22 C 34/2020-94 — Okresní soud v Děčíně

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu s příslušenstvím, kterého se domáhá z titulu smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 29. 5. 2019, na jejímž základě žalobkyně žalovanému půjčila částku 35 000 Kč. Žalovaný se zavázal původnímu věřiteli vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit sjednané poplatky. Žalovaný však své smluvní závazky neplnil řádně a včas. 2. K nařízenému jednání ve věci se řádně předvolaní účastníci nedostavili, soud proto ve věci jednal a rozhodl v souladu s § 101 odst. o. s. ř. v jejich nepřítomnosti. 3. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 29. 5. 2019 uzavřené mezi žalovaným a žalobkyní, má soud za prokázané, že tato společnost zapůjčila žalovanému částku 35 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku ve splátkách po 900 Kč, včetně úroků ve výši 29 822 Kč. Nedílnou součástí smlouvy o úvěru jsou Smluvní podmínky. Žalovaný dlužnou částku do dnešního dne neuhradil. Součástí smlouvy bylo i ujednání o smluvní pokutě v případě prodlení žalovaného se splácením dluhu a soud nedospěl k závěru, že při sjednání smluvní pokuty by byly dány důvody pro neplatnost tohoto ujednání. 4. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), když mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru. 5. Dle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 6. Žalovaný své povinnosti nedostál, přestože byl původním věřitelem upomínán k zaplacení, a proto se žalobkyně, domáhá úhrady dlužné částky soudně. 7. Žalobkyni tak vzniklo právo požadovat po žalovaném zákonný úrok z prodlení v souladu s § 1970 o. z. ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 8. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku a žalobě v plném rozsahu vyhověl. 9. Závěrem soud dodává, že smlouva o úvěru je smlouvou konsenzuální, což znamená, že není závislá na bezprostředním plnění dlužníkovi. Z toho důvodu bylo na žalovaném, aby při prokázání vzniku smluvního vztahu tvrdil a také prokazoval, kdy a jak dlužné částky vyrovnal. Není již proto třeba dále při totální pasivitě žalovaného verifikovat, zda, kdy a příp. jakou částku uhradil. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 27 273 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 767 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 119 152,58 Kč sestávající z částky 5 900 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 18 600 Kč ve výši 3 906 Kč.