30 C 24/2026-23 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se podáním ke zdejšímu soudu ze dne 19. 1. 2026 domáhala vyklizení bytu žalovaným s odůvodněním, že je vlastníkem domu , adresa, , v němž se nachází byt č. 25 o velikosti 1+1, který žalovaný užíval na základě nájemní smlouvy ze dne 24. 4. 2024. Žalobkyně uvedla, že žalovaný zvlášť závažným způsobem porušoval povinnosti nájemce tím, že neplatil nájemné a úhrady za služby po dobu delší než tři měsíce, ačkoliv byl dne 8. 12. 2025 písemně vyzván k odstranění závadného chování. Dluh přesahoval ke dni 30. 11. 2025 částku 33.997 Kč a dále narůstal. Proto mu byla dne 31. 12. 2025 doručena výpověď z nájmu bytu podle § 2291 odst. 1 občanského zákoníku, přičemž nájemní poměr skončil dne 6. 1. 2026. Žalovaný však byt po skončení nájmu nevyklidil a nadále jej užíval bez právního důvodu, ačkoliv k němu nemá žádné užívací právo.2. Žalovaný k věci uvedl, že v bytě má ještě nějaké své osobní věci a rozumí tomu, že když nájemní poměr skončil, bude muset byt vyklidit a odevzdat žalobkyni. Dluh uhradí, protože teď si sehnal práci jako operátor výroby asi za 29 000 Kč měsíčně.3. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z důkazů listinných, jejichž provedením jednotlivě i ve vzájemné souvislosti soud zjistil, že žalobkyně je vlastníkem domu , adresa, , stojícího na pozemku parc. č. , hodnota, , zapsaného na LV , hodnota, pro katastrální území Chomutov I. V domě se nachází mimo jiné byt č. 25, který je předmětem sporu.4. Ze smlouvy o nájmu bytu uzavřené dne 24. 4. 2024 soud zjistil, že nájemcem bytu se stal žalovaný , Jméno žalovaného, , a to na dobu určitou jednoho roku s automatickým prodloužením. Smlouva výslovně stanovila, že nájemce poruší povinnost zvlášť závažným způsobem zejména tehdy, nezaplatí‑li nájemné a náklady na služby alespoň za tři měsíce. V takovém případě má pronajímatel právo vypovědět nájem bez výpovědní doby a požadovat odevzdání bytu do jednoho měsíce od skončení nájmu.5. Z přehledů pohledávek za žalovaným pořízených dne 8. 12. 2025 a dne 19. 1. 2026 soud zjistil, že žalovaný dlouhodobě nehradí nájemné a úhrady za služby, a to nejméně od měsíce července 2025. Ke dni 8. 12. 2025 činil dluh 33.997 Kč, tj. nezaplacené nájemné a služby za období 7-11/2025 včetně nedoplatku ze 6/2025. Ke dni 19. 1. 2026 činil dluh již 40.256 Kč, zahrnující i nezaplacené nájemné za prosinec 2025.6. Z výzvy ze dne 8. 12. 2025 soud zjistil, že žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k odstranění závadného chování. Výzva obsahovala upozornění, že žalovaný neplatil nájemné a úhrady za služby po dobu delší než tři měsíce, a že ke dni 30. 11. 2025 činil jeho dluh 33.997 Kč bez příslušenství, odpovídající neuhrazenému nájemnému za část června 2025 (2.702 Kč) a za měsíce červenec až listopad 2025 (vždy 6.259 Kč).7. Z výpovědi z nájmu bytu soud zjistil, že dne 31. 12. 2025 byla žalovanému dána výpověď z nájmu bytu podle § 2291 odst. 1 občanského zákoníku pro zvlášť závažné porušení povinností nájemce spočívající v neplacení nájemného po dobu delší než tři měsíce. Výpověď byla udělena pověřenou osobou žalobkyně. Nájemní poměr žalovaného skončil ke dni 6. 1. 2026. Žalovaný byl povinen odevzdat byt do jednoho měsíce od skončení nájmu, což neučinil.8. