21 C 134/2020-10 — Okresní soud v Děčíně

Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující došlo žalovanou k uznání dluhu vůči žalobkyni, avšak tento dluh žalovaná nezaplatila, proto se žalobkyně domáhá jeho zaplacení soudní cestou. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Z dokumentu označeného jako„ Splátková dohoda“ ze dne [datum] uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou soud zjistil, že žalobkyně uzavřela s žalovanou dohodu o uznání dluhu co do důvodu a výše celkem ve výši [částka]. Zároveň se zavázala uhradit jej ve 22 pravidelných měsíčních splátkách v souladu se sjednaným splátkovým kalendářem. Žalovaná se dostala do prodlení s plněním první a druhé splátky a proto žalobkyně využila svého práva a celý dluh ke dni [datum] zesplatnila. Žalovanou vyzvala k zaplacení dlužné částky do [datum]. Společně s oznámením o zesplatnění dluhu zaslala žalobkyně žalované předžalobní výzvu. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Dle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Žalovaná písemně uznala svůj dluh vůči žalobkyni ve Splátkové dohodě dne [datum], čímž je dána právní domněnka, že dluh v okamžiku jeho uznání trvá. Žalobkyně tak nemusí prokazovat vznik dluhu a jeho výši. Bylo na žalované, aby vyvrátila právní domněnku o existenci dluhu, což neučinila. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s placením peněžitého dluhu, vzniklo žalobkyni podle ust. § 1970 o. z. též právo na úrok z prodlení, jehož výše je určena nařízením vlády č. 351/2013 Sb., proto bylo žalobě i v této části vyhověno. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka] Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze dvou úkonů a částky [částka] za jeden půlúkon právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o.s.ř.