19 C 171/2021-36 — Okresní soud v Děčíně

Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 27.10.2020 domáhala na žalovaném zaplacení částky 2 000 Kč, když v žalobě uvedla, že právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba], [IČO]) uzavřel s žalovaným smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] jejíž nedílnou součástí jsou všeobecné podmínky poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací společnosti [právnická osoba] pro domácnosti (dále jen„ VOP“). V rámci Smlouvy byl mezi [právnická osoba] a žalovaným sjednán rovněž pronájem přijímacího zařízení, konkrétně [anonymizováno 7 slov]: [příjmení]: [anonymizováno] - dále jen„ Zařízení“). Převzetí Zařízení stvrdil žalovaný svým podpisem na zakázkovém listě. S ohledem na skutečnost, že žalovaný opakovaně porušil povinnosti vyplývající mu ze Smlouvy konkrétně tím, že nehradil řádně a včas cenu za poskytované služby, využil původní věřitel svého práva dle čl. 2 [číslo] VOP a odstoupil od Smlouvy dopisem ze dne 8.2.2019. V souladu s ustanovením čl. 7 VOP byl žalovaný povinen nepoškozené a funkční Zařízení vrátit do [číslo] dnů od ukončení Smlouvy. Pro případ nevrácení Zařízení si v rámci Smlouvy sjednala [právnická osoba] se žalovaným povinnost žalovaného uhradit smluvní pokutu (srov. článek písmeno f) smlouvy). S ohledem na skutečnost, že žalovaný [příjmení] [právnická osoba] nevrátil, byl žalovaný povinen uhradit [právnická osoba] smluvní pokutu dle ceníku [právnická osoba] ve výši 2 000 Kč. K vrácení Zařízení i zaplacení smluvní pokuty byl ze strany [právnická osoba] (popř. jejího právního zástupce) žalovaný opakovaně vyzýván. Žalobkyně se stala právním nástupcem svého předchůdce v důsledku fúze sloučením ke dni 1.4.2020. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení částky 213,19 Kč z titulu nedoplatku ceny pronájmu shora uvedeného zařízení vyúčtovaného žalovanému prostřednictvím vyúčtování [číslo] splatného dne 20.09.2018 v rozsahu částky 0,93 Kč, [číslo] splatného dne 20.10.2018 v rozsahu částky 70 Kč, [číslo] splatného dne 20.11.2018 v rozsahu částky 70 Kč, [číslo] splatného dne 20.12.2018 v rozsahu částky 70 Kč, [číslo] splatného dne 20.01.2019 v rozsahu částky 2,26 Kč (konkrétně za položky: PRONÁJEM [anonymizována dvě slova]). Dále se žalobkyně domáhala zaplacení částky 500 Kč z titulu nároku na úhradu poplatku za odpojení z důvodu nedoplatku vyúčtovaného žalovanému prostřednictvím vyúčtování [číslo] splatného dne 05.02.2019. Vyjádření žalovaného k žalobě se soudu nepodařilo získat. Účastníci následně projevili souhlas s rozhodnutím soude bez nařízení jednání dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.). Na základě provedeného dokazování dospěl k následujícím skutkovým a právním závěrům. Z předložené smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací ze dne 28.2.2018 [číslo] má soud za prokázané, mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva, jejímž předmětem bylo úplatné poskytování služeb elektronických komunikací. Z obsahu zakázkového listu plyne, že žalovanému byl dne 1.3.2018 poskytnut zařízení uvedené v žalobě (modem). Dle obsahu smlouvy a článku 7.4. všeobecných podmínek byl žalovaný povinna vrátit poskytnutá zařízení na adresu uvedenou v podmínkách nejpozději do 14 dnů od data ukončení smlouvy, a to na své náklady a nebezpečí. Dle obsahu smlouvy a článku 7.6. všeobecných podmínek jestliže žalovaný nevrátí zařízení včas a v pořádku, je žalobkyně oprávněn požadovat smluvní pokutu ve výši dle ceníku. Z ceníku předloženého žalobkyní plyne, že za nevrácení modemu je stanovena smluvní pokuta ve výši 2 000 Kč. Z listinných důkazů předložených ze strany žalobkyně (odstoupení od smlouvy a výzva k vrácení zařízení ze dne 8.2.2019) plyne, že povinnost k vrácení zařízení měla být splněna nejpozději dne 6.3.2019. Žalovaný pak soudu neprokázal, že by předmětnou povinnost tato zařízení vrátit splnil. Z obchodního rejstříku má soud za prokázané, že žalobkyně je právním nástupcem společnosti [právnická osoba], [IČO]. Z výše uvedených skutečností vyplývá, že žalovaný zaviněně nevrátil poskytnuté zařízení ve lhůtě stanovené ve všeobecných podmínkách. Vzhledem k tomu, že smluvní pokuta byla výslovně sjednána ve smlouvě, žalovaný neplatnost smluvní pokuty ani nenamítal, a výše smluvní pokuty není nepřiměřeně vysoká, shledal soud nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 2 000 Kč důvodným. Pokud jde o požadavek na zaplacení částky 213,19 Kč z titulu nedoplatku ceny pronájmu shora uvedeného zařízení, plyne ze shora uvedené smlouvy, že žalovanému bylo zařízení pronajato za cenu 70 Kč měsíčně. Pokud žalovaný neprokázal, že by shora uvedená vyúčtování v rozsahu žalobního požadavku uhradil, je požadavek žalobkyně rovněž důvodný. Pokud jde o požadavek na zaplacení částky 500 Kč z titulu nároku na úhradu poplatku za odpojení z důvodu nedoplatku vyúčtovaného, plyne oprávněnost žádat takový poplatek z ceníku, který byl součástí uzavřené smlouvy. Proto rovněž ohledně tohoto nároku soud žalobě vyhověl. Žalobkyně měla v řízení plný úspěch, proto jí podle § 142 odst. 1 o.s.ř. náleží nárok na náhradu nákladů řízení, která je tvořena soudním poplatkem ve výši 400 Kč a dále náklady zastoupení účastníka advokátem, které soud stanovil podle § 14b vyhl.č. 177/1996 Sb., když náklady se skládají z odměny v částce 600 Kč (3 úkony právní služby po 200 Kč - převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby) a náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb. ve výši 300 Kč za shora uvedené 3 úkony právní služby po 100 Kč; to vše včetně DPH v sazbě 21 % z odměny a náhrad. Celkem tak soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o.s.ř..