20 C 351/2021-24 — Okresní soud v Děčíně

1. Žalobce se po žalovaném domáhá zaplacení celkem částky 388 639,59 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně se žalovaným uzavřela dne 17. 8. 2016 rámcovou smlouvu [číslo] na jejímž základě byl žalovanému aktivován běžný účet č. [bankovní účet]. Dne 14. 1. 2020 uzavřel žalovaný s žalobkyní dodatek č. 9 k rámcové smlouvě, čímž požádal o úvěr ve výši 379 603 Kč a žalovanému byl na základě smlouvy č. [anonymizováno] poskytnut úvěr v této výši. Žalovaný však následně nehradil sjednané splátky úvěru a ke dni podání žaloby na tento úvěr dluží na jistině částku 363 839,93 Kč. Žalobkyně dále po žalovaném požaduje částku 14 007,66 Kč s příslušenstvím, představující nesplacenou část úvěru z úvěrové smlouvy č. [anonymizováno], na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr v částce 14 670 Kč. Dále žalobkyně požaduje částku 10 000 Kč, představující výši kontokorentu schváleného na základě dodatku č. 12 k rámcové smlouvě. Žalobkyně dále požaduje částku 792 Kč představující dlužné pojistné, které si žalovaný s žalobkyní sjednal dne 14. 1. 2020. 2. Soud ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Z provedené dokazování soud zjistil, že žalobkyně se žalovaným uzavřela dne 17. 8. 2016 rámcovou smlouvu [číslo] na jejímž základě byl žalovanému aktivován běžný účet č. [bankovní účet]. Dne 14. 1. 2020 uzavřel žalovaný s žalobkyní dodatek č. 9 k rámcové smlouvě, kterým požádal o úvěr ve výši 379 603 Kč a žalovanému byl na základě smlouvy č. [anonymizováno] tento úvěr poskytnut. Žalovaný však následně nehradil sjednané splátky úvěru a ke dni podání žaloby na tento úvěr dluží na jistině částku 363 839,93 Kč. Žalobkyně dále po žalovaném požaduje částku 14 007,66 Kč s příslušenstvím, představující nesplacenou část úvěru z úvěrové smlouvy č. [anonymizováno], na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr v částce 14 670 Kč. Dále žalobkyně požaduje částku 10 000 Kč, představující výši kontokorentu schváleného na základě dodatku č. 12 k rámcové smlouvě. Žalobkyně dále požaduje částku 792 Kč představující dlužné pojistné, které si žalovaný s žalobkyní sjednal dne 14. 1. 2020. 4. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), když mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru. 5. Žalovaný své povinnosti nedostál, přestože byl věřitelem upomínán k zaplacení, a proto se žalobkyně, domáhá úhrady dlužné částky soudně. 6. Žalobkyni tak vzniklo právo požadovat po žalovaném zákonný úrok z prodlení v souladu s § 1970 o. z. ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 7. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 8. Závěrem soud dodává, že smlouva o úvěru je smlouvou konsenzuální, což znamená, že není závislá na bezprostředním plnění dlužníkovi. Z toho důvodu bylo na žalovaném, aby při prokázání vzniku smluvního vztahu tvrdil a také prokazoval, kdy a jak dlužné částky vyrovnal. Není již proto třeba dále při totální pasivitě žalovaného verifikovat, zda, kdy a příp. jakou částku uhradil. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 15 546 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 15 546 Kč.