20 C 353/2021-19 — Okresní soud v Děčíně

1. Předmětem řízení je nárok žalobce na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu s příslušenstvím, kterého se domáhá z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne 31. 5. 2017, na jejímž základě žalobce žalovanému půjčil tyto částky: dne 27. 2. 2017 – 55 000 Kč, dne 4. 4. 2017 – 50 000 Kč, dne 30. 5. 2017 – 50 000 Kč a dne 6. 6. 2017 – 150 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky, což však neučinil. 2. Soud ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 31. 5. 2017 uzavřené mezi žalovaným a žalobcem, má soud za prokázané, že tato žalobce zapůjčil žalovanému celkem částku 305 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku žalobci vrátit takto: do 15. 8. 2017 částku 155 000 Kč a do 15. 9. 2017 částku 150 000 Kč. Žalovaný dne 10. 5. 2019 písemně uznal pohledávku žalobce. Nedílnou součástí smlouvy o zápůjčce jsou Smluvní podmínky. Žalovaný dlužnou částku do dnešního dne neuhradil. 4. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce dle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), když mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce. 5. Žalovaný své povinnosti nedostál, přestože byl původním věřitelem upomínán k zaplacení, a proto se žalobce, domáhá úhrady dlužné částky soudně. 6. Žalobci tak vzniklo právo požadovat po žalovaném zákonný úrok z prodlení v souladu s § 1970 o. z. ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 7. Vzhledem k tomu, že se žalobci předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 47 919,20 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 12 200 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 305 000 Kč sestávající z částky 9 540 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 29 520 Kč ve výši 6 199,20 Kč.