21 C 63/2021-17 — Okresní soud v Děčíně

Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 83 339,47 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo dne 10. 2. 2017 k uzavření smlouvy o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 130 000 Kč. Na základě smlouvy o kontokorentním úvěru [číslo] ze dne 14. 9. 2018 poskytla žalobkyně žalovanému kontokorentní úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek ust. § 115a o.s.ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud má za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 10. 2. 2017 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr do výše 130 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vyčerpanou částku úvěru vrátit spolu s úrokovým navýšením. Součástí smlouvy jsou i smluvní podmínky smlouvy o úvěru. Smlouvou o kontokorentním úvěru [číslo] ze dne 14. 9. 2018 poskytla žalobkyně žalovanému kontokorentní úvěr, kdy limit kontokorentu byl stanoven ve výši 20 000 Kč. Tato skutková zjištění soud učinil z výše citované smlouvy a smluvních podmínek. Žalobkyně využila svého oprávnění a prohlásila kontokorent i s příslušenstvím ke dni 3. 9. 2020 za okamžitě splatný, když z důvodu porušení řádného splácení došlo dne 27. 8. 2020 k zneplatnění pohledávky ze smlouvy o úvěru. Dále má soud při absenci protichůdného tvrzení ze strany žalovaného za prokázané, že žalovaný dlužnou částku nesplatil. Toto skutkové zjištění soud učinil z předžalobní upomínky. Žalobkyně má vůči žalovanému právo na zaplacení částky 83 339,47 Kč s příslušenstvím odpovídající nezaplacenému dluhu ze smlouvy o úvěru ze dne 10. 2. 2017 a dále ze smlouvy o kontokorentním úvěru ze dne 14. 9. 2018. V dané věci byla mezi žalobkyně a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru podle ust. § 2395 o. z., na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 130 000 Kč a kontokorent s limitem 20 000 Kč. Žalobkyně svůj závazek ze smlouvy splnila, když žalovanému úvěr poskytla. Žalovaný však dlužnou částku v plném rozsahu neuhradil. Žalovaný se tak dostal do prodlení se splněním peněžitého závazku a vedle práva na zaplacení dlužné částky vzniklo žalobkyni též právo požadovat úrok z prodlení podle ust. § 1970 o. z. ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 334 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 334 Kč. Povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni dlužnou částku s příslušenstvím byla stanovena v běžné lhůtě tří dnů, když soudu nebyly známy žádné okolnosti, které by odůvodňovaly stanovit lhůtu delší (ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř.).