20 C 312/2020-33 — Okresní soud v Děčíně

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu s příslušenstvím, kterého se domáhá z titulu smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 27. 2. 2018, na jejímž základě žalobkyně žalovanému půjčila částku 110 000 Kč. Žalovaný se zavázal původnímu věřiteli vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit sjednané poplatky. Žalovaný však své smluvní závazky neplnil řádně a včas. Dále se žalobkyně domáhá úhrady částky 633,71 Kč jako nepovoleného debetu ze smlouvy o zřízení a vedení běžného účtu ze dne 27. 10. 2016. 2. Soud ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 27. 2. 2018 uzavřené mezi žalovaným a žalobkyní, má soud za prokázané, že tato společnost zapůjčila žalovanému částku 110 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku hradit pravidelnými splátkami, včetně poplatků. Nedílnou součástí smlouvy o úvěru jsou Smluvní podmínky. Žalovaný dlužnou částku do dnešního dne neuhradil. Dlužná částka sestává z jistiny 98 755, 963 Kč a poplatků 1 750 Kč. Dále se žalobkyně domáhá úhrady částky 633,71 Kč jako nepovoleného debetu ze smlouvy o zřízení a vedení běžného účtu ze dne 27. 10. 2016. 4. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), když mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru. 5. Žalovaný své povinnosti nedostál, přestože byl žalobkyní upomínán k zaplacení, a proto se žalobkyně, domáhá úhrady dlužné částky soudně. 6. Žalobkyni tak vzniklo právo požadovat po žalovaném zákonný úrok z prodlení v souladu s § 1970 o. z. ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 7. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 8. Závěrem soud dodává, že smlouva o úvěru je smlouvou konsenzuální, což znamená, že není závislá na bezprostředním plnění dlužníkovi. Z toho důvodu bylo na žalovaném, aby při prokázání vzniku smluvního vztahu tvrdil a také prokazoval, kdy a jak dlužné částky vyrovnal. Není již proto třeba dále při totální pasivitě žalovaného verifikovat, zda, kdy a příp. jakou částku uhradil. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 23 938,40 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 046 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 101 139,34 Kč sestávající z částky 5 180 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 16 440 Kč ve výši 3 452,40 Kč.