6 C 164/2021-12 — Okresní soud v Děčíně

Žalobce se domáhal na žalovaném zaplacení částky 42 440,44 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení s tím, že žalovaný v období od [datum] do [datum] v odběrném místě: [ulice a číslo], [obec] svévolně odebíral elektřinu z distribuční sítě žalobce. Následkem tohoto jednání žalovaného vznikla žalobci škoda ve výši, která byla stanovena na základě příslušné vyhlášky vydané na základě zmocňovacího ustanovení energetického zákona částkou 31 878,35 Kč. Zároveň vznikla žalobci další škoda spočívající v nákladech na zjištění tohoto neoprávněného odběru. Žalobce byl totiž nucen uhradit práci kontrolních techniků, náklady na dopravu těchto techniků do místa neoprávněného odběru, jakož i náklady na zpracování znaleckého posudku, resp. přezkoušení elektroměru autorizovaným metrologickým střediskem. Na tyto činnosti žalobce vynaložil částku 10 562,09 Kč. Žalobce vyzval žalovaného k zaplacení peněžní částky 42 440,44 Kč fakturou [číslo] ze dne [datum] s tím, že její splatnost stanovil na den [datum]. Žalovaný ničeho nezaplatil. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Soud má za prokázané, že žalobce, jakožto provozovatel distribuční soustavy elektřiny, dne [datum] v odběrném místě v objektu: [ulice a číslo], [PSČ] [obec], přerušil dodávku elektřiny, jež byla do té doby žalovanému do tohoto odběrného místa dodávána na základě smlouvy s příslušným obchodníkem s elektrickou energií. K přerušení dodávky a demontáži elektroměru došlo z důvodu prodlení s placením dluhů za odebranou elektrickou energii. Podle ust. § 51 odst. 1 písm. a) a c) zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), neoprávněným odběrem elektřiny z elektrizační soustavy je odběr bez právního důvodu nebo pokud právní důvod odpadl, odběr bez měřicího zařízení, pokud odběr bez měřicího zařízení nebyl smluvně sjednán. Podle ust. odst. 3 § 51 téhož zákona pak při neoprávněném odběru elektřiny je osoba, která neoprávněně odebírala nebo odebírá elektřinu, povinna nahradit v penězích vzniklou škodu, přičemž nelze-li zjistit vzniklou škodu na základě prokazatelně zjištěných údajů, je povinna uhradit škodu určenou výpočtem podle hodnoty hlavního jističe před elektroměrem nebo předřazeného jistícího prvku a obvyklé doby jejich využití, nedohodnou-li se obě strany jinak. Škodou jsou i prokazatelné nezbytně nutné náklady vynaložené na zjišťování neoprávněného odběru elektřiny. Tato právní úprava zakládá dodavateli elektřiny nárok na náhradu škody za neoprávněně odebranou energii, a to vůči tomu, kdo ji v rozporu se smluvními podmínkami či zákonem na úkor dodavatele odebral. Způsob výpočtu škody, která byla neoprávněným odběrem způsobena je pak uveden v § 9 vyhlášky č. 82/2011 Sb., o měření elektřiny a o způsobu stanovení náhrady škody při neoprávněném odběru, neoprávněné dodávce, neoprávněném přenosu nebo neoprávněné distribuci elektřiny (zmocňovací ustanovení uvedené v § 98a energetického zákona). Na základě této vyhlášky činí výpočet náhrady škody částku 31 878,35 Kč. Žalobcem vyčíslené náklady ve výši 10 562,09 Kč na zjištění neoprávněného odběru pak lze akceptovat jako účelně vynaložené a tedy podřaditelné pod kategorii další škody, jejíž náhradu výše uvedený § 51 rovněž předpokládá. S ohledem na skutečnost, že žalovaný v minulosti na odběrném místě odebíral na základě smluvního vztahu elektrickou energii, lze mít za dostatečně podložený i závěr o osobě škůdce. [příjmení] tohoto škůdce je tak žalovaný, jakožto neoprávněný odběratel, tedy osoba, která neoprávněně odebírala elektrickou energii. Proto soud zavázal žalovaného k zaplacení obou výše uvedených částek, tedy celkem částky 13 939 Kč, když právě výše uvedená ustanovení energetického zákona zakládají jeho odpovědnost za vznik škody, jakož i za její náhradu. Žalovaný byl žalobcem vyzván k náhradě škody prostřednictvím faktury ze dne [datum] s tím, že stanovil splatnost faktury na [datum]. Jelikož žalovaný na tuto výzvu nereagoval, dostal se do prodlení se splněním peněžitého závazku. Žalovaný se tím dostal do prodlení s plněním svého peněžitého závazku. V prodlení je podle ust. § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní. Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením. Tímto nařízením je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb. podle § 2 tohoto nařízení výše úroku odpovídá ročně výši repo sazby stanovené ČNB pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Vzhledem ke všem shora uvedeným okolnostem soud žalobě ohledně tohoto uplatněného nároku vyhověl, včetně požadovaného úroku z prodlení. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 298 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 698 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky. Lhůta k plnění je dána ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.