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 1040 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z“), kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.9. Podle § 2201 o.z. se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.10. Podle § 2235 odst. 1 o.z. zavazuje-li nájemní smlouva pronajímatele přenechat nájemci k zajištění bytových potřeb nájemce a popřípadě i členů jeho domácnosti byt nebo dům, který je předmětem nájmu, nepřihlíží se k ujednáním zkracujícím nájemcova práva podle ustanovení tohoto pododdílu.11. Podle § 2237 o.z. smlouva vyžaduje písemnou formu; pronajímatel však nemá právo namítnout vůči nájemci neplatnost smlouvy pro nedostatek formy.12. Podle § 2285 o.z. pokračuje-li nájemce v užívání bytu po dobu alespoň tří měsíců po dni, kdy měl nájem bytu skončit, a pronajímatel nevyzve v této době nájemce, aby byt opustil, platí, že je nájem znovu ujednán na tutéž dobu, na jakou byl ujednán dříve, nejvýše ale na dobu dvou let; to neplatí, ujednají-li si strany něco jiného. Výzva vyžaduje písemnou formu.13. Podle § 2291 odst. 2 o.z. nájemce porušuje svou povinnost zvlášť závažným způsobem, zejména nezaplatil-li nájemné a náklady na služby za dobu alespoň tří měsíců, poškozuje-li byt nebo dům závažným nebo nenapravitelným způsobem, způsobuje-li jinak závažné škody nebo obtíže pronajímateli nebo osobám, které v domě bydlí nebo užívá-li neoprávněně byt jiným způsobem nebo k jinému účelu, než bylo ujednáno.14. Podle § 2292 věty prvé o.z. nájemce odevzdá byt pronajímateli v den, kdy nájem končí.15. Soud má v daném případě za prokázáno, že žalobkyně je vlastníkem předmětného bytu. Na základě písemně uzavřené smlouvy o nájmu bytu ze dne 24. 4. 2024 se žalovaný stal nájemcem předmětného bytu (§§ 2201, 2235 odst. 1, 2237 o.z.). Nájem bytu byl sjednán na dobu určitou od 24. 4. 2024 do 24.4.2025 (§ 2204 odst. 1 ObčZ). Žalovaný neplatil řádně a včas nájemné a služby spojené s užíváním bytu a ke dni 8. 12. 2025 činil dluh 33.997 Kč, tj. nezaplacené nájemné a služby za období 7-11/2025 včetně nedoplatku ze 6/2025. Ke dni 19. 1. 2026 činil dluh již 40.256 Kč, zahrnující i nezaplacené nájemné za prosinec 2025. Vzhledem k tomuto zvlášť závažnému porušování povinnosti nájemce (§ 2201 ObčZ) vypověděla žalobkyně žalovanému nájem bytu a nájemní poměr žalovaného skončil ke dni 6. 1. 2026. Protože žalovaný byt neopustil, soud žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost jej vyklidit, neboť žalobkyně jako vlastník bytu měla právo na ochranu proti žalovanému, který do jejího vlastnického práva neoprávněně zasahoval tím, že byt užíval bez právního důvodu (§ 1040 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb.). V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. uložil soud žalovanému povinnost vyklidit předmětný byt do 15 dnů od právní moci rozsudku.16. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě měla žalobkyně ve věci plný úspěch, proto jí soud přiznal v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení v celkové výši 5 900 Kč představující zaplacený soudní poplatek za návrh na zahájení občanského soudního řízení ve výši 5 000 Kč a paušální náhradu hotových výdajů ve výši 900 Kč za tři úkony (zaslání předžalobní výzvy, podání žaloby a účast u jednání soudu) po 300 Kč dle § 1 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. § 151 odst. 3 o.s.ř.).