21 C 182/2021-14 — Okresní soud v Děčíně

Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 3 500 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný neuposlechl rozhodnutí silničního správního úřadu o označení místní komunikace dočasným zákazem stání z důvodu veřejného zájmu, a to v ulici [ulice] v [obec]. Žalovaný i přes uvedené rozhodnutí ponechal své motorové vozidlo [anonymizováno] [registrační značka] zaparkované ve shora uvedené ulici dne 17. 9. 2019, kdy probíhalo blokové čištění komunikací, a z tohoto důvodu bylo vozidlo v 8:50 hodin odtaženo. Soud ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud věc posoudil podle zák. č. 361/2000 Sb., o pozemních komunikacích, kdy vozidlo žalovaného bylo odtaženo v souladu s ustanovením § 19 odst. 6 citovaného zákona a následně vráceno zpět na místo, ze kterého bylo odtaženo. Na základě listin předložených žalobkyní (nařízení Statutárního města Ústí nad Labem [číslo] rozhodnutí Magistrátu města Ústí n. L. č.j. [spisová značka] [číslo], Sp. zn.: [rok] [číslo] ze dne 24. 7. 2019, oznámení o provedení odtažení vozidla ev. [číslo]), má soud za prokázané, že k odstranění vozidla, jakož i k jeho zpětnému vrácení na místo, ze kterého bylo odtaženo, je žalobce oprávněn na základě koncesní smlouvy uzavřené se Statutárním městem Ústí nad Labem Cenu za odtah stanovilo představenstvo žalobkyně ve výši 3 500 Kč. Žalovaný shora uvedenou částku neuhradil a v řízení pak netvrdil ani neprokázal, že by dluh žalobkyni uhradil. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o.s.ř..