32 C 89/2021-18 — Okresní soud v Děčíně

Žalobou podanou dne 1. 3. 2021 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 106 700 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ banka“) poskytla žalovanému dne 21. 4. 2016 částku ve výši 108 200 Kč, a to na základě smlouvy o úvěru. Smlouvu se nepodařilo dohledat, proto je nárok žalován jako bezdůvodné obohacení. Banka se následně se žalobkyní dne 13.7.2018 dohodly na převodu uplatněné pohledávky. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Z výpisu z účtu č. [bankovní účet] vedeného u [právnická osoba] soud zjistil, že se jedná o účet žalovaného, na který byly dne 21. 4. 2016 připsány částky 43 000 Kč s poznámkou 160421EL512044 a 65 200 Kč s poznámkou 160421EL512041. Dne 26.4.2016 byla z účtu částka ve výši 65 200 Kč odepsána s poznámkou 160421EL512042. Jako typ platby bylo vždy uvedeno„ půjčka“. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené bankou a žalobkyní dne 13. 7. 2018 soud zjistil, že se strany smlouvy domluvily na převodu pohledávek z titulu smluv o zápůjčce, úvěru a kontokorentu uvedených v příloze č. 1 k této smlouvě. Soud z této přílohy zjistil, že strany dohodly na převodu pohledávky za žalovaným ze smlouvy [číslo] s datem podpisu smlouvy 28. 11. 2015 s datem zesplatnění 12. 4. 2017 ve výši 101 327,18 Kč na jistině, 4 740,44 Kč na úroku, 20,55 Kč na sankčním úroku a 12 006,33 Kč na poplatcích, celkem ve výši 118 094,50 Kč a dále pohledávky za žalovaným ze smlouvy [číslo] s datem podpisu smlouvy 25.1.2017, s datem zesplatnění 1. 6. 2017 ve výši 42 627,46 Kč na jistině, 2 460,17 Kč na úroku, 42,30 Kč na sankčním úroku a 5 427,76 Kč na poplatcích, celkem ve výši 50 557,69 Kč. Žalobkyně v předžalobní výzvě vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Na účet žalovaného byly dne 21. 4. 2016 připsány částky ve výši 108 200 Kč a dne 26. 4. 2016 byla z účtu odepsána částka ve výši 65 200 Kč. V řízení nebylo prokázáno, že by částky na účet žalovaného zaslala právě banka, neboť z výpisu z účtu nevyplývá osoba plátce uvedených plateb. K tomuto důkazu žalobkyně navrhla výpis z účtu žalobkyně, který však v rozporu s § 79 odst. 1 o.s.ř. k žalobě nepřiložila, a to ani přes písemnou výzvu soudu, když k žalobě byl přiložen jen výpis z účtu žalovaného. Žalobkyně nemohla být poučena dle § 118b odst. 3 o.s.ř. o neunášení důkazního břemene, neboť se nezúčastnila nařízeného jednání a není povinností soudu poskytovat poučení i před jednáním. Rozhodnutí však nemůže být pro žalobkyni překvapivé právě s ohledem na výzvu soudu, na kterou žalobkyně nikterak nereagovala. Žalobkyně tak prokázala, že na účet byla připsána částka 108 200 Kč, neunesla však již důkazní břemeno, že tyto peněžní prostředky zaslala na účet žalovaného právě banka. I kdyby však bylo v řízení prokázáno, že to byla skutečně banka, kdo žalovanému uvedené platby poskytl, soud poukazuje na skutečnost, žalobkyni se dále nepodařilo prokázat, že by se s bankou dohodla na převodu žalované pohledávky. Ze smlouvy mezi nimi uzavřené, která má znaky smlouvy o postoupení pohledávky dle § 1879 o.z., totiž nevyplývá, že by se banka se žalobkyní dohodly na postoupení právě té pohledávky, která je předmětem tohoto řízení. Označení číslem smlouvy, které neodpovídá poznámce u příchozích plateb, datem uzavření smlouvy, které se neshoduje s datem příchozích plateb a datem zesplatnění totiž nikterak neidentifikuje uplatněnou pohledávku z bezdůvodného obohacení. Výše označené jistiny ani celkové částky neodpovídá tvrzené výši pohledávky v žalobě, ani skutečně zjištěné výši bezdůvodného obohacení po provedeném dokazování. Nelze tedy žádným způsobem dovodit, že ve smlouvě označené pohledávky jsou pohledávkou uplatněnou žalobkyní v tomto soudním řízení. Žalobkyně na podporu svého tvrzení o převodu předmětné pohledávky ani přes písemné poučení dle §118b odst. 3 o.s.ř. žádný jiný důkaz neoznačila. Soud tedy uzavírá, že ani ohledně převodu vymáhané pohledávky žalobkyně neunesla své důkazní břemeno. Jelikož žalobkyně v řízení neprokázala svou aktivní věcnou žalobní legitimaci, nezbylo soudu než žalobu jako nedůvodnou v celém jejím rozsahu zamítnout. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Zcela úspěšnému žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady v řízení nevznikly, proto soud o nákladech rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.