15 C 322/2020-17 — Okresní soud v Děčíně

Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky [částka]. Žalobu odůvodnila tím, že žalované na základě smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací ze dne [datum] zapůjčila právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba]) zařízení – [právnická osoba] [anonymizována čtyři slova] (dále jen„ zařízení“). Žalovaná se zavázala platit za pronájem tohoto zařízení sjednanou měsíční cenu, kterou však řádně nehradila. Součástí smlouvy byly obchodní podmínky, ve kterých bylo dohodnuto, že v případě ukončení smlouvy má žalovaná povinnost vrátit předmětné zařízení do 14 dnů ode dne skončení smlouvy. Pro případ, že tak neučiní, byla dohodnuta smluvní pokuta ve výši dle ceníku za každé nevrácené zařízení. Pro neplnění podmínek smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně od smlouvy dne [datum] odstoupila. Žalovaná zapůjčené zařízení nevrátila. Proto právní předchůdkyně žalobkyně vyúčtovala žalované smluvní pokutu, která dosud nebyla zaplacena, tj. [částka]. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Smlouvou o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] uzavřenou dne [datum] se právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou mimo jiné dohodly na tom, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytne žalované pronájem koncového zařízení ([anonymizována dvě slova]) za sjednanou měsíční částku. Žalovaná však nehradila sjednanou cenu za pronajaté zařízení a právní předchůdkyně žalobkyně tak dopisem ze dne [datum] odstoupila od smlouvy ke dni [datum] a vyzvala žalovanou k vrácení zařízení a úhradě nedoplatku za pronájem zařízení. Součástí smlouvy byly obchodní podmínky, ve kterých bylo dohodnuto, že v případě ukončení smlouvy má žalovaná povinnost vrátit předmětná zařízení do 14 dnů ode dne skončení smlouvy. Právní předchůdkyně žalobkyně má vůči žalované právo na zaplacení částky [částka], odpovídající smluvní pokutě ve výši [částka] podle č.l. 7 obchodních podmínek tvořících součást smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací z toho důvodu, že po skončení smluvního vztahu žalovaná nevrátila právní předchůdkyni žalobkyně shora citované zařízení. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku na žalobkyni a postoupení oznámila žalované dopisem ze dne [datum]. Předžalobní upomínkou ze dne [datum] upomenula žalobkyně žalovanou o zaplacení dlužné částky a ke splnění jí určila dodatečnou lhůtu s upozorněním, že pokud nebude dlužná částka uhrazena, bude se žalobkyně svého nároku domáhat soudní cestou. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena ve smyslu ust. § 1724 občanského zákoníku a zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, smlouva, v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala umožnit žalované přístup k internetu. Žalovaná se zavázala platit za tuto službu dohodnutou částku a také zaplatit smluvní pokutu v případě nevrácení zapůjčeného zařízení. Právní předchůdkyně žalobkyně svůj závazek ze smlouvy splnila, avšak žalovaná svým smluvním povinnostem nedostála, cenu služby nezaplatila, a po skončení smluvního vztahu zapůjčené zařízení nevrátila. Právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku postoupila na žalobkyni a postoupení řádně oznámila žalované. Žalované tedy vznikla povinnost uhradit žalobkyni požadovanou smluvní pokutu ve výši [částka] podle ust. § 2048 a násl. občanského zákoníku. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka] Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka]. Odměna advokáta byla soudem určena dle § 14b a. t., neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje částku ve výši [částka]. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř.