30 C 33/2026-20 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 11. 11. 2025 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 16 088,39 Kč se zákonným úrokem z prodlení a rovněž tak povinnost nahradit vzniklé náklady řízení s odůvodněním, že nárok vznikl z titulu neuhrazených plateb za odběr elektrické energie v odběrném místě na adrese , adresa, . Žalovaný do podání žaloby nezaplatil ničeho.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 18. 3. 2022 smlouvu, na základě které dodávala žalovanému elektřinu do odběrného místa na adrese , adresa, a žalovaný se zavázal za odebranou elektřinu zaplatit dohodnutou cenu. Za období od 20. 3. 2022 do 24. 11. 2022 vystavila žalobkyně žalovanému fakturu č. , hodnota, znějící na částku 16 088,39 Kč, splatnou 13. 2. 2023. Z takto vyúčtované částky žalovaný neuhradil ničeho. Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní dne , datum, a z dodatků k ní č. 1 až č. 4 soud měl za prokázáno, že žalobkyně je ve věci aktivně legitimována. Dne 24. 9. 2025 zaslal právní zástupce žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu.4. Podle ust. § 2079 o.z. kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Protože energie jsou ovladatelnou přírodní silou a v praxi se staly předmětem obchodu, považoval soud smlouvy o sdružených službách dodávek elektřiny a plynu za smlouvy kupní s odchylkami v podobě speciální úpravy, kterou provedl z.č. 548/2000 Sb. o o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), jak je níže uvedeno.5. Podle § 50 odst. 2 věty prvé zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny se zavazuje výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou dodávat výrobci elektřiny, jehož zařízení je připojeno k distribuční soustavě na hladině nízkého napětí, nebo zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice a zákazník nebo výrobce se zavazuje zaplatit výrobci elektřiny nebo obchodníkovi s elektřinou cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice.6. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.7. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně jakožto obchodníkem s elektřinou a žalovaným jakožto zákazníkem byla uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny (§ 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb.), na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala dodávat žalovanému elektřinu a žalovaný se zavázal zaplatit za odebranou elektřinu dohodnutou cenu. Žalobkyně za elektřinu odebranou ve shora uvedeném období vyúčtovala žalovanému částku v celkové výši 16 088,39 Kč. Protože dlužná částka nebyla žalovaným uhrazena, soud shledal žalobu důvodnou a vyhověl jí, jak co do žalované jistiny, tak i co do úroku z prodlení z této částky, neboť žalobkyně požaduje úrok z prodlení od data, kdy žalovaný již byl v prodlení, a výše žalobkyní požadovaného úroku z prodlení je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.8. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 16 088,39 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč. Tyto náklady řízení je žalovaný podle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit advokátu žalobkyně.9. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.