119 C 39/2020-42 — Okresní soud v Děčíně

Žalobce se svou žalobou doručenou soudu dne 24.9.2020 domáhal na žalované zaplacení částky 12 786 Kč, když uvedl, že dne 11.10.2018 byla mezi žalobcem, jakožto pronajímatelem, a žalovanou, jakožto nájemcem, uzavřena nájemní smlouva, podle které přenechal pronajímatel nájemci do užívání byt [číslo] o velikosti 1+1, který se nachází ve 4. nadzemním podlaží domu [adresa] ulice [ulice] v [obec]. Nájem byl sjednán na dobu určitou od 1.11.2018 do 31.10.2019 a dodatkem [číslo] ze dne 31.10.2019 byla doba trvání nájmu prodloužena do 31.10.2020. Žalovaná se podpisem smlouvy zavázala žalobci platit nájemné včetně služeb ve výši 5 400 Kč měsíčně. Žalovaná však své povinnosti řádně neplnila a vznikl jí dluh tvořený nedoplatkem nájmu a služeb za období ledna a února 2020, kdy tento včetně nedoplatku plynoucího z vyúčtování služeb za rok 2019 dosahuje celkem částky 12 786 Kč. Přestože žalovaná tento dluh dne 4.6.2020 uznala, doposud jej žalobci ani zčásti neuhradila. Stanovisko žalované se soudu nepodařilo zjistit. K výzvě soudu projevili účastníci vůli, aby soud ve věci rozhodnul dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) bez jednání. Na základě listin předložených žalobcem dospěl soud k následujícím skutkovým a právním závěrům. Z předložené nájemní smlouvy a jejího dodatku má soud za prokázané, že žalobce jako pronajímatel přenechal žalované do nájmu byt [číslo] o velikosti 1+1, který se nachází ve 4. nadzemním podlaží domu [adresa] ulice [ulice] v [obec]. Nájem byl sjednán na dobu určitou od 1.11.2018 do 31.10.2019 a dodatkem [číslo] ze dne 31.10.2019 byla doba trvání nájmu prodloužena do 31.10.2020. Dle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Z žalobcem předloženého prohlášení žalované o uznání dluhu ze dne 4.6.2020 má soud za prokázané, že žalovaná uznala v prohlášení dluh vůči žalobci z nezaplaceného nájmu a služeb v celkové výši 12 786 Kč. Dle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Při absenci protichůdného tvrzení ze strany žalované má soud za prokázané, že žalovaná doposud na uznaný dluh ničeho neuhradila. Proto soud shledal požadavek žalobce na zaplacení této částky oprávněným. Žalobce měl v řízení plný úspěch, proto mu podle § 142 odst. 1 o.s.ř. náleží nárok na náhradu nákladů řízení, které jsou tvořeny soudním poplatkem ve výši 1 000 Kč a náhradou hotových výdajů dle § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. ve výši 300 Kč za 1 úkon po 300 Kč (sepis žaloby). Celkem tak soud přiznal žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 1 300 Kč. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 o.s.ř..