 27. 6. 2025 soud zjistil, že jím zástupce žalobkyně vyzýval žalovaného k zaplacení 390 189,84 Kč do 10 dnů, jinak se vystavuje riziku podání žaloby. Z přiloženého podacího lístku soud zjistil, že tento dopis byl žalovanému odeslán dne 30. 6. 2025.10. Po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastníků a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Účastníci dne 3. 11. 2022 uzavřeli smlouvu, kde se žalobkyně zavázala pro žalovaného zřídit a vést běžný účet č. , Anonymizováno, a dále dne 7. 11. 2023 smlouvu, kde se zavázala mu na tento účet poskytnout 309 200 Kč s tím, že blíže neurčená část této částky bude použita na konsolidaci předchozího úvěru podle smlouvy č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a žalovaný s jejím započtením souhlasí. Žalovaný se naproti tomu zavázal tuto částku vrátit a zaplatit úrok ve výši 15,99 % ročně v pravidelných 96 měsíčních splátkách po 6 500,28 Kč (v případě sjednaného pojištění, jinak 5 910,51 Kč) splatných vždy do každého 17. dne v měsíci. , adresa, 200 Kč žalobkyně žalovanému na uvedený účet dne 7. 11. 2023 převedla, avšak žalovaný zaplatil toliko 37 111,27 Kč (resp. žalobkyně si tuto částku z účtu žalovaného strhla). Jelikož se žalovaný dostal do prodlení, odstoupila žalobkyně dopisem ze dne 18. 7. 2024 od smlouvy.11. Na projednávaný případ je nutno aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále již jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli (§ 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.13. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.14. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále již jen „o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.15. Ze shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní podle § 580 odst. 1 o. z., ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Zprostředkovaně pak tato povinnost chrání také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné so