19 C 137/2021-44 — Okresní soud v Děčíně

Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 1.9.2020 domáhala na žalované zaplacení částky 14 967 Kč, když v žalobě uvedla, že původní věřitel ([právnická osoba], [IČO]) uzavřel s žalovanou dne [anonymizováno] 13.11.1996 smlouvu o sporožirovém účtu. Na základě této smlouvy byl žalované zřízen účet [bankovní účet]. Po té došlo k uzavření rámcové smlouvy, jejímž podpisem došlo též k uzavření smlouvy o účtu a smlouvy o kontokorentním úvěru, na jejímž základě poskytl původní věřitel žalované možnost čerpat úvěr až do výše 20 000 Kč, který měl být splacen dle smlouvy o kontokorentu nejpozději do 1 roku od čerpání. Žalovaná úvěr v poskytnuté výši 23 750,86 Kč čerpala na sporožirovém účtu [číslo] [bankovní účet], avšak žalovaná do data splatnosti úvěru 1 roku od čerpání úvěr nesplatila a výši úvěru přečerpala nad povolený záporný zůstatek, na což byla původním věřitelem upomínána. Z tohoto důvodu, tj. z důvodu prodlení se splacením poskytnutého úvěru a z důvodu přečerpání povoleného limitu, došlo původním věřitelem v souladu s článkem 3 odst. 3.2 smlouvy o kontokorentu k výpovědi smlouvy o účtu a souvisejících dohod a současně tím původní věřitel vyzval dlužníka ke splacení všech závazků. O tomto kroku byl dlužník vyrozuměn dopisem ze dne 1.3.2018. Ke dni výpovědi smlouvy, tj. ke dni 1.3.2018 činila pohledávka celkem částku ve výši 14 967 Kč skládající se z jistiny úvěru ve výši 12 750 Kč, nesplacených řádných úroků z úvěru 1 281 Kč a zákonných úroků z prodlení ve výši 660,80 Kč. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 29.6.2018. Stanovisko žalované se soudu nepodařilo získat. K jednání soudu dne 12.10.2021 se žádný z účastníků nedostavil, když pouze žalobkyně předem svou neúčast omluvila. Soud proto jednal dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.) v nepřítomnosti účastníků a ve věci rozhodnul na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Ze smlouvy o sporožirovém účtu ze dne 13.11.1996 má soud za prokázané, že [právnická osoba], [IČO], uzavřela s žalovanou dne [anonymizováno] 13.11.1996 smlouvu o sporožirovém účtu, na základě níž byl žalované zřízen účet [bankovní účet]. Žalobkyně ani přes výzvu soudu adresovanou žalobkyni před tím, než soud nařídil jednání ve věci, nepředložila v žalobě uváděnou rámcovou smlouvu, jejímž podpisem mělo dojít (mezi [anonymizována dvě slova] a žalovanou) k podpisu smlouvy o kontokorentním úvěru. Pro absenci tohoto důkazu tak soud nemá za prokázané uzavření smlouvy o kontokorentním úvěru a rovněž skutečnosti, které žalobkyně z této listiny dále v žalobě vyvozovala (tj. že na základě takové smlouvy se původní věřitel zavázal žalované poskytnout možnost čerpat úvěr až do výše 20 000 Kč, který měl být splacen dle smlouvy o kontokorentu nejpozději do 1 roku od čerpání a že úvěr byl poskytován s povinností platit úrok ve výši 15,90 % ročně). Žalobkyně sice předložila k důkazu výpis z účtu žalované [číslo] [bankovní účet], avšak pouze za období od 3.1.2017 do 27.5.2017 a soud tak z této listiny při absenci případných doplňujících tvrzení ze strany žalobkyně a zejména při absenci smlouvy o kontokorentním úvěru nemá za prokázané nic konkrétního o tom, z jakého důvodu jsou na výpise záznamy o řádném čerpání KTN (patrně kontokorentu) a proč je u některých položek uváděn údaj„ přečerpaný KTN“. Při absenci smlouvy o kontokorentním úvěru a úplného výpisu z účtu, na kterém byl kontokorent od počátku evidován pak nemůže mít soud za prokázané ani to, zda [právnická osoba] učinila výzvu ze dne 1.3.2018, ve které žalovanou upozornila na nepovolený záporný zůstatek kontokorentu, v souladu s podmínkami nějaké smlouvy a zda krok, který současně učinila (tj. převedení pohledávky v částce 24 118,61 Kč na evidenční účet pohledávek a výpověď smlouvy) odpovídal smluvním ujednáním stran. Litiny předložené žalobkyní tedy soudu neprokázaly, že by měla [právnická osoba] vůči žalované v žalobě uvedenou pohledávku z důvodu popsaného v žalobě a absence účasti žalobkyně na jednání soudu neumožnila poskytnout žalobkyni poučení o této skutečnosti v souladu s ustanovením § 118a o.s.ř.. Pokud soud nemá z listin předložených žalovanou za prokázanou existenci pohledávky původního věřitele, nemůže na tomto stavu ničeho změnit ani skutečnost, že žalobkyně předložením smlouvy o postoupení pohledávky a oznámením o jejím postoupení prokazovala, že na ni v žalobě uváděná (ale listinami nepodložená) pohledávka měla být postoupena. Soud v situaci, kdy na absenci doložení smlouvy o kontokorentním úvěru žalobkyni vytýkal před nařízením jednání, aniž by se tato výzva setkala s reakcí ze strany žalobkyně, již nereflektoval na skutečnosti uváděné žalobkyní v její omluvě z jednání a novou výzvu jí již nezasílal, když má za to, že potřeba doplnit důkazy byla žalobkyni známa a důsledky jejich nedoložení mohly být pro žalobkyni předvídatelné. Navíc je žádost o vyzvání k doložení důkazů podmíněna skutečností, že má být soudem uskutečněna pouze pro případ, že by soud nemohl žalobě plně vyhovět. Soud tedy ani k této žádosti nebyl dle § 41a odst. 2 o.s.ř. povinen přihlížet. Soud tedy shrnuje, že v důsledku absence na jednání soudu nemohla být žalobkyně poučena o tom, že z předložených důkazů oprávněnost jejího nároku neplyne ani o tom, že takový nedostatek by mohla zhojit dodáním požadovaných či nových důkazů popř. společně s doplněním žalobních tvrzení a jaké budou důsledky nevyhovění výzvy, která by z poučení soudu plynula. Protože žalobkyně nárok uvedený v žalobě předloženými důkazy neprokázala, byl soud nucen žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Procesní úspěch ve věci měla žalovaná, které však za řízení žádné náklad nevznikly. Proto soud rozhodnul tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.