120 C 18/2021-25 — Okresní soud v Děčíně

Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni celkem částku 19 521 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi účastníky řízení byla uzavřena ústní kupní smlouva, na jejímž základě žalobkyně žalovanému dodala stavební materiál, jehož cenu žalobkyně žalovanému řádně vyfakturovala. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Z faktury [číslo], ze dne 1. 12. 2020 bylo zjištěno, že žalobkyně žalované vyúčtovala odebrané zboží v celkové částce 14 547 Kč, se splatností 31. 12. 2020. Z faktury [číslo], ze dne 15. 1. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně žalované vyúčtovala odebrané zboží v celkové částce 4 974 Kč, se splatností 14. 2. 2021. Dodání zboží bylo prokázáno předloženými dodacími listy. Podle ustanovení § 2079 o. z. platí, že kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Soud má v dané věci za prokázané, že mezi účastníky řízení byla uzavřena ústní kupní smlouva, na jejímž základě žalovaná od žalobkyně odebrala stavební materiál v celkové hodnotě 19 521 Kč a žalobkyně žalované vystavila jednak fakturu [číslo], ze dne 1. 12. 2020, v částce 14 547 Kč, se splatností 31. 12. 2020 a dále fakturu [číslo], ze dne 15. 1. 2021 v částce 4 974 Kč, se splatností 14. 2. 2021. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku do rozhodnutí soudu, ocitla se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.